Vlastimil Válek přímým přenosem ukončil velmi sledovanou minisérii o řediteli z prostředí velkého poskytovatele zdravotních služeb z okraje města, vysílanou na pokračování v minulých dnech.

Přestože radikální řešení bylo možné předpokládat, nebylo jisté, zda je režisér zvolí a nebude raději preferovat křesťanský přístup. Tedy - odpouštěti viníkům, tím spíše, pokud se napravili, anebo se jako napravení věrohodně tváří.

Před diváky se mohl odehrát buď dramatický, pro postavu osudový závěr, anebo závěr možná až s náznakem frašky, že se nic tak světoborného nestalo, aby ústřední postava musela „pykat.“

Nakonec se zápletka rozuzlila pro české prostředí překvapivě. Padouch pro jedny, pro druhé úspěšný hrdina – fiktivní postava, samozřejmě – jako moudřejší ustoupil. Respektive odstoupil, pročež nemusel podstoupit – potupný akt odvolání.

Značně emotivní byl obrazový konec. Za burácení symfonické melodie v nahrávce orchestru Velkého divadla v Moskvě – oprava: orchestru velkého divadla v dlouhém záběru hlavní postava se svými „pěti švestkami“, které si stačila zabalit, odchází z nemocnice, vlastně z Institutu, pryč.

Jinam.
Kamsi.
Kam?

Setkáme se s ním na obrazovce ještě někdy?

Nemuselo by to být znovu v exklusivní nemocnici, ale třeba na ruzyňském letišti, anebo na vlakové stanici jako je hlavní nádraží.

Byl by úspěšným přednostou stanice s vyhlášenou pověstí sociálně citlivého poskytovatele výhodných půjček nemajetným cestujícím na jízdenky.