Chápu, že situace je těžká a není snadné najít cestu z ekonomické krize. Čemu však naprosto nerozumím, jak málo se vláda snaží vést dialog s občany. Vysvětlit jim své řešení, získat pro něj elementární podporu, nebo alespoň pochopení. Ani opozice kromě kritiky a negace nepřináší do veřejné debaty nic pozitivního. Není divu, že důvěra občanů v politiku, beztak podlomená řadou afér, klesá na bod mrazu.
Máme ústavu, soudy a parlament, demokratické instituce, které nám mají zaručit lidská práva. Ale to není to úplně hlavní. Skutečnými garanty svobody a všech práv jsme my všichni. Institucionální záruky jsou samozřejmě nesmírně potřebné, a pokud nefungují správně, vždy to tvrdě pocítíme. Ale primární zárukou svobody je vyspělá občanská společnost. Bez ní jsou všechny ctihodné instituce pouhými prázdnými skořápkami, fasádou Potěmkinovy vesnice, za níž se klidně může skrývat tyranie. Výkonnými orgány, které mají dávat institucím obsah, jsou politické strany. Na nich stojí ústavní systém, ony mají pracovat tak, aby všechny instituce a všechny tři moci správně fungovaly a měly k tomu podmínky. Ony mají být továrnami na myšlenky a ideje, ony mají dodávat kvalitní lidi zastupitelské, čili reprezentativní demokracii.