Kdo s koho: rodina, anebo škola?

10. 10. 2016 | 07:20
Přečteno 2301 krát
Vztah rodiny a školy se v posledních letech výrazně mění. Doba, kdy rodiče byli smířeni s úlohou pouhého přihlížitele dění ve škole, je asi nenávratně pryč. Stále více přibývá rodičů, kteří se zajímají o to, jakou formou jsou jejich děti ve škole vzdělávány, a svou případnou kritiku si nenechávají pro sebe, ba dokonce vznášejí své požadavky. Nové postoje a způsoby chování rodičů vůči škole se tak dostávají do konfliktu s tradičním postavením školy spočívajícím v její nadřazenosti nad rodinou.

Škola se zákonitě své tradiční pozice nechce vzdát, vždyť přece „odjakživa“ platilo, že rodina se musí podřídit škole, a to v zájmu dítěte, neboť škola coby prodloužená ruka státu zajišťuje povinné vzdělávání každého dítěte a dohlíží nad ním. Koneckonců až do roku 1998 platilo ustanovení zákona o rodině, že o výchovu dětí pečují v nerozlučné jednotě rodiče a stát spolu se společenskými organizacemi, přičemž vzdělávání bylo doménou státu. Následná i stávající právní úprava už státu výchovnou roli nepřiznávají, zato deklarují, že je třeba zohledňovat názor dítěte v záležitostech, jež se dotýkají jeho zájmu, tedy včetně vzdělávání. V podobném duchu zní příslušné ustanovení školského zákona. A tady se, myslím, dostáváme k jádru problému.

Vedle časté neochoty akceptovat požadavky rodičů panuje na školách ještě častější odpor k požadavkům samotných žáků. Mimochodem řada učitelů středních škol se dosud např. nesmířila s tím, že musejí respektovat plnoletost svých studentů. Učitelé si stěžují, že „žáci mají jen samá práva a žádné povinnosti“ a že stát nechává pedagogy na holičkách, když jim není s to zajistit status veřejného činitele, aby tak mohli rázně své žáky umlčet. Samozřejmě není pravda, že by žáci neměli povinnosti. Zákon jim mimo řádného chození do školy ukládá povinnost řádně se vzdělávat, dodržovat školní předpisy a plnit pokyny pedagogických pracovníků. Potíže nastávají při vymahatelnosti těchto povinností.

Vyjdeme-li ze stěžejního předpokladu, že právo na vzdělání přísluší dětem, tj. žákům škol, náleží jim, alespoň to tak chápu, taktéž – přiměřeně věku – oprávnění svým právem na vzdělání disponovat. Ve zbytku leží zodpovědnost za naplňování práva na vzdělání na zákonných zástupcích dětí a teprve poté na osobách, které zákonní zástupci vzděláváním dítěte v rámci veřejné služby „pověří“. Zákon dokonce školám nařizuje zohledňovat vzdělávací potřeby jednotlivce. Jestliže žák vnímá, že vzdělávání ve škole pro něj přestalo být v tom či onom ohledu přínosné a postrádá smysl, pak zajisté dochází k tomu, že rezignuje na svou povinnost řádně se vzdělávat atd. Úkolem školy coby odborného vzdělávacího zařízení je s žákem i jeho zákonnými zástupci komunikovat a společně hledat řešení, aby se dítě mohlo cítit vzděláváním ve škole naplněno a současně aby učitel byl s to takové vzdělávání organizovat a vést. Takovéto společné hledání řešení, jehož součástí je i vytváření pravidel, lze dokonce považovat za významnou součást vzdělávání.

Vyhovět požadavkům žáků a jejich rodičů v plné míře nejspíš není v možnostech školy, snaha vyjít jim vstříc však z možností pedagogických pracovníků škol nemizí. Když se podáváme na školy, vidíme, že se většinou snaží vyhradit prostor pro komunikaci „školy a rodiny“ v rámci třídních schůzek, které probíhají tradičně čtyřikrát ročně (na středních školách pouze dvakrát) a během nichž je pokud možno udržován jednosměrný komunikační proud, sloužící k informování o prospěchu žáka na závěr čtvrtletí. Vzájemná diskuze příliš vítána není, neboť rodič nebývá brán coby partner, nýbrž jako osoba, která by se spíše měla řídit pokyny školy a která by vzhledem ke své odborné nekompetentnosti neměla posuzovat práci školy. Připomínky ze strany rodičů bývají mnohdy vnímány jako útok, nikoli jako podnět.

Nelze se proto divit nespokojenosti rodičů, kteří někdy bývají v moderních vzdělávacích trendech vzdělanější než učitelé. Některým rodičům se podařilo vypořádat se s nespokojeností tak, že našli pro své dítě jinou školu, výjimečně že se pustili do domácího vzdělávání anebo založili vlastní školu. Velká část rodičů je však nucena rezignovat, neboť nemají alternativní řešení a chtějí zajistit raději klid pro vzdělávání svého dítěte v dané škole. Ale jejich nespokojenost se zajisté přímo či nepřímo přenáší i na děti a ovlivňuje jejich vztah k jednotlivým učitelům či ke škole vůbec a samozřejmě se podílí na obecném snižování prestiže učitelů.

Za závažné považuji, že u učitele postrádajícího úctu dochází k znevažování veškeré jeho vzdělávací práce, což zanechává trvalé stopy ve výsledcích vzdělávání a motivaci k němu. Jestliže učitel není ochoten partnersky jednat s rodiči i žáky a schovává-li se za tradiční autoritu a moc školy, potvrzuje v jistém ohledu, že není hoden být dobrým výchovným vzorem svým žákům. Takový učitel nemůže mimochodem naplňovat závazné cíle vzdělávání, které spočívají v rozvíjení sociálních, komunikativních a občanských kompetencí žáků. Na práci učitele, jak je vidět, jsou v současné době kladeny podstatně vyšší nároky, než tomu bývalo dříve, čímž se profese učitele proměňuje. To, co dříve bývalo výjimkou, se dnes žádá jako standard pedagogické práce.

Břímě, které stát a společnost klade na bedra učitelům, není patřičně kompenzováno. O náročnosti učitelského povolání, k němuž se pojí nesmírná zodpovědnost, se málo mluví, a to na všech úrovních společnosti. Objevují se sice nářky učitelů nad dnešními dětmi a jejich rodiči, ale to na prestiži učitele nepřidá. Ani hořekování nad nízkými platy ve školství. Je třeba více diskutovat o smyslu a hodnotě vzdělání, o důležitosti efektivních forem vzdělávání a o zdravé výchově dětí vůbec, dále o nutnosti zásadních změn ve vzdělávání budoucích učitelů a taky o vztahu rodiny a školy. A jaký by tento vztah měl být? Jsem přesvědčen o tom, že škola by měla představovat odborné zázemí rodiny, které musí respektovat jedinečnost rodinného prostředí dítěte, podporovat rodiče a především maximální měrou pomáhat dítěti ve vzdělávání a při hledání sebe sama i svého místa ve světě. To však bez vzájemné úcty rodiny a školy nebude možné. A jedná-li se o nabytí prestiže učitelů, vše leží v jejich rukou. A nelze opomenout ani stát, který by učitelům měl všemožně pomáhat. Otázkou zůstává, zda tak činit skutečně chce.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy