Na portálu www.brejle.net jsem dnes publikoval článek autora známého leckde pod značkou vlk. Podle mého názoru stojí za to ho opublikovat i zde...
Jan Krůta



Jsou kauzy, které se týkají životně důležitých záležitostí chodu tohoto státu. Jenže mají spolu s občany smůlu, že jen co se objeví, jsou okamžitě přebity kauzou jinou. Bohužel řádově menšího rozsahu. Byť nikoli nevýznamné.

Přesně ten případ se stal v pondělí, kdy týdeník Respekt otiskl velký článek, který se týká švýcarského vyšetřování privatizace Mostecké uhelné. Prvotřídní senzace. Taková česká Watergate.

Jenže než se věc stihla náležitě rozvést a proniknout mezi populaci, strhnul na sebe pozornost Boris Šťastný a rozbití koalice na pražské radnici. Škoda, že s těmi radničními hrátkami nepočkal ještě nejméně dva týdny. Jakkoli je totiž boj o vládu nad pražským magistrátem zajímavý, a dokonce i celorepublikově významný, s kauzou švýcarského vyšetřování okolo čachrů při privatizaci mosteckého uhlí se srovnávat prostě nedá.

Zkusím připomenout oč běží. Ve Švýcarsku asi před 6-ti roky na udání z České republiky nastartovali vyšetřování. Při něm vyšetřovatelé prověřovali stovky až tisíce bankovních transakcí, kdy se přesouvaly miliardové sumy. Z podivných daňových rájů do Švýcarska a zase zpět. Společným jmenovatelem bylo, že všechny stopy začínaly a končily vždycky u skupiny sedmi mužů Jeden z nich má belgický pas, zbylá šestice je českého původu. A všichni měli vztah k Mostecké uhelné a také tajemné a neprůhledné investiční skupině Appian. Ta nejdříve ovládla mosteckou důlní společnost a posléze i plzeňskou Škodovku.

A protože Švýcaři jsou jednak tradičně precizní, hodně umí a znají, dále si svou finanční policii a prokuraturu považují, není tam zvykem jí házet klacky pod nohy, nýbrž naopak požadovat výsledky, stalo se, že dokázali vypátrat 12 miliard korun – českých – , které dokonce dokázali na bankovních kontech zmrazit. A vyzvali, opakovaně, Českou republiku, aby se k jejich vyšetřování a následně žalobě, oproti zmíněné česko belgické privatizační partičce připojila.

Připomeňme i to, jak „reagovala“ naše strana na tuto výzvu. V podstatě NIJAK!! A pokud něco jevila navenek, pak místo snahy šetřit evidentní šmé, předváděla ostentativní nezájem.
Ten nezájem byl takového rozsahu, že dokonce někteří z nás, amatérů se tomuto tématu začali věnovat ve svém malém čtenářském prostředí, v zoufalé snaze, aby téma úplně nezmizelo. Já například zde:
http://urfaust.bloguje.cz/908833-jak-utrou-svycari-nudli-a-martin-roman-da-rovny-kour.php

Ale ten úřední nezájem byl až takový, že jsme, jako Česká republika, promeškali lhůtu, která umožňovala se ke Švýcarům a jejich případu opravdu připojit. Což už ovšem mainstreamová media zaznamenala a byl z toho opravdový skandál.
Najednou byla k věci mimořádná schůze vlády, ke kauze náhle měli potřebu se vyslovovat skoro všichni čelní politici vládnoucí famiglie, kteří skoro dva roky dělali mrtvého brouka. Protože opravdu těžko vysvětlovat i úplně pravicově zblblému skalnímu voliči, že někde ve Švajcu leží 12 000 milionů z českých dolů a my o ně nejevíme zájem. V době, kdy státní rozpočet nemá na nic. Na silnice, na léky, na tělesně postižené, na policisty v ulicích, na lékaře v nemocnicích, na učitele ve školách…
Vrcholným představením v tomto směru byla víkendová tisková konference na Úřadu vlády. Která patřila k tomu typu, který je popisován sloganem – ani jedno oko nezůstalo suché! Kdybyste si dodatečně chtěli také zaslzet nad odhodlaností premiéra a nejlepšího ministra financí galaxie situaci dodatečně napravit a řešit, pak zde máte link http://zpravy.idnes.cz/miliardy-ve-svycarsku-jako-zlomenina-ktera-nebyla-rekl-kalousek-pxi-/domaci.aspx?c=A111118_151024_domaci_kop
To abyste nemuseli dlouho hledat.
A budete dojati panem ministerským předsedou jak má hned čtyři scénáře, jak se k těm penězům dostat. Buď tak, že to ještě nějak, přes ony prošlé švýcarské lhůty holt zmáknem, abychom se přece dodatečně připojili k jako strana trestního procesu nebo v nejhorším, sami budeme iniciovat civilní žalobu následně po švýcarském procesu. Zbylé dvě varianty jsou klonem obou zásadních řešení.
Nejsem sice ani trochu specialista na švýcarský justiční systém, ale mohu spolehlivě pana Nečase ujistit, že pokud u Helvétů proběhne nějaká zásadní lhůta, je neodvolatelně po žížalkách. Tak říkajíc. A stejně tak ho, jako právní laik mohu ujistit, že je daleko snazší a nadějnější být procesní spolustranou se švýcarským státem, kdy většina důkazního břemene je právě na precizní a vysoce profesionální švýcarské prokuratuře, než v civilním řízení v cizí zemi, podle tamního práva nést toto důkazní břemeno výlučně sám.

Nicméně, když jsem viděl v ten okamžik v jeho očích svatý zápal intenzity Jany z Arcu, byl jsem dojat. Ještě více, když následně Miroslav Kalousek, s hlasem nejodpovědnějšího a starostlivého hospodáře vysvětloval, že on určitě je ten první, kdo by byl už dávno konal a žaloval a připojil se, jen kdyby mu někdo byl ukázal konkrétní škodu, která vznikla a vyčíslil ji. A přirovnal to k plnění pojišťovny za zlomenou nohu…. Prý nejdříve vůbec musí být prokázáno, že noha je vůbec zlomená. A to se prý zatím vůbec nestalo… Opravdu, v očích jsem měl hojnou vláhu nad slovy toho dobrého muže…

No přiznám, červíček v jednu chvíli zahlodal, to když jsem se jako dozvěděl, že vláda se z oněch 12 miliard bude ucházet jen o 3,5!!!! (jen si to představte!! Ten rozdíl!). Ale musel jsem respektovat slova o tom, že prý i švýcarští vyšetřovatelé naši škodu do této výše vyčíslili.
Jenže už v pondělí bylo všechno jinak. Respekt zveřejnil zásadní výtah ze švýcarských spisů. Respektive ze žaloby, s kterou tamní prokuratura půjde do procesu.
A co že tam stojí? Například to, že Švýcaři nevyčíslili škodu, jak nás informoval Nečas s Kalouskem na 3,5 miliardy, ale na 8,5. Drobný rozdíl , že?
A také popisuje, pro Miroslava Kalouska, aby netápal i to, jak škoda českému státu vznikla. A dokonce i kdy. Totiž vyvedením peněz z tehdy ještě polostátního podniku MUS. Od prosince 96 do června 98 to bylo 2,5 miliardy korun, které patřily uhelnému koncern, ale byly použity k soukromému nákupu akcií té firmy, která vlastnila peníze. Dobré že? A aby byla informace úplná, dodejme, že právě na jaře 98 , tedy ještě před nástupem sociální demokracie k moci, přišel stát, díky nečinnosti svých zástupců, o rozhodování ve společnosti.
V druhé fázi, od prosince 1998 do dubna 2002, zpronevěřili manažeři a později už majitelé MUS další čtyři a půl miliardy korun.
Také vás udivuje, že Kalousek, s celým státním aparátem, neumí vyčíslit škodu u nás vzniklou a cizí vyšetřovatelé, bez přístupu k českým podkladům, ano? Nebo že se hlásíme jen o řádově 1/3 toho, co nám přisuzují šetřením cizí úřady?
No ono toho je daleko více. V materiálu Respektu čteme například i o totálním nezájmu české strany cokoli v kauze činit. Dokonce takovém, že zasáhl švýcarský velvyslanec oficiální demarší. Abychom vyšetřování, ve vlastním zájmu podpořili!! Naposledy tak učinil červenci.
Zato závažné informace z Bernu dorazily do Prahy na Státní zastupitelství už loni v květnu. A nikdo nereagoval. Ani na demarši ambasadora!!! Ani ministerstvo zahraničí, ani ministerstvo financí. A pražské státní zastupitelství? Tehdy vedené neprůstřelným a nepostradatelným štítem práva a spravedlnosti Rampulou?
Tak o tom švýcarské dokumenty praví rovnou toto:
Z dokumentů vyplývá, že korespondence pražského vrchního státního zastupitelství se švýcarskými úřady byla buď „zdržovací taktikou, motivovanou ‘vyššími’ zájmy, nebo neobyčejným šlendriánem.
Dodejme, že Rampula byl odvolán až nedávno. Po těžké roztržce. Mezi ministrem spravedlnosti a premiérem Nečasem. A který, z obou pánů chtěl udržet Rampulu za každou cenu? Pospíšil? Nečas? B je správně! Pan „čistý“ prý dokonce hrozil Pospíšilovi za onen krok proti štítu práva zákonnosti odvoláním! Mám li věřit tomuto:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/justice-rampula-ven-navzdory-necasovi-dyc-/p_politika.asp?c=A110803_112118_p_politika_wag
A co že požaduje tentýž Nečas nyní, v onom srdceryvném výstupu před kamerami? No přece vyšetřit, kdo za průtahy v ČR může… Ale hlavně, se směrem šetřit možné privatizační kauzy za vlád y sociální demokracie.. Nemám problém s tím, že pokud kdokoli z oranžových udělal něco nekalého, aby stanul před soudem. A dostal pořádný flastr. A nepochybně ani s tím, že se oranžisté se podílejí i na aferách MUS nebo související privatizace Škod y Plzeň. Jenže to není ani problém dne ani jádro pudla!
Tím je, vedle 12 miliard, to, že tahle vláda nereagovala na vůbec nic
z toho, co přišlo ze Švýcar. Dokonce ani na přímou intervenci velvyslance ne. Což je opravdu mimořádná záležitost. Že tolerovala dlouhodobě nekonání. Že se k činnosti rozhoupala až tehdy, když se věc, jako skandál s propadlou lhůtou, objevila na prvních stránkách novin. A že dokonce, ani potom a navíc zcela vědomě nemluvili dva její největší představitelé pravdu.
Protože má li švýcarskou žalobu Respekt, musí jí mít i český stát. Není tedy možné, aby premiér předstíral, že neví kdo za průtahy může. Když sám nejspíše chránil hlavního problemmakera. A ministr financí bezostyšně národu nakecával, že neví zda se škoda vůbec stala a tím méně jak vysoká. Když ji v cizině vyčíslili a časově i skutkově popsali. Tohle, přesně a veřejně do kamer tvrdili: Bez nejmenšího uzardění! A odkláněli pozornost jinam. K věcem momentálně podružným.
A ještě něco. Dal jsem link na svůj materiál , který jsem ze zoufalství nad totální pasivitou státních orgánů psal před měsícem. Musím se Švýcarům omluvit. A činím tak velmi rád. Neboť jsem je hluboce podcenil. Došel jsem totiž k závěru, že jejich snažení přijde, kvůli sabotáži z Čech, v niveč.
Neb Kalousek má pravdu – není li skutek, není co žalovat. A takhle jsme to hráli. Jenže Helvéty jsme „nepřechytračili“. Oni si vystačili se svým vyšetřováním sami a dokázali, že skutek se stal. Smekám před nimi. A konstatuji, že bych byl moc rád švýcarským státním občanem. Občanem funkčního a férového státu.
A nebyl to jediný můj omyl. Musím připustit, byť nerad, ještě jeden . Týká se Martina Romana. Je v tuzemsku šetřen kvůli možnému střetu zájmů. Kterého by se byl dopustil jako GŘ ČEZu, pokud by byl současně také vlastníkem plzeňské Škodovky. A došel jsem k názoru, že si v podstatě žádné starosti dělat nemusí. Že může dát, tak říkajíc – rovný kouř.
Podle článku Respektu mají Švýcaři v tomto směru naprosto jasno a Romana jako spoluvlastníka plzeňské firmy přímo označují. Věřím, že to i prokáží. Pak tedy bude mít Martin Roman smůlu. Protože bude politicky neudržitelný. A ti, co jej dosud chránili od něj dost možná dají ruce pryč. A mohl by se stát onou tolik žádanou „Velkou rybou“, kterou je třeba chytit. Nicméně – co kdyby začal mluvit??? To by asi byl teprve šrumec!
No uvidíme.

Stejně tak jsem zvědav, jak to v tom Švýcarsku nakonec zpytlíkujem. Snaha se tam neangažovat nebo aspoň co nejméně, je až příliš okatá. Švýcaři mají těch miliard 12. My nárokujeme jen 3,5. Tamní prokuratura nás asi donutí přihlásit se řádově o trojnásobek. Jenže i tak zbude ještě dalších 3,5 miliardy! Propadnou zemi dobrých a kompetentních vyšetřovatelů? Nebo se o ně někdo z Česka přihlásí? Třeba takový Pavel Tykač, dnešní vlastník MUS? To aby jeho vejvar byl ještě větší. A vůbec, nechtěl někdo důležitý někomu přihrát i těch 8,5 miliardy o které se nakonec asi bude muset, byť evidentně nechtíc, ucházet naše republika? Předpokládám, že vám tyto otázky připadají více než případné. Ale odpověď na ně nemám.
Zato si troufnu odhadnout , kdo může být obětním beránkem za státní sabotáž a šlendrián v téhle kauze. Jakkoli se Nečas ještě před nedávnem bral za Rampulu, podle tisku, jako za vlastního, dokonce hrozil Pospíšilovi kvůli němu vyhazovem za jeho odvolání, dneska včerejší štít práva a pořádku to bude mít složité. Už padnul. Takže na něj lze ukázat prstem. A udělat z něj tzv. hříšného rituálního kozla. O to snáze, že to bude náhodou docela pravda. Tedy možná. Záleží totiž na opět jen na tom, co všechno by mohl Rampula v takovém případě pustit do éteru.

Buď jak buď, privatizace MUS je exemplární příklad privatizační lumpárny. Která v sobě má všechny hříchy české, rozuměj Klausovy privatizační cesty. Nejdřív zpackaná kuponovka. Kdy stát si ponechal jen asi něco přes 40 %. Zbytek strategického podniku dal většinou do druhé vlny kuponovou. Menší díl byl delimitován na přilehlé obce.
Jenže největší akcionář prostřednictvím svých zástupců nad firmou „vykonával dozor“ tím způsobem, že management si mohl doslova dělat co chce, Dokonce do té míry , že vyvedl firemní peníze, aniž by to někomu vadilo, na soukromé účty, z kterých pak byl řízen výkup na trhu dostupných akcií…. Podle Romana Češky, tehdy šéfa FNM, zástupci státu dokonce u obcí budoucím uhlobaronům pomáhali s výkupem!!!

Následovalo zatlačení státu do pozice otloukaného minoritního vlastníka a následně, asi zaplacený lobbing na odkoupení státního podílu za nepřiměřeně nízkou cenu. Stát tehdy dostal asi ¾ miliardy. Dnes je podíl odhadován na 4-5ti násobek. Jenže se bavíme o ceně v roce 99, kdy se podíl státu Appianu prodával. A tehdy stála tuna mosteckého uhlí nesrovnatelně méně než dnes. A kromě toho, Švýcaři dokonce vyšetřili i to, že manažeři záměrnými machinacemi, před privatizací státního podílu, uměle snížili hodnotu celé firmy. Nicméně, je evidentní, že tam tehdy při onom odkupu nějaká hodně velká malá domů byla také.
Ale to je ve srovnání s tím, co předvádí současný vládní soubor skutečně už koloraturní drobnost. Přes veškerou snahu Nečase rajtovat právě na tomhle.

My se dnes bavíme o DVANÁCTI miliardách. A o tom, že v pondělí ráno Respekt dokázal, že nám ministerský předseda s ministrem financí o den dříve zcela chladnokrevně a nestydatě lhali. Jsou-li informace v materiálu Respektu pravdivé.
Ještě, že chlapci mají svého hříšného kozla. Rampulu. Je dobré míti svého Rampulu. Vždycky. A ještě lepší je mít možnost, když vypukne fatální skandál, který by neustála normálně žádná vláda opravdu demokratické země, mít možnost nastartovat skandál jiný. Který zaručeně odvede pozornost. Stalo se. My se teď budeme pojímat děním na Mafiánském, pardon Mariánském náměstí v Praze.

vlk