Fakt, že na dnešním prvním věcném jednání nové vlády dojde i na téma imunity členů parlamentu, má výraznou symboliku. K rokování se schází vláda, jež se rozhodla být vládou nepříjemných zpráv a rozsáhlých škrtů. Ministři si uvědomují, že budou potřebovat širokou podporu veřejnosti a její pochopení. Proto musejí začít se změnami alespoň symbolicky sami u sebe dle staré dobré rady, že schody se vždy uklízejí odshora.

Téma imunity se pro tuto taktiku nabízí. Rozvětvená nedotknutelnost českých poslanců veřejnost dlouhodobě dráždí. V dnešní politice navíc nemá opodstatnění. Je historickým dozvukem traumat prvorepublikové politické elity, jejíž obavy pramenily z politického zatýkání oponentů během první světové války. Takovým situacím už dost dlouho nečelíme. Monarchistické rozměry ochrany zákonodárců naopak oslabují průhlednost a efektivitu dnešní politické moci.

Také ve srovnání s poměry v cizině vyvolává česká imunita údiv. Všechny parlamenty od Finska po Portugalsko nabízejí svým představitelům pouze ochranu výkonu jejich práce, pronesených názorů a působení na půdě parlamentu. Většina evropských států si sice ponechává i institut nepostižitelnosti poslanců, ten se však vztahuje jen na vybrané drobné přečiny a funguje spíše jako pojistka proti účelovým smyšleným obviněním. I tato garance však platí velmi omezeně jen na cestu do parlamentu, případně po dobu jeho zasedání. Existují i přísnější státy, například Nizozemsko, Španělsko, Švédsko či Velká Británie, kde jsou poslanci chráněni jen na parlamentní půdě a v souvislosti se svými názory a projevy.

Přežitost stávající podoby české imunity prokazují i sami ochraňovaní. Drtivá většina poslanců a senátorů se zákonné ochrany v případě přestupků či vyšetřování sama vzdala v obavě z nepříznivého mediálního ohlasu.

Ano, od vzniku českého státu jde už o třináctý pokus o změnu, jež pravidelně narážela na odpor Senátu. Nyní by se však situace mohla změnit. Senátoři budou pod tlakem blížících se voleb, řada z nich bude obhajovat mandát. Společnost je navíc dnes na chování politiků nebývale citlivá a podle toho bude také uzpůsobovat i svou ochotu podporovat je v nepopulárních krocích a v jejich kariérách. Právě tato souvislost se vzácně dotýká jak vládní koalice, tak opozice, jak vlády, tak i sněmovny a Senátu.

Pokud přes tuto příznivou konstelaci neuspěje ani třináctý pokus, pak celý český politický establishment velmi vážně hazarduje se svou budoucností. Příště se už téma omezení imunity může stát velmi účinným politickým beranidlem ryze populistického, či přímo extremistického politického proudu.

Komentář vyšel v deníku E15