Jan Kubáček

31. 08.

Knížetem zaujmout, Kalouskem šetřit

Jan Kubáček Přečteno 6738 krát

Strana TOP 09 v minulých dnech poprvé předstoupila před veřejnost s adresnějším návrhem svých volebních priorit. Její úvodní tematické představení bylo o to citlivější, že šlo o ekonomické body, navíc prezentované jedním z otců zakladatelů Miroslavem Kalouskem. První veřejný návrh přichází v atmosféře startu horké fáze předvolební kampaně, navíc v době, kdy většina konkurence nabídla alespoň základní teze svých ekonomických pohledů na další volební období a začíná s jejich propagací v kontaktní kampani. A aby těch výzev nebylo málo, nebývale citlivá k ekonomickým slibům je i česká veřejnost, na niž doléhá obava ze ztráty zaměstnání či ze stavu veřejných služeb a státního účtu.

V tomto ohledu to TOP 09 nemá lehké. Očekává se od ní mnoho už proto, že za ni kandiduje bývalý ministr financí. Jeho obraz však není bez poskvrny – proslul podceněním dopadů finanční krize a pro neradostný stav státního dluhu má i on do značné míry pověstné máslo na hlavě.

Ekonomický plán stranického nováčka chce naplnit velká očekávání. To nebude snadné. Nabídka místopředsedy Kalouska a jeho týmu nesmí zpochybnit jeho dlouhodobě budovanou aureolu zodpovědného ministra a odborníka, musí však nabízet i proklamovanou změnu. Zároveň ale nesmí příliš diskreditovat předchozí Kalouskovy kroky v čele ministerstva. Musí být i věcná a ekonomicky střízlivá, což ostatně tato strana při svém vzniku slibovala, nesmí být zase ale příliš asketická, aby neodradila středově uvažující voliče, kteří už odmítají nést finanční břímě za ostatní. Kromě toho musí být ekonomická nabídka „topky“ náležitě jiná od konkurence občanských demokratů a lidovců, se kterými bude nejvíc bojovat o voliče. Jak tedy ekonomický koktejl správně namíchat, aby se ještě dal pít?

Mix TOP 09 je následující, volá po vládě „krizového řízení“, která bude rázně šetřit a omezovat povinné výdaje státu. To si však vyžádá i finanční oběti u občanů, například v podobě větší spoluúčasti. Program TOP 09 je tak utěšuje dvacetiprocentním ořezáváním provozu státu, zpřísněním sociálních dávek ve jménu skutečné aktivity, trestání zaměstnávání „na černo“, zjednodušení daní a ztenčení blahobytu ČEZ ve prospěch důchodové reformy. V součtu od každého něco, v mírný prospěch všech s vědomím, že jde o priority v zásadě populární a dlouho běžným občanstvem vzývané.

Problém je, že jsou to řešení dlouhodobá, proveditelná v řádu několika dalších let a odvozená od účasti ve vládě. Můžeme proto čekat, že současná ekonomická nabídka TOP 09 bude spíš ctít snahu napomoci prosadit úsporné plány ministru-úředníkovi Janotovi a kampaň postavenou na Karlu Schwarzenbergovi, s ambicí zahájit „politiku šetření“ už současným kabinetem a dosáhnout takové váhy volebního zisku, aby došlo i na účast v budoucím kabinetu. To bude ekonomický manifest „topky“ v praxi příštích týdnů.

Psáno pro deník E15

13. 08.

Vzejdou noví přeběhlíci aneb úskalí českého volebního zákona a předvolební spolupráce stran na český způsob

Jan Kubáček Přečteno 8324 krát

Letošní předčasné sněmovní volby přichystali českým voličům novinku, předvolební koalice, ne však v klasické podobě, jak jsme zvyklí z ciziny, ale na český svérázný způsob. Přesto k nim dochází doslova ve velkém a na několik způsobů. V tomto případě nejde o obvyklé a vůči svým voličům transparentní partnerství více stran, které se spojí na základě společného volebního programu na míru nadcházejících voleb a kandidují s jednorázovým personálním plánem na budoucí obsazení vlády a se společným kandidátem na premiéra, po vzoru například volebních klání ve Francii a Itálii. Nám se naopak před očima rodí relativní novum a to hned v několika mutacích, prazvláštní předvolební spojenectví bez jasného rozdělení rolí a odpovědnosti vůči svým voličům a domovským partajím.

Přesto si tuto variantu předvolebního boje zvolily téměř všechny strany, o kterých se vážně uvažuje, že jejich zástupci mají šanci zasednout v poslaneckých lavicích nové Sněmovny. S touto svébytnou spoluprácí souhlasila ČSSD v podobě Olgy Zubové, KDU-ČSL partnerstvím s EDS Jany Hybáškové, TOP 09 spojením se starostenským blokem, a naposled i Strana zelených spoluprácí se SOS. Zpočátku o této variantě uvažovala i ODS, jak vysvítá z komentářů lídra občanských demokratů Topolánka. Ostatně strana modré holubice si už touto zkušeností prošla, kdy na počátku devadesátých let z obav z úspěchu lidovce Josefa Luxe navázala úzkou spolupráci s nepočetnou křesťanskou a konzervativní KDS a do svého lůna si přivedla mimo jiné Ivana Pilipa, pozdějšího spolutvůrce konkurenční Unie svobody.

V čem se tedy skrývá riziko předvolebních aliancí na český způsob. Zejména v hrozbě rozředěné loajality a nedostatku veřejných informací o povaze a přínosu spolupráce v čase kampaně. Nejenže nám voličům nebyl doposud představen společný program těchto aliancí pro podzimní volební soutěž, ale ani jejich přidaná hodnota a pohnutky. Nedozvídáme se ani o dalších plánech těchto sněmovních spojenectví a zejména o jasném vymezení zodpovědnosti mezi jednotlivými stranami vůči voličům, což je právě ta největší potíž.

Už po několik volebních období se mluví o destruktivním vlivu tzv. přeběhlíků na naši politickou kulturu a na loajalitu vůči domácím partajím, což se ostatně až na dřeň ukázalo v průběhu práce končící dolní komory českého parlamentu. Avšak díky právě vzniklým předvolebním partnerstvím posledních měsíců může nastat situace, že se v osazenstvu nové sněmovny objeví desítka nebo i více poslanců, kteří se budou potýkat s rozdvojenou identitou a loajalitou. Těžko odhadnout, která vazba bude u těchto zákonodárců silnější, zda původní se kterou vstupovali do vyjednávání nebo převáží pouto ke společnému předvolebnímu projektu.

Důvod volebních partnerství není jen marketingový, sázející na atraktivní tváře, či zajímavá témata a profesní spojení, která mají nalákat další rezervoár voličů, ale zejména současný český volební zákon. Ten vznikl pod společnou taktovkou Klausovy ODS a Zemanovy ČSSD a je vědomě nepřátelský vícestranické předvolební kooperaci, kdy každá partaj je automaticky zatížena pětiprocentní klauzulí, což vede ke stále většímu uzavírání českého stranického systému.

Proto, i na základě těchto pragmatických volebních sňatků by bylo žádoucí, kdyby posléze z voleb nově vzešlí zákonodárci iniciovali zásadní změnu volebního zákona země, podporující možnost uzavírání transparentních předvolebních aliancí s jasnou odpovědností. Pak je teprve šance, že se naše politické strany plnohodnotně a transparentně otevřou alternativám a výrazným kandidátům, za jasných podmínek a s jednoznačným mandátem. Což by ve výsledku mohlo pomoci zlepšení kvality politického řemesla v Čechách a na Moravě.

Psáno pro deník E15

06. 08.

Diagnóza rizik a bolavých míst současnosti

Jan Kubáček Přečteno 3025 krát

Obavy z nastupující pandemie. Nedostatek energií a výkyv jejich ceny a z toho plynoucí zranitelnost rozvinutých ekonomik světa. Terorismus a organizovaný zločin. Migrace a tlak na sociální soudržnost. Ekonomická politika jako metoda prosazování vlivu a převahy některých států. To jsou jen některá rizika z řady skloňovaných obav občana moderního a bohatého světa. Díky tomu na své ceně přibírá bezpečnost a zajištění stability. A právě kniha „Mezinárodní bezpečnost v době globalizace“ umožňuje českému čtenáři poprvé systematicky a ve vší šíři nahlédnout na fenomén mezinárodní bezpečnosti a rizik současnosti.

Tato unikátní příručka pro všechny zájemce o současné mezinárodněpolitické dění je z pera předního českého odborníka na bezpečnostní vztahy Jana Eichlera. Autor se srozumitelně a s citem k praxi zamýšlí nad geopolitickým vývojem od druhé světové války po současnost. Hodnotí dědictví studené války, proces globalizace počátku devadesátých let s jedinou aktivní supervelmocí na scéně, ale i psychologický zlom navozený spektakulárním atakem na americké instituce 11. září 2001, který světové veřejnosti v plné šíři odhalil nastupující hrozbu v podobě globálních sítí terorismu a propukajících asymetrických válek s těžko polapitelnými bojůvkami napříč kontinenty. Poslední zmíněné se stalo symbolem začátku dvacátého prvního století a návratu historie a klasické diplomacie na světovou scénu.

Autor rozebírá i povahu konfliktů posledních dvaceti let a opět pozornosti českého čtenáře nabízí rozbor méně známých střetů, v podobě afrických a latinskoamerických bojů. Studuje i války závěru dvacátého století za účasti Washingtonu a členských států NATO a opět se máme možnost dozvědět méně rozšířené informace. Dalším velkým mezníkem této knihy je rozbor současného mezinárodního terorismu a ozbrojených nátlakových akcí, jejich příčiny, předpoklady působení a způsoby vedení boje. Určitou vadou na kráse je opominutí detailnějšího rozboru velké výzvy dneška – ohrožení tzv. societální bezpečnosti, ať v podobě nedostatku energií, výskytu pandemií, znečištění životního prostředí, migrace nebo stárnutí obyvatelstva či skrze překotný přesun lidstva do měst.

Velmi unikátním bodem recenzované knihy je jedno z vůbec prvních českých představení bezpečnostních doktrín nejvlivnějších hráčů současnosti na globálním politickém poli (USA, Číny, Ruské federace, EU, NATO, OSN apod.). Je velmi poučné vyhlédnout z „české kotliny“ na zájmy nejen často skloňovaného Bruselu a Washingtonu, ale zejména na pro nás stále exotické a málo prezentované ambice Pekingu a Moskvy, jejichž znalost vede k pragmatismu a obezřetnosti vůči těmto velmocím. Přitom vše je psáno střízlivě a věcně, se snahou pochopit a náležitě osvětlit možné pohnutky těchto mezinárodních titánů.

Eichler pracuje s řadou moderních teorií a termínů přítomnosti, přesto používá srozumitelný jazyk, kterým téma popularizuje a běžnému čtenáři kvalitně představuje. Pomáhá si řadou příkladů z praxe a současného dění. Využívá svěžího stylu a mnohé souvislosti, u nás povětšinou prezentované pouze žurnalisticky, staví do nového světla a dodává jim reálný, kritický rozměr.

Kdo chce lépe porozumět současnému světu, dosaženým úspěchům, potenciálním hrozbám a nejvlivnějším politickým hráčům dneška, tak by si rozhodně tuto Eichlerovu knihu neměl nechat ujít.

Přeji nerušené letní čtení :-)
Zdraví JK

04. 08.

Lítost KSČM - účinná taktika volebního boje?

Jan Kubáček Přečteno 4745 krát

Na první pohled došlo k věci u nás nevídané, čeští komunisté v předvečer připomínek dvacetiletí od změny režimu, zdánlivě, po letech fundamentálního odmítání jsou dotlačeni společenským míněním a politickou konkurencí k nabídce omluvy. Jde o v pořadí třetí projev stranické oficiální lítosti, který je však nově zabalen do značně pragmatického hávu protigarancí funkcí a politického vlivu.

Právě tento požadavek, který je připojen k nabízenému pardonu, dobře ilustruje povahu současného taktického uvažování vrcholného komunistického vedení. Načasování a vyřčené nároky za historickou lítost poodhalují konzervativnost a opatrnost současných kormidelníků strany „červených třešní“. Na rozdíl od omluvy československých komunistů ze závěru roku 1989, posléze znovu zopakované představiteli nově ustavené KSČM na jaře 1990 chybí těm současným odvaha po novém směřování, hledání volební nabídky dneška a zejména skutečná ochota ke změně pohledu na potřeby, práva a životy současné společnosti.

Na počátku devadesátých let existoval reálný pokus změnit české „starokomunisty“ v klasickou autentickou kritickou levici evropského střihu. Své o tom ví tehdejší předseda, dnes režisér Jiří Svoboda, který byl nedlouho poté i se svými stoupenci nelítostně vytlačen nejen z vedení, ale i ze samotné partaje. Jeho místo obsazuje lídr, který nabízí garanci a opečovávání klasických normalizačních hodnot, svoji politickou strategii staví na sešikování pod systematickou kritikou všeho „posametového“ a sveřepé obhajobě starých pořádků.

Strana českých komunistů od té doby sází na vyčkávání, nepodvolování se době a tempu společnosti, do doby než se vývoj podvolí jim. Setrvávají u stále stejné opoziční politiky a jednoho jediného přípustného postoje a nutno podotknout, že nekoncepční, nerozlišující kritika okolí jim v dogmatismu a strnulosti napomáhá. Utvrzují se i na příkladu svých ideologických druhů v Itálii a Francii, kteří otevřeným vstupem do vlády ztratili preference, čelili vnitřnímu napětí a štěpení, které vyústilo v jejich dlouhodobé oslabení.

Právě i proto, si myslím, že nehrozí jejich otevřené vládní partnerství se sociálními demokraty. Nechtějí totiž zbytečně riskovat a ubližovat si reálnou mocí, když si mohou podržet jistotu luxusu dobře placené parlamentní opozice a garanci hesla „za nás by bylo lépe a radostněji“.

Namísto toho, už pod vedením pragmatického funkcionáře Vojtěcha Filipa volí taktiku vyvažování. Strana sice vnitřně strádá absencí aktuálního programu, který by vnímal současnost a nabízel i perspektivu. Čelí i vymírání členů a výpadkem politických nástupců, přesto vedení trápí jiný problém. Věk. Většině vedení strany se uzavírá politická kariéra, proto chce dosáhnout co nejdříve maxima vlivu a funkcí, avšak s udržením opozičního komfortu a bez zbytečného rizika.

Zárukou má být právě i tato omluva-neomluva. Už její tón a cena za omluvu potvrzuje, že nemá být brána vážně. Počítá se s tím, že sociálními demokraty bude odmítnuta, což posílí oba proudy levice. „Strana oranžové růže“ odolá, podpoří tak svůj nekomunismus, a tím i šanci ulovit středové voliče a přitom si ponechat i monopol pro oslovování protestních nekomunistických voličů.

A komunisté deset týdnů před volbami získali cenný předvolební argument – „byli jsme ochotni vyjádřit omluvu, udělat historický pardon a přesto jsme byli odmítnuti“. Jejich volební legenda bude pravit, že udělali maximum, což se také stane jejich předvolebním zaklínadlem po celou kampaň. Sází na to, že jim tato slovní nabídka uvolnila ruce pro jiná volební témata, pro tradiční protestní tón a oslovování svých potenciálních voličů. Přitom si ponechávají dvířka možných povolebních taktických ústupků. A to je asi největší rozdíl od minulých pokusů o oficiální stranickou lítost. Teprve finiš volební kampaně ukáže, co vlastně skutečně znamená komunistický taktický pokus o omluvu-neomluvu.

Psáno pro MF DNES

Archiv článků: srpen 2009

Knížetem zaujmout, Kalouskem šetřit

Vzejdou noví přeběhlíci aneb úskalí českého volebního zákona a předvolební spolupráce stran na český způsob

Diagnóza rizik a bolavých míst současnosti

Lítost KSČM - účinná taktika volebního boje?

Blogeři abecedně