Viděl jsem v televizi velkou přehlídku falše. Přehlídku afektu a rutiny. Panoptikum nacvičených opiček v prvních řadách. Zlatý bublifuk...



Kdysi jsem si vypsal z článku publicisty Jardy Veise krásné věty. Jako když muzikantovi vyjde improvizované sólo a myšlenka se sejde s prsty na klaviatuře piána.
Takovou radost mívám, když čtu věty, kde se myšlenka sešla kolegovi s prsty na klávesnici. Tehdy napsal cosi o „chronické celebritidě“, o tom, že „celebrita bez médií je jako Jágr bez hokejky“ a že „média se stávají producenty událostí“.

I já budu jako on citovat jistou americkou novinářku, která napsala: „Kult celebrity pokřivuje demokracii tím, že bohatým, krásným a slavným dává větší autoritu, než si zaslouží“.

V těchto měsících žijeme výročními cenami, anketami, jakoby se masopust a maškary přelily zvráceným způsobem do současnosti. Žijeme orgiemi celebritidy.
Vyprázdnění lidé, vyprázdněné životy. Primitivové všech zemí – spojte se!

Podstatné na celostátní celebritidě je to, jak popisuje jevy, ale vůbec nevysvětluje jejich příčiny a podstatu. Oblbuje národ barvitě popsanými vnějšími znaky, ale výklad jevu pokládá za ztrátu času. Jak dobře se čte, že Ona řekla a On vůbec ne a Ony myslely a Oni nemohli.
Kde je myšlenka? Jen popis. A citace. Řekli po zápase...

Když jeden z Beatles vzkázal světu, že jsou slavnější než Ježíš, zavládlo pohoršení. A Jesus Christ Superstar? Ani nemluvit! Ale vždyť dneska máme modly na každé titulní stránce! A proč se o tohle celebritisti často i rvou? No protože kdo tam není, neprodává. Neplní hlediště. Bulvár dělá z pana Nikdo a paní Nicky Nikoho v duhové bublině. Bulvár je bublifuk. Kdo tam není, jako by nebyl. Jako by umřel?

Když před léty zemřel skladatel Karel Svoboda, markantně se zvýšil prodej jeho desek. Obrazy malířů získávají právě až smrtí Mistra na ceně! A Krista ukřižovali a mezi lidi se o tom mluví dodnes!

Smrt je skvělý pí ár ! A pak po Kristově smrti to ještě hodili na papír a prodali v knížce. A ta knížka je dodnes nejprodávanější na světě a leží, ty vole, v každým nočním stolku světovýho hotelu. To je kšeft, vole!

Měli bychom taky už asi na Vanilce zřídit nějaké to Celebrity fórum: „Hele, člověče, zavěš na Celebrity fórum Krista. Bude víc čumilů, zvětší se nám návštěvnost, bude víc kšeftů, možná někdo začne demonstrovat a Vanilka bude citovaná světovými médii! Jdi do toho! Jdi do Krista! ... Jak... nerozumíš... No jasně! Toho ukřižovanýho! Mučedníky lidi rádi! Dej mu do pusy nějakej fór. Něco o bordelu v Parlamentu a o vztyčeným prostředníčku, národ se bude chytat za břicha a Ježíš bude jednička...“
Konec zlého snu.

Jestli někdo na světě vymýšlí právě teď Antiblbin, doufám, že bude zabírat i na celebritidu. A doufám, že ho budou prodávat u benzinek hned vedle novin s velkými písmeny na titulu a že ho budou rozdávat na Václaváku, v hledištích stadiónů, v amfiteátrech.

A být ministrem zdravotnictví, udělal bych gesto granda a první dávku Antiblbinu bych ordinoval zdarma. Třeba by se stal návykovým. A předsedové by si dali povinně nášup.

A celý týden by bulvár řval do světa: Antiblbin nám bere čtenáře!

A další týden by vyšel s bílou titulní stranou.

Nemám nic proti osobnostem, které se proslavily svojí prací! Byli jedineční svými jedinečnými výsledky! Výsledky přinášejícími dobro, moudrost, radost a naději, že lidstvo vybředne z marasmu.

Ach bože, jaká velká slova!

Jo... a taky by se k tý Bibli mohlo vkládat dývídýčko, jak Ježíš vařil tu poslední večeři a byli s ním ti veselí kluci,co vaří v TV (nebyli oni náhodou trochu teplí) a ty nejrecepty by se pak mohly vystlat pár dobrýma fotkama těch nejkámošů Ježího a vydat v další knížce s tím obrazem tý poslední žranice a ta knížka by se třeba mohla hodit na trh pod názvem Nejnovější zákon, ty vole...



Jan Krůta
(Psáno pro www.vanilka.cz)