V článku "Fialova migrační zrada" (Právo, 10. 6.) se Andrej Babiš opřel do Fialovy vlády za to, že ministr vnitra Vít Rakušan v Luxemburku souhlasil s kompromisem v otázce migrační politiky. Podle tohoto kompromisu má být především pobřežním státům v případě velkého počtu migrantů ostatními státy EU pomoženo buď tím, že část osob dobrovolně převezmou, anebo zaplatí solidární příspěvek. Ačkoliv Česká republika má výjimku a nemusí ani nikoho přijmout, ani nic platit (a dokonce s ohledem na vysoký počet přijatých uprchlíků z Ukrajiny bude mít pravděpodobně naopak možnost čerpat příspěvky v fondů EU), ANO a SPD v kritice lucemburské dohody vidí ideální možnost získat hlasy. Není totiž žádným tajemstvím, že průměrný občan jakmile slyší slovo "migrant", začne křičet, že tady žádné nechce - a to bez ohledu na to, že žádní uprchlíci ze Sýrie nebo z Afriky u nás nejsou a ani nebudou: o pobyt v České republice totiž nestojí. V Babišově textu proto nechybějí emocionální výrazy jako "zrada zájmů České republiky", "hanebnost" apod. Babišův článek je vlastně předehrou ke grilování ministra Rakušana v poslanecké sněmovně, jejíž mimořádné zasedání k problému smlouvy ANO iniciovalo.
Dostal jsem e-mail od známého z Moskvy. Umí dobře česky. Píše: „Blíží se 8. a 9. květen. Čtu články v českém tisku, které jsou dostupné na internetu, a z nich se mi zdá se mi, jako kdyby Češi litovali odchodu Wehrmachtu, který je měl chránit před Rudou armádou. V článcích se píše ani ne tak o osvobození Československa, ale především o tom, že rudoarmějci rabovali, znásilňovali a donesli novou okupaci, ačkoliv Rudá armáda odešla už v říjnu. Čtu, že v době německé okupace ekonomika rostla, zatímco po zavedení plánovaného hospodářství podle sovětského vzoru se sesypala.“
Maria Zacharovová, mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí, obvinila německého spolkového kancléře Olafa Scholze, že při předávání ceny Karla Velikého v Cáchách prezidentovi Volodymyrovi Zelenskému použil na závěr "nacistický pozdrav Sláva Ukrajině" (Právo, 17. 5.).
Toto tvrzení mluvčí ruského MZV je ale zavádějící; je součástí ruské propagandy o tom, že na Ukrajině jsou "nacisté" a ruská armáda zde musí prvést "denacifikaci".
Pozdrav "Sláva Ukrajině" má tradici sahající až do 19. století. Poprvé jej použil ukrajinský básník Taras Ševčenko, a to už v roce 1839: k tomtuo roku byl literárními vědci později objeven v jednom nepublikovaném rukopisném konceptu. V roce 1860 se toto zvolání objevilo v Ševčenkově tiskem vydané básnické sbírce "Kobzar" (kobzar je tradiční ukrajinský lidový zpěvák doprovázející sám sebe na strunný hudební nástroj - kobzu; kobza se podobá loutně). Pozdrav potom postupně zdomácněl. Používal se tedy už dávno před tím, než se narodil Adolf Hitler a v než v Německu vznikla nacionálně-socialistická dělnická strana (NSDAP). Byl celkem běžný v ukrajinských ozbrojených formacích během ukrajinského boje za nezávislost v letech 1918-1920. Ve dvacátých letech jej převzala Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Tehdy také zřejmě vznikla na pozdrav odpověď "Sláva hrdinům". Za druhé světové války převzala pozdrav Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), bojující jak proti Rudé armádě, tak proti Wehrmachtu a podzemní polské domácí armádě (Armija Krajowa).