Na první pohled by se mohlo zdát, že týden lidoveckých tahanic nic nepřinesl. "Pouze" se utvrdil všeobecný skepticismus z neradostných poměrů domácí politiky u české veřejnosti. Lidovci na sklonku týdne potvrdili svými stranickými orgány všechny své ministry ve vládě, zejména oba dlouholeté rivaly a představitele vlivných křídel ve straně, Kalouska a Čunka. U premiéra v neděli vyjednával čtyřčlenný usmiřovací tým křesťanských demokratů a domlouval vzájemné podmínky kompromisu. Můžeme pouze hádat, jaké ústupky premiér získal, přesto vývoj již některé změny naznačil.

Ministerský předseda vymýšlí, jak ze svých předchozích razantních prohlášení vycouvat, aniž by hrozila ztráta politické tváře. Záchranné lano mu poskytl úspěch vyjednaného ukončení plynové války mezi Ukrajinou a Ruskem, přesto jistá pachuť z neúspěchu nadále zůstane.

I tak má tato, na první pohled prázdná vnitropolitická tahanice s podivným koncem několik důsledků pro dosavadní křehkou politickou rovnováhu domácí vrcholové politiky. První významnou změnou je přesunutí řádného sjezdu KDU-ČSL, který bude i volebním, z původního záříového termínu na závěr měsíce června. Tento časový posun jinými slovy potvrzuje oslabení pozic předsedy Čunka. Jeho termínem bylo poprázdninové datum, protože si byl vědom výhodného získání času navíc pro uklidnění poměrů a převzetí vlastní iniciativy ve straně.

Sjezd by se navíc odehrával už v atmosféře probíhající celorepublikové parlamentní kampaně, kdy obecně klesá touha po zásadních zásazích a partaj žije budoucím počtem poslaneckých míst. Jeho šance udržet si vliv na chod strany a na výběr kandidátů do sněmovních voleb by byla výrazně vyšší, než v nově schváleném červnovém termínu sjezdování.

Situace červnového stranického summitu KDU-ČSL bude zcela jistě ovlivněna (spíše slabým) lidoveckým výsledkem volebního klání o Evropský parlament, závěrem českého předsednictví a bilancováním jeho výsledků (a činnosti jednotlivých ministerstev) a zejména finalizováním příprav volební kampaně do Poslanecké sněmovny. To všechno jsou důvody, které pozici současného předáka křesťanů spíše oslabují.

Víkendovou změnou aranžmá sjezdu se i neoficiálně nastartovala vnitrostranická kampaň za hledání nového předsedy strany, který by ji stabilizoval a usmířil jednotlivé znesvářené frakce. Tato okolnost významně napomáhá pověstnému třetímu, který těží ze sporu dvou rozhádaných, ministru Svobodovi. Má korektní vztahy s premiérem, reprezentuje spíše levicové směřování strany, které bude i nadále posilovat, zejména díky světovým ekonomickým obtížím, a tím i bolestem české ekonomiky. Svůj vliv na tyto úvahy má i převaha ČSSD Jiřího Paroubka v preferencích a jeho reálné vítězství v příštích poslaneckých volbách.

Co tedy na této situaci může vyzískat premiér? Hlavně ústupky od Jiřího Čunka v podobě prodloužení alespoň elementární věrnosti vládní koalici, například ve věci zdravotních a sociálních reforem. Jistým benefitem pro Topolánka je i zjevné oslabení KDU-ČSL, které se v minulých dnech plně obnažilo, doslova v přímém přenosu. Jistě na tento fakt bude šéf vládního kabinetu průběžně upozorňovat a dle potřeb ho i mediálně využívat. Zároveň tyto události nabídly premiérovi vítanou příležitost přenést část viny za menšinovou pozici vlády ve Sněmovně a toleranci ministra Čunka na bedra lidovců, se stálou připomínkou, že pokud budou podvazovat život vlády, budou odejiti, avšak s pověstí těch, co rozbili vládu a znemožnili jakékoliv její další výsledky.

Už nyní se dá očekávat, že premiér Topolánek bude sázet na zahraniční politiku a orgány, které jsou v kompetenci jeho spojenců, ať z řad ODS nebo z částí SZ a KDU-ČSL, jež jsou mu dlouhodobě loajální.
Tahanice minulého týdne mu napomohly přenést slabost vlády, a tím i neúspěchy premiérství a neschopnost cokoliv dalšího zásadního prosadit, bez dohody s Jiřím Paroubkem, i na lidovce a zejména na Jiřího Čunka.

Zkrácená verze komentáře vyšla v deníku E15