České televizi peníze nesmrdí, ale bojí se to říct
Česká televize se chystá zpeněžit Jaroslava Dietla, a to tak, že s konečnou platností a do mrtě. Všechno bude prodávat na DVD, včetně Muže na radnici, Plechové kavalerie a jiných rarit 70. a 80. let.
„Když si odmyslíme ideologické zabarvení, tak to jsou seriály, které mají silný příběh. Dietl byl seriálový génius," vypořádal se s námitkou, že šlo o propagandu totalitního režimu, obchodní ředitel ČT Robert Kvapil.
No bodejť. Je ředitelem přes obchod, ne přes umění a národní paměť.
To, co říká, má ovšem nejméně dvě podstatné chyby.
První: „Odmyslet si ideologické zabarvení“. Čili, divák je nabádán, aby se na dílka inscenovaná KSČ díval jako na „prostou zábavu“, asi jako na houpačky na Matějské pouti. Aby se na nějaké to padělání skutečnosti a dobový kontext, tedy třeba na to, že v kriminálech seděli političtí vězni a Muž na radnici ospravedlňoval barbarské bourání celých ulic, prostě vykašlal.
Vlastně se po divákovi zase nechce nic jiného, než dvojí myšlení. Anebo hloupost.
Druhá vada: „Dietl byl seriálový génius.“ Mýtus Dietl časem narostl do takových rozměrů, že se scénáristova genialita bere jako hotová věc. Asi jako že Beethoven byl geniální skladatel.
Ó ne. Dietl byl dobrý, místy výborný scénárista, ale Muž na radnici ani Žena za pultem opravdu geniální nejsou. A nemůže za to
zlá cenzura, která Mistrovi údajně drkala do ruky.
ČT s Dietlem v tom není sama, z retro-poptávky těží všechny televize už dávno a stále víc. A snaží se divákům sugerovat, že „když si odmyslíte ideologii, je to filmařsky dobře zvládnuté dílo, které ani po letech …“
Brrr. Jestli někdo i po x-tém zhlédnutí Majora Zemana tvrdí, že to je „řemeslně dobře zvládnutá detektivka“, tak už to není mýtus, ale holá lež. U většiny dílů kulhá scénář i režie, o těžkých produkčních lapsech v dobových reáliích nemluvě.
Za „kvalitní řemeslo“ se dnes vydává třeba Malý pitaval z velkého města, na kterém je, podobně jako u jiných Dietlů, nejcennější jeho nechtěné komické kouzlo. U agitek typu Chlapci a chlapi se filmařinu zatím nikdo pochválit neodvážil (taky to nenapsal Dietl, že). Ale jestli to takhle půjde dál …
Milé televize, vysílejte a prodávejte, co umíte. To je vaše, a pak naštěstí hlavně naše volba. Ale scénáristickou genialitou a zlatými filmařskými ručičkami nás přitom nelakujte, ano?
„Když si odmyslíme ideologické zabarvení, tak to jsou seriály, které mají silný příběh. Dietl byl seriálový génius," vypořádal se s námitkou, že šlo o propagandu totalitního režimu, obchodní ředitel ČT Robert Kvapil.
No bodejť. Je ředitelem přes obchod, ne přes umění a národní paměť.
To, co říká, má ovšem nejméně dvě podstatné chyby.
První: „Odmyslet si ideologické zabarvení“. Čili, divák je nabádán, aby se na dílka inscenovaná KSČ díval jako na „prostou zábavu“, asi jako na houpačky na Matějské pouti. Aby se na nějaké to padělání skutečnosti a dobový kontext, tedy třeba na to, že v kriminálech seděli političtí vězni a Muž na radnici ospravedlňoval barbarské bourání celých ulic, prostě vykašlal.
Vlastně se po divákovi zase nechce nic jiného, než dvojí myšlení. Anebo hloupost.
Druhá vada: „Dietl byl seriálový génius.“ Mýtus Dietl časem narostl do takových rozměrů, že se scénáristova genialita bere jako hotová věc. Asi jako že Beethoven byl geniální skladatel.
Ó ne. Dietl byl dobrý, místy výborný scénárista, ale Muž na radnici ani Žena za pultem opravdu geniální nejsou. A nemůže za to
zlá cenzura, která Mistrovi údajně drkala do ruky.
ČT s Dietlem v tom není sama, z retro-poptávky těží všechny televize už dávno a stále víc. A snaží se divákům sugerovat, že „když si odmyslíte ideologii, je to filmařsky dobře zvládnuté dílo, které ani po letech …“
Brrr. Jestli někdo i po x-tém zhlédnutí Majora Zemana tvrdí, že to je „řemeslně dobře zvládnutá detektivka“, tak už to není mýtus, ale holá lež. U většiny dílů kulhá scénář i režie, o těžkých produkčních lapsech v dobových reáliích nemluvě.
Za „kvalitní řemeslo“ se dnes vydává třeba Malý pitaval z velkého města, na kterém je, podobně jako u jiných Dietlů, nejcennější jeho nechtěné komické kouzlo. U agitek typu Chlapci a chlapi se filmařinu zatím nikdo pochválit neodvážil (taky to nenapsal Dietl, že). Ale jestli to takhle půjde dál …
Milé televize, vysílejte a prodávejte, co umíte. To je vaše, a pak naštěstí hlavně naše volba. Ale scénáristickou genialitou a zlatými filmařskými ručičkami nás přitom nelakujte, ano?