Stávku učitelů považuji za ostudnou, avšak nikoli ve vztahu ke stávkujícím, nýbrž z hlediska celé společnosti. Vždyť vzdělání, ač do jisté míry soukromá záležitost jednotlivce, představuje v naší zemi více než dvě stě let věc veřejnou. Nyní – za demokracie – si jejího správce vlastně vybírá lid. A jen opravdu hloupý démos, ignorující osud svůj i následujících generací, nehledá správce vzdělání mezi nejmoudřejšími.