Státní rozpočet - příležitost pro politický reparát a volby 2010
Skončilo jedno politické drama - tahanice o termín předčasných voleb a zdá se, že začíná další –v podobě boje o podobu a přijetí státního rozpočtu a tím i o osud kabinetu Jana Fischera. Rétorika vrcholných činitelů dnešních dní je ostrá a nesmiřitelná, politické zákopy mezi parlamentními stranami jsou na první pohled hluboké nehledě na churavějící finanční kondičku státu či odsunuté volby a tím i kampaň až na jaro příštího roku.
Přes všechno popsané mohu čtenáře těchto řádků uklidnit. S bojechtivostí stranických konkurentů to nebude až tak horké a rozpočtové provizórium nám s největší pravděpodobností nehrozí. Kuriózně za to vděčíme předchozímu napětí spojenému s anulací předčasného volebního hlasování do Sněmovny. Dlouhá přetahovaná, bez jasné logiky a srozumitelnosti totiž roztrpčila většinu českého voličstva až na krajní mez, zejména pak ty středové, nevyhraněné, kteří jsou pověstní svojí alergií na politiku konfliktů a silových proklamací.
Tím však vyvstalo pro stratégy stran nové riziko. Jak často nedávné kroky vrcholných politiků postrádaly pro běžného občana logiku, tak i voliči začali podléhat nečitelnosti svých pohnutek. Volební štáby tak začaly ztrácet půdu pod nohama. Nárůst nevole totiž nabízí hned několik scénářů vývoje voličských nálad, ať v podobě hrozby neúčasti u voleb, protestní volby, hledání mimoparlamentní alternativy nebo skrze scénář pověstného vyvažování vlivu stávajících stran. Pro takovouto změť variant se však jen těžko sestavuje úspěšná kampaň pro premiérské křeslo.
Veřejnost je znejistělá ekonomickým výhledem a obavou o stav služeb poskytovaných státem, k nimž se po posledních událostech přidává i politická skepse. Doposud se mnohé nešvary vrcholových politiků přičítaly předvolebnímu kvasu. Tato možnost však padla a veřejnost očekává uklidnění vášní, navození alespoň elementární shody a obnovení politické práce. Proto všichni zúčastnění kandidáti, pokud budou chtít nadále bodovat, budou muset ubrat plyn a spět alespoň k základnímu kompromisu. Potřebují totiž uklidnit své věrné a zejména zaujmout potenciální voliče. Navíc potřebují udržet ve hře vládu Jana Fischera, jako užitečnou sílu k provádění nepopulárních kroků a změn a cenný hromosvod své předvolební kritiky.
Ta strana, která chce na jaře 2010 volebně zvítězit, potřebuje opětovně získat důvěru a naklonit si nevyhraněný voličský střed. Svým způsobem naštěstí, bez přilákání voličů stojících mimo pevná voličská jádra nejde téměř vyhrát volby, proto nakonec k dohodě na rozpočtu dojde. Tématem volebního agitování jara totiž bude, kdo toho udělal víc ve prospěch zmírnění krize, udržení míst a uklidnění společenské situace.
Naopak, pokud by dál stávající politici jitřili smysly voličské obce vzájemnými pozičními sváry, tak je dost možné, že se objeví noví kandidáti, z neparlamentního prostředí nebo ze zcela nových partají, protestně naladěných. Což současní ostřílení parlamentní matadoři rozhodně nebudou chtít riskovat, proto raději státní rozpočet pustí do života ještě v termínu a soustředí se na jiné přestřelky a méně významné body agendy.
Psáno pro deník E15
Přes všechno popsané mohu čtenáře těchto řádků uklidnit. S bojechtivostí stranických konkurentů to nebude až tak horké a rozpočtové provizórium nám s největší pravděpodobností nehrozí. Kuriózně za to vděčíme předchozímu napětí spojenému s anulací předčasného volebního hlasování do Sněmovny. Dlouhá přetahovaná, bez jasné logiky a srozumitelnosti totiž roztrpčila většinu českého voličstva až na krajní mez, zejména pak ty středové, nevyhraněné, kteří jsou pověstní svojí alergií na politiku konfliktů a silových proklamací.
Tím však vyvstalo pro stratégy stran nové riziko. Jak často nedávné kroky vrcholných politiků postrádaly pro běžného občana logiku, tak i voliči začali podléhat nečitelnosti svých pohnutek. Volební štáby tak začaly ztrácet půdu pod nohama. Nárůst nevole totiž nabízí hned několik scénářů vývoje voličských nálad, ať v podobě hrozby neúčasti u voleb, protestní volby, hledání mimoparlamentní alternativy nebo skrze scénář pověstného vyvažování vlivu stávajících stran. Pro takovouto změť variant se však jen těžko sestavuje úspěšná kampaň pro premiérské křeslo.
Veřejnost je znejistělá ekonomickým výhledem a obavou o stav služeb poskytovaných státem, k nimž se po posledních událostech přidává i politická skepse. Doposud se mnohé nešvary vrcholových politiků přičítaly předvolebnímu kvasu. Tato možnost však padla a veřejnost očekává uklidnění vášní, navození alespoň elementární shody a obnovení politické práce. Proto všichni zúčastnění kandidáti, pokud budou chtít nadále bodovat, budou muset ubrat plyn a spět alespoň k základnímu kompromisu. Potřebují totiž uklidnit své věrné a zejména zaujmout potenciální voliče. Navíc potřebují udržet ve hře vládu Jana Fischera, jako užitečnou sílu k provádění nepopulárních kroků a změn a cenný hromosvod své předvolební kritiky.
Ta strana, která chce na jaře 2010 volebně zvítězit, potřebuje opětovně získat důvěru a naklonit si nevyhraněný voličský střed. Svým způsobem naštěstí, bez přilákání voličů stojících mimo pevná voličská jádra nejde téměř vyhrát volby, proto nakonec k dohodě na rozpočtu dojde. Tématem volebního agitování jara totiž bude, kdo toho udělal víc ve prospěch zmírnění krize, udržení míst a uklidnění společenské situace.
Naopak, pokud by dál stávající politici jitřili smysly voličské obce vzájemnými pozičními sváry, tak je dost možné, že se objeví noví kandidáti, z neparlamentního prostředí nebo ze zcela nových partají, protestně naladěných. Což současní ostřílení parlamentní matadoři rozhodně nebudou chtít riskovat, proto raději státní rozpočet pustí do života ještě v termínu a soustředí se na jiné přestřelky a méně významné body agendy.
Psáno pro deník E15