S jistým nadhledem by se dalo říci, že v současných dnech není populárnější politiky než té křesťanské. KDU-ČSL od svého nedávného sjezdu systematicky vyzdvihuje svůj principielně křesťanský přístup odmítající pravolevé dělení. Stranický nováček TOP09 vzývá konzervativní rozměr křesťanského uvažování a svoji renesanci prožívá i staronová křesťanská platforma v ČSSD. Doposud z nekomunistických formací odolává pouze ODS, a i u ní s nastupující kampaní bude jistě přibývat volání po tradičních hodnotách a odvolávání se ke konzervativní podstatě. A od takové pozice už ke křesťanství zase není tak daleko.

V čem tedy spočívá svůdnost českého politického katolicismu dneška? Zejména v možnosti úspěšného „honu“ na každého principielního voliče středu, který je jistou anomálií i ve své voličské skupině nevyhraněných voličů centristů. Je totiž pověstně disciplinovaný a pravidelně se dostavuje k volbám, což je pro každé politické uskupení obrovská výzva a strategický potenciál k nezaplacení.

Právě tato voličská skupina může významně zamíchat kartami a přeskupit plánované taktiky jednotlivých volebních štábů partají , například ve věci vstupu do Strakovy akademie hlavním vchodem, síly volebního mandátu a vyjednávacích možnostech o politickém aranžmá kabinetu.

Svůj osobní zájem na celé iniciativě má i ČSSD. Vedle zmíněných argumentů oprašuje strana „oranžové růže“ svoji katolickou platformu i pro velký počet výrazných tváří českých sociálních demokratů na Jižní Moravě. Ať jde o prvního místopředsedu socialistů Bohuslava Sobotku, či předsedu Asociace krajů a brněnského hejtmana Michala Haška nebo stranického reprezentanta tématiky spravedlnosti a vnitra Jeronýma Tejce. Ti všichni jsou viditelnými, systematicky pracují na svém politickém zázemí a kariéře, avšak v politickém rozletu a v šanci vyzvat ODS na duální volební souboj je limituje jeden ohled – etablovaná, regionálně silná KDU-ČSL, která po léta žije ze zakořeněnosti křesťanských hodnot a postojů ve volební orientaci obyvatel jižní poloviny Moravy.

Sociální demokraté nyní cítí příležitost jak využít znejistění pravověrných křesťanských voličů, které pramení z dělení tábora politického katolicismu a odchodu některých lidoveckých funkcionářů směrem k nové vyzyvatelce - TOP09 a pokoušejí si rovněž část těchto voličů uloupnout. Sází na otřesení hodnot mnoha tradičních voličů křesťanské demokracie a možnou únavu z chování menších stran. Hrozí slabostí malých partají, nabízí záštitu od velké partaje ve vymezení se vůči straně „modré holubice“.

ČSSD věří, že se ji podaří nalákat tradicionalistické voliče i personalizací volebního souboje, což se doslova nabízí kandidaturou Mirka Topolánka v Jihomoravském kraji. Začali proto znovubudovat ideový „přístav“, čti platformu, v rámci své strany a programu, aby posléze přešli k systematické negativní a srovnávací kampani vymezující se vůči Topolánkově ODS. Jde o strategii, která má ve výsledku zatlačit KDU-ČSL, či jakoukoli jinou konzervativní reprezentantku do politické bezvýznamnosti. Nejde o žádnou anomálii, obdobnou taktiku volí každá strana v našem sousedství, která chce dlouhodobě působit a plnit roli catch-all strany, neboli univerzální partaje, jež je schopná oslovit téměř každou potenciální voličskou skupinu a umí být atraktivní pro většinu voličů.

Ti, kdo očekávali konec politického katolicismu v Čechách a na Moravě se přepočítali, podcenili totiž hlad stran po každém hlasu a zejména narůstající atraktivitu disciplinovaných voličů, kteří jsou základem pro jakoukoliv úspěšnou kampaň. Právě v tom spočívá svůdnost českého katolicismu v politice.

Psáno pro deník E15