Život nám pod čela cvaká pod čela neopakovatelné momentky. Jednu krásnou jsem si očima cvaknul pod čelo včera před polednem. Pospíchal jsem na poslední rychlý nákup. V tichém koutě asi dvacet metrů od vchodu do supermarketu seděli dva chlapi, kteří občas u vchodu žebrají o koruny. V momentě, když jsem procházel poblíž, přistoupil k nim asi čtyřicetiletý muž a povídá:


„Já byl teď rok a půl bez práce. Tak vím, jaký to je.“ Vytáhl z igelitky láhev rumu, popřál překvapeným bezdomovcům šťastné Vánoce a rychle odkráčel, jako by se styděl. Hrklo ve mně. Člověče, chtělo se mi zavolat, odcházíš v nadživotní velikosti! Perličky na dně, drahokamy ve smetí… Mizel mezi paneláky a perspektiva fungovala obráceně jako v obrázcích Ivana Mládka.

(Psáno pro www.vanilka.cz)