Vyčetl jsem, částečně i opsal jsem. To totiž nevymyslíš. Milé obrazoborectví...
28. října 1918: Od začátku října předčasná sychravá chladna s teplotami okolo nuly. Zoufalý nedostatek jakéhokoliv topiva. Epidemie tzv. španělské chřipky.

Kosí stovky lidí a vynutí si povolání příslušníků ozbrojených sil, kteří jsou nasazeni k pochovávání lidí na pražských hřbitovech. Tento den se počasí konečně zlepšilo a vysvitlo slunce.

V Ženevě se scházejí dvě české delegace. První, zastupující zahraniční odboj, vedl Edvard Beneš, druhou, která dorazila z vlasti, zastupuje předseda nejvyššího politického orgánu – Národního výboru – Karel Kramář. V předzvěsti toho, že válka končí, jednají až do konce měsíce o vzniku samostatného Československa. Vůbec netuší, že už vzniklo…

Nejvyšší politici, kteří zůstali v Praze se v noci dozvěděli, že kapitulace monarchie je již otázkou nejbližší budoucnosti. Ráno po deváté hodině převzal Národní výbor zastoupený předsedou agrární strany Antonínem Švehlou hlavní zásobovací centrálu - Obilní ústav (centrum zásobování) sídlící v Pražském paláci Lucerna. Tento krok – převzít potravinové zásoby - měl být předzvěstí vyhlášení státu. V Praze přítomní představitelé Národního výboru dále okamžitě jednali s místodržitelstvím o postoupení pravomoci v zájmu udržení klidu v Praze.

Ale události se seběhly úplně jinak. Text ministra zahraničí rakouské monarchie J. Andrássyho (Andrássyho nóta – přijímá podmínky prezidenta USA W. Wilsona k jednání o příměří a míru) se objevuje po 10. hodině ráno v redakci deníku Národní politika. Představitelé deníku si text nóty chybně vysvětlují jako kapitulaci Rakousko-Uherska. Vyvěšují na ulici tabuli s nápisem Příměří a červenobílé prapory.

Po hodině váhání se dobírají skutečného znění nóty a nápis Příměří překrývají překladem skutečného znění vyhlášení. I když k příměří vůbec nedošlo, skupina lidí si vývěsky všimla a tato funguje jako jednoznačný signál. Zpráva se šíří jako lavina a Václavské náměstí se zaplňuje. Lidé před hotelem Zlatá husa krášlí tzv. Slovanskou lípu.

Proud lidí směřují ulicí Na Poříčí na Václavské náměstí si vysazuje na ramena politicky vystupujícího kněze Isidora Zahradníka, který na základě omylem a jen na hodinu vyvěšeného prohlášení o příměří, vyhlašuje samostatnost. Poté z nádraží Františka Josefa (Hlavního nádraží) telefonuje tuto zvěst nádražím po celé republice. Díky tomu se zpráva rychle rozběhla a jako dík za svou duchapřítomnost a jistě i odvahu, získává kněz Zahradník i místo ministra železnic v první československé vládě.

Ještě dopoledne vycházejí zvláštní vydání Národní politiky a Národních listů.
Na Václavském náměstí se formují průvody, které provolávají slávu americkému prezidentovi Wilsonovi, Masarykovi a českým legionářům.

Odpoledne už slaví celá Praha, továrny zastavují práci. Odstraňují se německé nápisy, vojáci si strhávají z uniforem odznaky monarchie. Staroměstské a Václavské náměstí obsazuje maďarský pluk s nasazenými bodáky a vytlačuje manifestaci. Národní výbor vyhlašuje kompromis: Armáda podpoří převzetí moci Národním výborem a ten zajistí vojsku, že nebude napadáno a uráženo. Národní výbor prý prozřetelně povolává do Prahy dechové kapely z okolí, aby se lid prý při jásání a zpěvu vybouřil.

Pozdě odpoledne se v pražském Obecním domě schází Národní výbor. Antonín Švehla předkládá Aloisem Rašínem koncipovaný zákon o „zřízení samostatného státu československého“, přičemž republikou jej národní shromáždění prohlásilo až následující den.

Je zde ale velký problém. Praha je plná maďarského a rumunského vojska věrného monarchii. Teprve po dvou dnech si Rakousko uvědomilo, že vojenská akce by už nic nezměnila.

Kdyby nedošlo k mylnému výkladu Andrássyho nóty, vyhlášení nezávislosti by se pravděpodobně o nějaký týden posunulo. Bylo ale na spadnutí a tehdy stačilo malé novinářské nedorozumění...

(Ze zatím nevydaného rukopisu Velký historický přehledník)
Publikováno na www.vanilka.cz