Země eurozóny pomůžou Řecku i něčím, čemu se pro názornost začalo říkat „Marshallův plán“.

Základní myšlenka byla tehdy i teď podobná: podat zkoušené zemi, respektive její ekonomice, pomocnou ruku. Plnou peněz. Pomáhající přitom pomáhá také kvůli sobě, svým vlastním zájmům.

Dál už nesouhlasí skoro nic.

V Evropě právě neskončila žádná světová válka. Evropa není zpustošená a rozvrácená, právě naopak, tolik míru a prosperity (a svobody) si ještě neužila.

Marshallův plán se týkal celého kontinentu (než ho Stalin odmítl). Teď „Marshallův plán“ míří jen do Řecka. Přesto bude, když připočteme i „půjčky“ ze „záchranných fondů“, pomoc Řecku stát víc, než pomoc poválečné Evropě. Celý Marshallův plán přišel odhadem na 13 miliard dolarů, finanční pomoc Řecku je zatím vyčíslená na 219 miliard eur – a v tom ještě sám „řecký Marshallův plán“, jehož hodnota zatím není známá, ani započítán není.

Po válce pomáhala Amerika, dnes se Evropa pokouší pomoci si sama.

Generál Marshall dostal Nobelovu cenu míru. Nic takového teď opravdu nehrozí.

Marshallův plán trval čtyři roky. S Řeckem klidně může být práce ještě 30 let, alespoň taková bude doba splatnosti tamních dluhopisů.

Když George Marshall celý projekt – v projevu na Harvardu – oznamoval, prohlásil, že je namířen „proti hladu, chudobě, zoufalství a chaosu.“ Poznáváte Řecko? Taky jste si, například o dovolené, všimli hladu a zoufalství? Měli jste co jíst?

Uprosperovali jsme se… k "Marshallovu plánu". Starý Marshall se z toho asi obrací v hrobě, počítám.