Lidovecký sjezd se kvapem blíží a ukazuje se, že právě toto volební shromáždění ve Vsetíně bude v mnoha ohledech pro partaj, ale i pro současný český stranický systém přelomové. Důkazem toho je i houstnoucí atmosféra u křesťanských demokratů nejen, ve vedení, ale tentokrát i u řadového členstva.

Strana se ocitla na strategickém rozcestí a rozhoduje o svém dalším osudu, a to nejen personálním, proto je i předkongresové taktizování mnohem razantnější. Objevují se slovní střety a ataky, i zpochybňování vrcholných orgánů a elementární jednoty strany, hrozby vytlačení z budoucích volebních kandidátek a návrhy na formování konkurenčních politických projektů. Vše si doposud ponechává spíš předvolební zdání a trvanlivost do dne výběru předsedy a jeho týmu, přesto jedna iniciativa už nyní vybočuje.

Jde o úvahu bývalého předáka strany a jedné z nejviditelnějších tváří českých lidovců a dosluhujícího kabinetu, Miroslava Kalouska. Ten začíná zhmotňovat vizi vybudování nové konzervativní partaje, která by měla obsadit politický střed. Ambice Kalouska a jeho příznivců je poháněná silnou osobní animozitou k současnému vedení KDU-ČSL a křídlu Cyrila Svobody, posiluje však i selháním zeleného konceptu a neúspěšným nástupem pokusů o „novou“ autentickou ODS.

I přes dosavadní silné výroky, promluvy o jménech možných lídrů a vhodných prioritách chápu tuto taktiku jako strategickou snahu ovlivnit úsudek delegátů vsetínského sjezdu ve výběru nového lidoveckého lídra pro předčasné sněmovní volby.

Exministr Kalousek je pověstným politickým hráčem, s bystrým úsudkem a promyšlenou taktikou, proto i on si zřejmě uvědomuje, že potenciální nový projekt přináší více ale a nejistot, než politických nadějí a záruk úspěchu. Prvním problémem nového uskupení je negativní étos, ze kterého se rodí snaha předchozí „ideovou matku“ za každou cenu spíše destruovat, než vnést nové originální myšlenky do domácí politiky.

Potenciálnímu hnutí chybí dostatek renomovaných a přitom nových tváří. Jména ohlašujících se příznivců typu ex-unionisty Mlynáře zavánějí pouhou politickou recyklací, než neotřelým přístupem. Nová strana by rovněž stála před úskalím během několika málo měsíců sestavit čtrnáct reprezentativních kandidátek, jasně a srozumitelně se vymezit vůči konkurenci a bojovat o voliče s původními lidovci, dohasínajícími středovými formacemi, ale i ODS a ČSSD.

Právě středový voličský prostor bude rozhodujícím pro výběr budoucího pána Strakovy akademie. Můžeme proto očekávat, že dosavadní ochranná ruka, či respekt, kterému se těší politický mistr Kalousek od Topolánka, Klause i Paroubka by se velmi rychle vytratil. Přetrvala by pouze snaha zredukovat politiku stranického nováčka na Kalouskovu pověst, jeho několikaměsíční popírání existence ekonomických obtíží ve státě a snahu nalézt jeho kostlivce ve skříni. To je břímě pro jakoukoli stranu, natož pro novou, která se v českém prostředí potýká s automatickou nedůvěrou voličstva.

Miroslavu Kalouskovi tak reálně hrozí, že pokud bude nadále příliš používat výhružku demonstrativního odchodu z mateřské strany, naopak posílí své vnitrostranické konkurenty, kteří jakoukoli kritiku spojí s rozhodnutím partaj zahubit. Nebo vytvoří svůj volební tým, který se však ve výsledku stane hrobníkem křesťansko-konzervativní politiky v zemi a napomůže nástupu pouze dvou stranických bloků a převaze levice.

I těchto rizik si jsou dost možná Kalousek a Schwarzenberg vědomi a je možné, že tuto svoji „výhružkovou mediální kampaň“ vedou pouze jako účinný tlak na posjezdovou KDU-ČSL, tak aby donutili lidovce k raznějším změnám, přehodnocení dosavadní politické strategie a podpoře nového reformního lídra. Hlasitým odvoláním svých zakladatelských ambicí po vsetínském sjezdu a podporou novému vedení by totiž zajistili mnohem větší zájem veřejnosti o potenciální obrodu strany lidové, přitom ještě zvýšili své politické akcie a lidovcům poskytli cennou příležitost přezbrojit se na lítý volební boj předčasných sněmovních voleb.

Komentář psán pro deník E15 a rozšířen pro blog Aktualně.cz