Vzhledem k tomu, že během padesáti let má zmizet ze zeměkoule asi třetina jazyků, má i čeština dosti matnou perspektivu.

Naše děti hovoří plynně několika jazyky a angličtina je jedničkou, která vstupuje do češtiny skrze naši náruč otevřenou dokořán i díky všemu, čím jsme si prošli.

Některé slangy jsou angličtinou absolutně prostoupené už teď. Marketing? Finance? Hudba? Zábava? Někdy mám pocit, že jsme jeden velký Las Vegáč a naše životy jsou jedno velké bingo! Snad nejstrašnější odrůda téhle češtiny se ozývá z úst některých „hustých“ rádiových dýdžejů. Z diskoték v Horní Dolní kopírují způsob moderování do celostátních médií, takových, která za každou cenu chtějí být „nejhustějšízhustých“.

Někdy nám odrostlým czenglish připadá směšná nebo přímo ostudná. Někdy se ale musíme přizpůsobit, chceme-li vypadat „in“, protože kdybychom nebyli, automaticky bychom se u mladších kolegů ocitli „out“. A to už si musíme hodně hlídat, protože pak už jsme na okraji propasti, které se říká důchod. A ta propast často znamená procházku se psem, čekání na večerní zprávy, komunikaci s lidmi jen v trafice při nákupu Blesku (ta klamná představa, že s palcovými titulky chytím realitu za šos!) a pár rohlíků denně ve vypelichané Jednotě.

Ale jazyk nestrádá jen přílivem angličtiny. Samotná čeština žije vymleta na dřeň slovní zásoby 100 slov. Žije tak, že nám často vstávají vlasy hrůzou. I my, odchovaní tou mrtvolou spisovnou, abychom ušetřili čas, přestáváme v esemeskách používat „nabodeníčka“ a pls je i v našich textovkách běžně prosím.

Že si i malé dívenky celé v růžovém mezi sebou říkají v nejjemnější variantě „ty vole“? Že holka sedící v tramvaji svému klukovi na klíně na celou tramvaj se smíchem zařve, aby jí nechal toho pošťáka na pokoji nebo bude mít orgáč?
Někdy se rozčilujeme, jsme zhnusení, ale někdy se neudržíme a musíme se smát… „Babičko, ty jsi taky blbá, že neumíš zaplést ten copánek…“ To je ještě roztomilé.

Ale s věkem přibývá tvrdosti. Vulgarity se stávají normou. Mezi chlapy o ně nebyla nouze nikdy… Intimní slovník ale přerůstá ve veřejný. Kolikrát jsem třeba v poslední době v „primetimu“ slyšel v televizích slovo průser z úst a za okolností nečekaných? Kolikrát i dámy velice distinguované pronesou v řeči k obecnému publiku, že na něco klidně prdí ?
A fekalizace jazyka se postupuje dále…

Ale ať chceme, nebo nechceme, občas jde pohoršení ruku v ruce s neudržitelným smíchem. Snad nejvíc jsem v poslední době užasl při četbě jednoho blogu . Autorka psala o svých dojmech z jakéhosi filmu:
„Hugh Jackman je velmi mrdatelný, digitální krávy už méně…“

Pardon, je to šokující. Ale musím se chechtat.
Jaké vy máte zkušenosti s jazykem českým poslední doby?

Zarazily nebo rozesmály vás nějaké originální hlášky?
I když si to neuvědomujete, i váš život je jedna velká párty. A co potom, až ta naše párty skončí?
Co potom ? No přece jedna velká áfterpárty?



Psáno pro: www.vanilka.cz