Jen týden a jeden den zbývá do finále evropských voleb a vyřknutí konečného volebního ortelu od českého voliče. Napětí narůstá, politická atmosféra houstne, protože tentokrát jde o strategickou volbu v době volebního poločasu, který odhalí úspěšnost dosavadních volebních strategií a pozici před hlavní kampaní do předčasných sněmovních voleb. Z tohoto důvodu jde i mnohým ze zúčastněných o politické kariéry, proto i kampaň a volební marketing hlavních stran přitvrzuje.

Do České republiky naplno vstoupil negativní marketing, politika boje a zviditelnění se za každou cenu, skrze silná slova, negativní billboardy, pohrdlivé inzeráty nebo řízené dehonestace soupeře. Tento typ kampaňování není novinkou, v cizině se používá již po několik desítek let. Má tam však své jasné limity a nepsaná pravidla konkurenčního boje, jejichž překročení se rovná předčasnému konci politického rozletu. Bohužel u nás se propojil s kulhající a velmi zanedbanou politickou kulturou, arogancí moci a snahou zviditelnit se jakýmikoliv prostředky. Exemplární ukázkou toho budiž „vajíčková aféra“, která hýbe realitou současných dní, doplněná neschopností tolerovat a zvládat jiné pokojně prezentované názory na svých mítincích.

Střet s realitou dopadl zcela klasicky, po česku. Poklidní protestující a milovníci happeningu s nadhledem byli nemilosrdně vytlačeni i za cenu tvrdých loktů a zbytečné agresivity, naopak organizování vajíčkoví narušitelé volebních mítinků s hloupočkou argumentací svých hodů po politicích se bez obav a hany zviditelňují, média je vyzdvihují a některé dokonce i podprahově hecují k pokračování. Vajíčkoví „ostřelovači“ se utvrzují ve svých akcích, promyšleně se organizují skrze internet, cítí příležitost jak se náležitě ukázat a společnost a zejména, a to je zvlášť varující, politici tyto nejapné akce nechávají naprosto bez povšimnutí a jednoznačného odmítnutí. Jinde v zahraničí by už následoval jednotný apel politických kandidátů, nehledě na jejich stranický dres a ideový tábor. Byli bychom přímými svědky jasného a demonstrativního ohrazení se takovýmto aktivitám, protože ty se často stávají návodem pro ostřejší činy a laciným alibi pro razantnější protesty. Škádlivé hody vajíček se tak mohou postupně stát obhajobou činů mnohem radikálnějších skupin, které začnou atakovat představitele státu, poté společenské instituce a nakonec společnost samotnou.

Obávám se, že první jasné apely distance od těchto obskurních činů přijdou až pod vlivem obav, aby náhodou házená vajíčka a promyšlené ataky na mítinky ČSSD nezačali přinášet této straně preference. Svět toto voličské chování zná pod termínem „vyděděncův efekt“, kdy se část voličů začne identifikovat s napadeným a přenese svoji podporu volebnímu týmu, který je pod tlakem. Zvláště ženy, starší voliči a nevyhranění, přelétaví podporovatelé jsou na toto jednání velmi citliví a jsou ochotni revidovat své preference podle přístupu k atakům.

Neboli těm, co nyní tiše mlčí a tolerují vajíčkovou házenou, těší se pohledem na nervozitu konkurenčních volebních shromáždění a věří, že se jim to stejné stát nemůže,hrozí, že právě oni mohou zaplatit za „vajíčkovou aféru“ nejvíce – ztrátou popularity a respektu za nemístnou toleranci a momentální slabost.