Ráno jsem se mihnul kolem obrazovky. Ranní program je vždycky tak křečovitě optimistický, až se mi z toho dělá blbě. V tryskově nastřídaném pořadu se vždycky míhají lidi a mezi tím kozaté písničky a mezi tím známé rozesmáté ksichty. Dneska tam ale seděl – a neusmíval se. Seděl zaťatě, jak to umí jen on a několik málo dalších.



Herec Vetchý. A vyprávěl, že se ho dcerka zeptala, jak to, že ten svět je jiný, než o jakém jí celé dětství vyprávěl… Seděl zachmuřený a nedával pozor na to, který profil má krásnější… Mluvil o tom, jak jí vysvětloval , že když devadesát procent lidí krade, není být zlodějem NORMÁLNÍ. A že je třeba dělat malé dobré věci. A že je třeba chodit mezi studenty a říkat jim, že tahle společnost bude za pár let jejich! A že bude vypadat tak, jakou jí oni dají podobu.
Buď pozdravena zaťatosti v křečovitě se tlemící společnosti…



(Psáno pro www.brejle.net)