Jan Kasl

19. 10.

Není Chobotnice jako chobotnice

Jan Kasl Přečteno 18291 krát

Není Chobotnice jako chobotnice, tak jako není televize jako televize.

Ještě včera se mi chtělo poděkovat TV NOVA za to, že umožnila televizní diskusi mezi architektem Kaplickým a primátorem Bémem, ale po výkonu Pavly Charvátové v roli moderátorky to není na místě.
Proč to nebyla televize veřejné služby, která by umožnila podobnou diskusi na ČT1, a to s mnohem kvalitnějšími redaktory, kterými nesporně disponuje? Přitom Jan Kaplický si Novu nevybral, ale ČT prý takovou debatu ani nechtěla. Je to strach, nerozházet si poslance, kteří zase časem budou rozhodovat o reklamě a poplatcích? Je to již tradiční zbabělost? Představuji si právě skončenou besedu vedenou Václavem Moravcem, ale třeba i Jolanou Voldánovou, Danielou Drtinovou, Jakubem Železným či většinou moderátorů ČT… to by asi byla jiná káva.
Pavla Charvátová o vlastních faktech toho moc neví a nechala primátora Béma svobodně říkat nepravdy a unikat z témat, u nichž se v posledních dnech prokázalo pouhým srovnáním výroků, že nemluví pravdu a mění názory – například ve volebním programu a programovém prohlášení ODS je novostavba NK jednoznačně umístěna NA LETNÉ a ne někde v Praze, výška NK nepřesahuje Petřínskou rozhlednu (ta má 60 m, což by mohl primátor města i moderátorka vědět), problém není v územním plánu, který se měl měnit před rozhodnutím o umístění knihovny, ale v odmítání Kaplického architektury…

Ale k samotné diskusi: pan architekt Kaplický byl sice nad věcí, ale vnitřně smutný a obávám se již moc nevěřící, že jeho knihovnická CHOBOTNICE může porazit tu Bémovu pražskou chobotnici. Primátor se zaštítil budoucím hlasováním, které dopadne, jak naznačil –zastupitelé již dnes veřejně odmítají Kaplického návrh, na kameru se někteří vyjádřili nevybíravými slovy – chrchel, hlen, hnus…
Dovolte mi na dané téma pár poznámek:

1. O všem bude muset hlasovat zastupitelstvo
ZHMP se nevyjadřuje k žádné architektuře, pouze k územně plánovacím a majetkovým otázkám - a o nich již hlasovalo, a to v březnu 2006, po dlouhé přípravě a jednáních pana GŘ Ježka s městem a primátorem osobně. Pozemek nebyl odsouhlasem k prodeji za 31,5 milionu jako bianco šek, jak uvedl primátor Bém, ale jako plocha rezervovaná pro kulturní stavbu dlouhá léta, spíše desetiletí, od zamýšlené koncertní síně, přes možnou galerii až k nabídce pro Národní knihovnu. Plocha vyhovovala z hlediska "otloukánka" - Územního plánu města z roku 1999, připraveného již v roce 1997, zcela pro potřeby novostavby knihovny. Pro méně informované – tento ÚPN tvoří především mapa 1:10 000, která prostě ani nemůže zachytit budoucí realitu s přesností na pár metrů. Proto Národní knihovna, již po odsouhlasení prodeje, v rámci příprav soutěže a V DOHODĚ S MĚSTEM, na návrh Útvaru rozvoje města a prokazatelně s vědomím primátora a rady, vymezila soutěžní území šířeji než vede přesná hranice pozemku v měřítku 1:10 000. Bylo vrcholně nekorektní od primátora se v diskusi zbavit odpovědnosti a vše hodit na nepřítomného ředitele Národní knihovny (Prý má nově od MK ČR zákaz komunikovat s médii?).

2. Od kdy se návrh nelíbí
O problémech s pozemky a Územním plánem se začalo hovořit až poté, kdy se pan prezident Klaus „začal přivazovat řetězy“ a bránit stavbě vlastním tělem. Potom se přes prázdniny prý tajně hledala cesta, jak z celé akce ven – z důvěryhodného zdroje vím, že Metrostav dostal pokyn nedělat si starost s koordinací stavby tunelu a knihovny již před měsícem a půl... Odmítání stavby na Letné uniklo vlastně nechtěně – díky předsedovi klubu ODS na radnici a starostovi Kbel P. Žďárskému. Pak se již jen spustila lavina, komu se návrh víc nelíbí.

3. Stavbu knihovny v Praze chci a Kaplickému fandím
Pan primátor stavbu NK v Praze chce a Kaplickému fandí, a náhle volá po diskusi – ale od vyhlášení se poprvé s architektem sešel odpoledne před vysíláním. Přitom tři měsíce vede tajná jednání o změn místa a tedy i návrhu…. Jednání poroty se účastnil chtěl – do poroty se sám „nominoval“, ale pak jakoby v ní nebyl – dokonce se radši nechal zastupovat při podpisu závěrečného protokolu. Prostě alibi - co kdyby…Úvodní slovo brožury shrnující výsledky soutěže autorizoval a podepsal, ale pak to popřel - prý takové obraty nepoužívá a dokonce argumentoval svým pobytem v Himalájích (sic!). Záznamy, nahrávky, uši svědků se nemýlí – V minulém týdnu byl velmi kritický a útočný vůči návrhu, místu, Kaplickému, aby v diskusi žehlil vztah ke Kaplickému neustálým odpinkáváním problémů na vypisovatele soutěže. Přečetl si průzkumy a viděl podpisy pod peticemi a jména a názory obhájců?

Beseda nic nepřinesla, vynucené podání ruky je důsledkem slušné výchovy obou pánů, ne znakem pochopení problémů a změny chování města. Výsledek ankety, i když jednoznačně podpořil Kaplického stavbu na Letné, nekomentuji, protože průzkumy a ankety v těchto případech nemají moc vypovídající schopnost. Přesto mne potěšily názory „obyčejných“ lidí z celé republiky. Škoda, že se alespoň takové ankety nemohly pořádat při rozhodování ÚV KSČ o výstavbě Paláce kultury či dalšího panelového sídliště. Měli bychom zajímavé srovnání smýšlení občanů.

12. 10.

Pane primátore, podpořte Kaplického knihovnu!

Jan Kasl Přečteno 8668 krát

V březnu 2006 Zastupitelstvo hl. m. Prahy odhlasovalo souhlas s prodejem pozemku na Letné, rezervovaného několik desetiletí pro „kulturní stavbu“, Národní knihovně na stavbu její nové budovy. Přestože jsme s několika kolegy prosazovali darování pozemku jako symbolické gesto „základního kamene knihovny za hlavní město “, nakonec odhlasovalo ZHMP drtivou většinou (z toho všichni přítomní členové klubu ODS!) souhlas s prodejem pozemku za cca 32 milionů.

Na základě platného usnesení a veřejně vyjadřované podpory od primátora zahájil generální ředitel NK V. Ježek přípravu soutěže a další kroky směřující k realizaci novostavby, která musí začít přijímat knihy kolem roku 2010, kdy se zcela naplní její současná kapacita. Na základě toho proběhla dvoukolová mezinárodní soutěž, v níž jednoznačně všemi hlasy poroty zvítězil český architekt žijící a tvořící v Londýně, Jan Kaplický, s propracovaným a kvalitním návrhem; přes protesty poražených a typicky české „remcání“ a stěžování si, potvrdila i UIA, mezinárodní unie architektů, výsledky soutěže, a tak Jan Kaplický mohl začít projektovat.

Jen na okraj k problému porušení soutěžních podmínek : Problém splnění či nesplnění zadání NK spočíval v Kaplického návrhu umístění cca 7 procent konzervačního fondu NK – toho nejcennějšího, co knihovna má – také pod zem, protože nikoho při zadání nenapadlo, že by jej šlo bezpečně uskladnit pod terénem. To Jan Kaplický dokázal, a tak je jeho řešení naopak nejlepší i z hlediska ochrany těchto nejvzácnějších knih. Nešlo tedy, jak někteří šířili, o nesplnění zadání.

Od uzavření soutěže uplynulo několik měsíců a Vlastimil Ježek se stále nemohl domoci uzavření kupní smlouvy na pozemek, přestože usnesení ZHMP stále platí. Začala totiž podivná hra – protože se panu prezidentovi, a asi i některým jiným, knihovna nelíbila, začali někteří úředníci (a zřejmě i politici) kličkovat a také původní halasná podpora primátora Béma se kamsi vytratila. Místo rychlých kroků vpřed se začalo „po česku“ přešlapovat.
Korunu všemu ovšem nasadilo včera medializované prohlášení předsedy klubu zastupitelů za ODS, že se knihovna na Letné stavět nebude. Asi se inspiroval nápadem pana prezidenta, postavit Kaplického stavbu někam do Vysočan, možná dokonce do Kbel, kde starostuje. Osobní názor pana Žďárského na architekturu je jeho věc, vychází z jeho vidění světa. Ano, Kaplického architektura není podbízivě líbivá a jako každá kvalitní stavba je některými lidmi přijímána a jinými odmítána. Stejně jako Tančící dům, který v polovině devadesátých let budil vášnivé emoce, ale nakonec se jej Holanďanům podařilo realizovat, byť s dvouletým zpožděním. Dnes je součástí prohlídkových tras turistů, zapsal se do análů moderní architektury a zařadil se po bok známých staveb mnoha stylů, tvořících výjimečnost Prahy.
I tehdy chtěl jeden člen ZHMP dát na jednání pražského zastupitelstva hlasovat o tom, že na této parcele má být postaven „dům v secesním stylu“. Podařilo se jej však naštěstí přesvědčit, že by se jak zastupitelstvo tak i on sám historicky znemožnili a že architektura se nedá odhlasovat a politici nemají projektovat.

Nyní to vypadá na nový pražský skandál a trapas – alespoň někteří zastupitelé za ODS, ne-li celý klub, prý budou prosazovat odmítnutí Kaplického návrhu stavby NK na Letné. Nebylo by jistě poprvé, kdyby se vládnoucím potentátům nelíbilo konání malířů, sochařů či architektů. Bohužel mají od nás voličů v rukou moc a mohou ji zneužít pro prosazení svých osobních názorů. Je ale přijatelné, aby jakákoli politická skupina svým hlasováním určovala, co je a není dobrá architektura, co se smí a nesmí stavět? Aby politici stáli nad porotou mezinárodní soutěže, abychom opět žili ve světě, kde soudruzi stavěli magistrály napříč městy, bourali památkové stavby nádraží a obestavovali města paneláky?
Tento postoj by prokázal nevyzrálost naší demokracie, která nesnese odlišný, nepodbízející se názor, a začne definovat ideologicky přijatelnou a nepřijatelnou architekturu, posléze i umění, literaturu a nakonec i naše vlastní myšlení.

Postoj zastupitelů za ODS by navíc znamenal zpochybnění důvěryhodnosti města, které něco odhlasuje, ale za rok svůj názor změní, když mezitím investor v dobré víře utratí desítky milionů korun za přípravné práce.

Vyzývám proto primátora Pavla Béma, který se netají ambicemi zapsat se do dějin města stavbami pro olympiádu, aby se osobně a důrazně postavil za projekt, který donedávna podporoval a který může Praze a celé ČR přinést prospěch a slávu. Asi by jej za tento vskutku odvážný a zásadový postoj nepochválil pan prezident, ale primátor by prokázal, že není jenom populista a že mu skutečně jde o město. O to víc by si jej mohli vážit Pražané.

(Na základě textu pro HN)

04. 10.

Bylo léto, horké léto…

Jan Kasl Přečteno 6420 krát

Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být…, i když to letošní až tak horké nebylo, s výjimkou veder v červnu, už v srpnu a v září tak moc horké nebylo, což nám, kteří si dovolenou nemohli kvůli práci dovolit, zas tak moc nevadilo. Proto jsme si s manželkou letošní léto prodloužili a vyrazili koncem září konečně na dovolenou na teplé řecké ostrovy.
Přehlídka mužských a ženských těl všech typů, stupně opálení a fyzického stavu na pláži mne vlastně přiměla napsat to, co se mi vkrádalo do hlavy již dlouho v Praze.
Nejde o nic objevného, určitě to někdo jiný někdy jindy napsal lépe. Ale přesto mi to nedá.

Určitě se, pánové, taky rádi podíváte na pěknou dívkou, především když propluje kolem vás sebevědomě jako královna. Publikum různých přehlídek a soutěží o nejrůznější miss je dokladem, že ženská krása nejen muže nepřestává zajímat. Napadlo vás ale někdy, že skutečná krása není ta - náctiletá až dvacetiletá, ale krása zralých žen? Být krásná, mít proporční – neanorektické tělo ve dvaceti není takové umění, jako být krásná a přitažlivá po padesátce. Ostatně, kolik že je to let Sophii Loren či Claudii Cardinale?
Léta jsou neúprosná; říká se, že čas měří všem stejně, ale ve skutečnosti tak tomu není. V létě rozdíly obzvláště vyniknou – jenom si zkuste dělat čárky, kolik zralých žen, které potkáte za hodinu na ulici nebo kolem vás projdou na pláži, je upravených, elegantních, vkusně oblečených a bez mnoha kil navíc.

Teď vás milé dámy slyším: podívejte se pánové na sebe, na ty vaše pupky a pleše, a pak nám něco povídejte. Ale pozor, mně nejde o kritiku, nechci vás odsuzovat, ale naopak bych rád pochválil a povzbudil ty z vás, které nerezignovaly na to, jak vypadají, dbají o sebe, mají vkus v oblékání a nenechají se odradit všeobecně propagovaným kultem mládí a vychrtlosti. Málo vás chválíme a obdivujeme, naše partnerky a matky našich dětí, a často jsme i příčinnou vaší rezignace. Ale to vás nesmí odradit od přirozené chuti se líbit – protože mladí jsme vlastně jen pár let, duševně asi o něco déle, ale naše tělesná schránka se dá ošidit jen dočasně.
Proto mne potěší, když vidím ženu, která nejenom, že je upravená, chodí k holiči, na kosmetiku, hýbe se a cvičí, ví, co se právě nosí - a co jí ovšem sluší – ale nemá ani problém s návštěvou u plastického chirurga; nemávne rukou nad ochablým břichem a svěšenými ňadry, ano porodila přece děti a za radost rodičovství na rozdíl od nás mužů zaplatila i svým tělem, ale to přece neznamená, že se nebude chtít svléknout do plavek. Potěší mne, když potkám elegantní, „apetitlich“ ženu, které je -sát a přitom z ní vyzařuje sebevědomí a spokojenost.

Často slyším názor, že plastická chirurgie je div ne zvrhlost, slouží možná pro modelky a pochybné ženštiny a v různých rozhovorech se ženy vyjadřují v duchu: nenechala bych na sebe sáhnout, nechci žádné „umělotiny“ a podobně. Ale co je špatného na tom vypadat dobře, ne přehnaně, ale přirozeně dobře, i když čas se už podepsal na mé postavě, když pleť ztratila pružnost a svaly ani cvičení nedonutí udržet břicho zatažené? Všem ženám, které rodily, bych jako poděkování za jejich těhotenství v rámci zdravotního pojištění nabídl plastiku břicha a prsou, pokud by si to ovšem přály. Proč se necítit sebevědomě a být přitažlivá i poté, co přešla čtyřicítka? Sám jsem měl problém s převislými horními víčky, která mne tlačila a bránila abych normálně viděl. Neuvěřitelně šikovné ruce plastického chirurga (smím napsat, že to byl pan docent Měšťák?) mne zbavily problému – jsem tedy také produktem plastické chirurgie? Milé dámy, nebojte se plastické chirurgie, nejde o samospasitelný zásah, ale pomůže.

Být krásná ve dvaceti prostě není kumšt, dokázat zaujmout své okolí a být přitažlivá v padesáti si zaslouží naši pozornost. Jenom aby, o nás takhle báječně vypadající partnerky ještě stály, pánové…

Archiv článků: říjen 2007

Není Chobotnice jako chobotnice

Pane primátore, podpořte Kaplického knihovnu!

Bylo léto, horké léto…

Blogeři abecedně