Včera řekla moje devítiletá vnučka B. mému vnukovi M., že si přibalila k babičce na prázdniny tři podprdy.


Ten kousek látky na tělíčku věru zatím není potřeba, ale ona se už cítí jako žena. Po koupání před sebou obě vnoučata stáhnou plavky jako by se nechumelilo a převlíkají se, aniž by je to nějak brzdilo v dalším rozletu. Ale ona ví o potřebě podprdy a on tajně píše do internetového vyhledávače heslo "nahý žencký".:-)

Jak užíváme své dovolené? Jak ji naše děti užívají se svými dětmi? Jako dítě jsem pojem dovolená neznal. Byly prázdniny, spousta práce na veliké zahradě. O dovolené rodičů cesta na dva dny k tetě do Prahy. Vlakem. Auto nebylo. Ale protože nic jiného nepřipadalo v úvahu, nijak jsem tím nestrádal. Léto bylo moře času.

Na svatební cestu jsme s mou první ženou vyrazili stopem k Balatonu. A Tramtárie, to byly dálky. A dálka - to byla Šírava, Tatry, Bulharsko... Pak přišla doba, kdy se protrhla hráz a bylo možné si vychutnat vzdálenější pobřeží, poprvé s omláceným žigulíkem, stanem a namazanými chleby. Nádhera.

Ale pořád jsem toužil dětem dopřát i ten výlet vzdušnou čarou. Před domem prostě máchnout rukou nějakým směrem a vyrazit. Cestou necestou.

Může stát nic nebo všechno. Můžeme na ní potkat nic nebo všechno, může nám nic nebo všechno dát. Můžeme na ní prožít zázraky sblížení, na které naše dítě bude vzpomínat v nejtěžších chvílích svého života, až po nás už dávno zbudou jen zlomky vynaložené energie v okolí a myslích našich nejbližších.

Vědí naše děti, co by si jejich děti v létě přály? Dají jim možnost volby? Volba je závislá na šíři otevřených obzorů. Aby si měly z čeho vybírat. A tyhle možnosti nejsou tištěny v katalozích na křídovém papíře. Jsou dány celým způsobem života. Je pobyt v pětihvězdičkovém hotelu u moře krásnější než pocit svobody, kdy vyrazím na nejdobrodružnější cestu s báglem od svého paneláku? Ze svého desátého patra se mohu třeba dívat celý rok. A najednou mě to napadne. Vezmu mapu okolí a od svého sídliště si podle pravítka narýsuji přímku. A ráno hodíme bágl na záda, kytaru a flétničku a vyjdeme. Ruka ruku hřeje a přímka schovaná pod čelem nás vede k obzoru. A tam za kopcem už začíná Tramtárie. Kámen v noci tlačí do zad pod podlážkou stanu, mravenci vlezli do sušenek. Mysl nezanesená odpadky. Ptáci zpívají. Jsme živi na Zemi. Slunce zase vyšlo. Vítejte ve veselé zemi Tramtárii.

Zakládám cestovku na putování přímou čarou. Tramtária Tour. Přihlášky na zkušební turnus posílejte po větru, zálohu si strčte za klobouk. Obujte prošlapané sedmimílovky a přibalte pršiplášť. Deštníky zn. Happy rain nechte doma… „Stýská se ti? Puding?“ Vzpomínáte si na tu přiblblou reklamu? Podle mě je domov někde jinde, než bývá puding. A krávy nejsou modré ani šílené… Uslyšíme praskat ohýnek. Uvaříme si na plotně z kamení jahodový čaj. A z pod kamene na nás nebudou čumět šmoulové, ale myši. Brrr, to je krása. A příroda nás bude obtěžovat tím, jak je nepohodlná. Jak tlačí, je do kopců, dá námahu. A ohýnek si nedá nic nakecat a nohy bolí a komáři štípou a televize nebe si zase na nic nehraje.

Cestou do Tramtárie možná potkáte sami sebe. Je to mystický a zároveň úžasně prostý zážitek. Cesta do Tramtárie je cestou k sobě. K sobě samým a sobě navzájem. Ruka ruku hřeje. Mysl nezanesená odpadky, ptáci zpívají, jsme živi na Zemi a Slunce zase vyšlo. Vítejte v Tramtárii...

Nikdy jsem takhle své děti nevytáhl. Sjezdili jsme, co se tenkrát dalo. Ale teď... Možná už jsme projezdili všechno, na co jsme měli...

Můj bývalý kolega exMladý svět Zdeněk Šálek na stránkách Brejlí uveřejňuje své výlety do okolí Prahy. Děti už jeho, ani jeho vrstevníky netrápí. Stěžuje si, že dědci (parta bývalého skautského oddílu) prý jsou čím dál línější. :-) Jednou jsem zahlédl za plotem své chaloupky nějaké turisty. Stoupl jsem si na špičky, abych viděl přes plot. Vpředu šedivá hlava a trochu nahrbená křehká postava s batohem a mapou v ruce. Pan redaktor Zdeněk Šálek vedl kolem svůj oddíl dědků a babiček. Před románským kostelem zacvakaly foťáky, a protože nad vesnicí zahoukal vlak, povzbuzoval je k těm posledním sto metrům na nádraží. Posázavský pacifik je splokl jak malinu a já jsem cítil, že přichází čas návratů.

Tramtárie je za prvním kopcem. Za prvním obzorem. A pětihvězdičková noc přijde jen co se vyčasí.

Jazzík

(Vychází jako seriál na www.brejle.net)