Petr Kellner, nejbohatší Čech, jak s oblibou připomínají novináři, uťal svou investici do regionálních médií. Není moc jasné, proč to udělal.

Vysvětlení, že se „nenaplnily parametry komerční návratnosti“, je divné, protože ambiciozní projekt ještě ani pořádně nezačal. Natož aby mohlo být jasné, jestli vydělá nebo ne.

Pro srovnání: PPF Media stála zatím bratru 200 milionů korun, což není úplně málo. Ale jen Home Credit, jiná součást skupiny PPF, vydělal za první pololetí tři miliardy.

Zvenčí to vypadá, že si to vedení PPF prostě „rozmyslelo“. Proč přesně, nevíme.

Jde o největší hromadné propouštění novinářů za poslední léta. Co k tomu ještě dodat?

1. Mediální byznys znamená vyšší společenskou odpovědnost než průměrný jiný byznys. Ale PPF z hyperlokálního zpravodajství vycouvala ještě včas – takže kritika za to, že své odpovědnosti nedostála, může být jen velmi mírná.

2. Firma se se zaměstnanci vyrovnává podle zákoníku práce, nic víc, nic míň. Ve velmi nepříjemné situaci jsou ti, kteří do PPF Media nastoupili nedávno a jsou ještě ve zkušební lhůtě. Tady je odstupné na dobré vůli zaměstnavatele.

3. Kolegové z branže mohou být rádi, že ještě neplatí „Drábkův“ zákoník, jinak by na cestu nedostali ani těch pět platů.

4. Nikdo ani necekl, protože novináři nemají stavovské odbory. Organizace existují jen tu a tam v jednotlivých zavedených institucích, jako je Česká televize. Zkuste si na Kavčích horách představit propouštění jako v PPF (přijde šéfův náměstek, oznámí: zavíráme krám, a personál to jde podepsat…).

5. Kdo pracuje u soukromníka, bere na sebe i riziko podnikání svého chlebodárce. Bez odborů a kolektivních smluv, jen s „flexibilním“ zákoníkem práce, to je ovšem riskantní na druhou. Samozřejmě, v mediálním domě stavěném na zelené louce bylo riziko ještě vyšší než jinde.

6. Když propouštějí sklárny, papírny a textilky, novináři správně popisují také sociální rozměr takové operace. Není to pro ně jen „byznysová“ zpráva, hledají jiné souvislosti. Někdy přidají i hluboký lidský příběh.
Ale pokud jde o ně samotné, připadá jim žinantní se něčím takovým zabývat. Kolegové měli smůlu – buďme rádi, že to nepotkalo nás a hleďme si svého počítače. To je náš profesní bonton, bohužel.