Na Benecku v polích stála Boží muka a pod ukřižovaným nápis: Já jsem cesta…


Hodně často podvědomě přitakám i tomu, že cesta je cíl.
Svět se pro nás stal dostupným. Cíle se přiblížily dosažitelností. Na internetu je všechno. S Google Earth je celý svět po ruce…
Fotíme jak šílení, tisíce snímků leží pohřbené v našich záložních pamětech…

Co nás táhne z domácích bačkor? Proč utrácíme našetřené peníze za trmácení se světem?
Při přípravě na cesty se dozvídáme o světě. Při cestě samé se dozvídáme o sobě.
Tři pojmy v nadpisu mi vrtají hlavou. Miluji cestopisy. Ale nekopíruji si je do hlavy. Mám rád svoje první dojmy!

Být turistou se nám daří, nejsme-li napůl mrtví nebo úplně líní. Být cestovatelem? Ve výjimečných chvílích života, kdy se nám podaří vytrhnout z denního kolotoče.

Ale být poutníkem? Bojím se trochu nepohodlí. Občas mi příroda připadá jako krutý nepřítel. Ale poutník je moje modla. Když vzpomínám, snad jednou v životě se mi to povedlo… Nepřipraven, nedeprivován představou velké cesty, stalo se, že se země pro mě otevřela. Měl jsem čas být sám, v neznámé zemi, neměl jsem cíl, a přesto jsem o něm věděl. Zázraky se mi stavěly do cesty a já šel za kousky svého času, které mi na té cestě ležely pod nohama.
Být poutníkem, to je mít ještě náhradní duši v báglu. Jako poutník jsem do té neznámé krajiny přinesl kousek sebe a do své duše kus krajiny. Na fotky, které jsem tehdy napráskal, jsem se od té doby nikdy nepodíval. Mám je za čelem. V chaosu koláží, které nechci utřídit. V pocitu, který je nesdělitelný. Který se mnou z té krajiny odejde…
Krajina snů a vzpomínek,/ krajina plná znamínek/ má krajina se znaky tvého těla/ ta mi z mysli nikdy nezmizí.// Co hledám a co nacházím,/ co hledám, odkud přicházím,/ mám strach, že odpověď už znám,/ má lásko, pořád tak sladká…//
Věci se poutníkovi o samotě kloubí, zážitky se protínají, společný jmenovatel vystupuje z neznáma jako samozřejmost. Buď pozdravena, horo vysoká, odnes mě domů, řeko nespoutaná. Kus mojí duše nikdy nepřistane…

Jazzík

(Vychází jako letní seriál na www.brejle.net)