První bitva je vybojována. Známe už jména patnácti postav nové vlády. Fakt, že jde jen o mužské osazenstvo a výběr z řad dlouholetých praktiků byznysu a politiky na různých úrovních, a chce se i říci pověstných pragmatiků, dokazuje, že půjde o kabinet nepopulárních zpráv, omezení a viditelných škrtů.

Ostrý start

Odvozeno z personálií a jejich dosavadních kariér, jednání na půdě Strakovy akademie budou tvrdá, ale realistická. Velmi ilustrativně to vystihují finální střety o jednotlivá ministerstva a dolaďování pověstných detailů kompromisů.

V nastupujícím vrcholném týmu jsou i těžké politické váhy, které mají řadu plánů a jde jim o další politický vývoj – tvrdý vyjednávač Kalousek se utká o politický vliv a voliče s Petrem Nečasem. Právě od nich můžeme očekávat výraznou politickou dynamiku. Miroslav Kalousek bude bojovat o pověst dobrého hospodáře a odborníka, Petr Nečas o pozici šéfa silného týmu. Nečas si uvědomuje, že když se stane výrazným premiérem, vyroste jak stranicky, tak státnicky. Viditelné party odehrají i Karel Schwarzenberg a Vít Bárta, u kterých minulé týdny potvrdily taktický um. Velkou výzvou budou další měsíce pro Radka Johna, Alexandra Vondru a Pavla Drobila, kterým startuje vrcholná politická kariéra.

První rok

Koalice tedy dosáhla dílčího vítězství, avšak další bitvy se rychle blíží. O podobu státního rozpočtu, o reformní zákony či o intenzitu šetření na jednotlivých rezortech. Dosavadní zkušenost bude premiérovi a jeho „vládním mužům“ velet udělat maximum nepříjemných rozhodnutí a legislativních návrhů do prvního roku vlády. Tedy v čase, dokud bude veřejnost alespoň částečně svolná k uskromnění ve prospěch budoucnosti.

První rok je vždy spojen s atmosférou očekávání a s možností čerpat z kreditu udělené důvěry a trpělivosti. Této příležitosti navíc nahrává skutečnost, že opoziční ČSSD trpí v současnosti přinejmenším dualitou moci a vyvažováním mezi jednotlivými místopředsedy. Vládní kabinet doposud požívá i podpory prezidenta, což všechny předchozí začínající vlády také říci nemohly.

Zkoušky přesto přijdou. V podobě podzimních voleb, prvních otřesů popularity nebo zevšednění nových ministerských tváří. Skutečný étos nového vládního kabinetu se projeví až u první legislativní vlny a návrhu státního rozpočtu pro rok 2012. Podoba státního hospodaření pro příští rok je z velké části dána dosluhující vládou Jana Fischera a zejména současným stavem zákonů a mandatorních omezení.

Buďme rádi za spory

Na lámání chleba dojde především při dojednávání detailů navrhovaných zákonů, při jednání o střídmosti jednotlivých rezortů a při diskuzích o průlomových změnách u penzijního, zdravotního a sociálního systému. Svým způsobem tak buďme rádi, že v minulých týdnech došlo k řadě sporů při tvrdém vyjednávání, které dalo možnost dosáhnout základního kompromisu, jízdního řádu dalších změn a zejména pevných lhůt. Stále totiž platí, že je lepší tvrdě vybojovaná dohoda, která je závazná a později i ctěná, než věčný „klid před bouří“, zapříčiněný vágní smlouvou plnou politicky korektních, ale zcela nekonkrétních slibů.

Závdavek věcné vlády by tedy byl, teď ho ještě zhmotnit. Jasná sněmovní většina, očekávání veřejnosti a bilanční podzimní volby tomu nahrávají.


Text vyšel v deníku E15