Bohuslav Borovička v článku "Kvadratura ukrajinského kruhu" (Právo, 21. 7.) napsal, že rusko-ukrajinský konflikt se dostal do patové situace, a že snaha o nalezení řešení připomíná pokus o vyřešení kvadratury kruhu, tj. staré neřešitelné matematické úlohy z doby antiky. Momentálně to tak může skutečně vypadat: Rusko se nechce vzdát dobytých území, Ukrajina je logicky chce zpátky. Ale skutečně tady není žádné řešení? A je skutečně možné věc vyřešit nějakým rusko-ukrajinským jednáním?

Opakovaně se čas od času můžeme dočíst o nutnosti jednání Ruska s Ukrajinou o ukončení války. V zájmu míru. Mír je jistě krásná věc a především bombardovaní civilisté na Ukrajině si jistě mír zaslouží. Jenže věc není zdaleka tak jednoduchá. Ti, kdož takto píší, říkají totiž ve skutečnosti toto: ať se Ukrajina vzdá Rusy dobytých území, které stejně už zpátky nedostane, a uzavře ve jménu světového míru s Ruskem dohodu, ať už bude jakákoliv. Není divu, že o ničem takovém nechce Ukrajina slyšet – proč by také měla? Odpůrci takovéhoto řešení oprávněně namítají, že chtít po Ukrajině něco takového je nemorální, a že by šlo vlastně o nový Mnichov. Mají pravdu; jenže i když odhlédneme od morální stránky věci, zůstává ještě zásadní otázka: pokud by se transakce „mír za území“ uskutečnila, povede to skutečně k trvalému míru na Ukrajině? Uspokojí to Rusko? Odpověď je jasná: v žádném případě ne; půjde pouze o dočasné příměří, které povede jen k oslabení Ukrajiny, ze které by se stal neživotaschopný útvar bez přístupu k moři a vydaný na pospas Rusku, asi tak, jako byla druhá Česko-slovenská republika po Mnichovu vydaná na pospas Německu. Navíc by dohoda posilnila vnitropoliticky Putina, který by mohl vystupovat jako vítěz, což rozhodně není žádoucí.
Z tohoto úhlu pohledu musíme přistupovat i k otázce případných rusko-ukrajinských jednání. Momentálně není totiž nejen o čem jednat, ale hlavně: není ani s kým jednat! Se současnou ruskou vládnoucí garniturou nemá smysl uzavírat žádné dohody, protože zde není žádná záruka, že je Rusko skutečně dodrží. Kdo by dodržování garantoval? Napadá mne v této souvislosti stará židovská anekdota: přijde pan Kohn za panem Roubíčkem s žádostí o půjčku půl milionu korun. Roubíček se zeptá: "Dobře Kohn, ale půl milionu, to je spousta peněz. Jakou mně můžou dát záruku?" Kohn na to odpoví: "Slovo gentlemana". Roubíček ze zamyslí a pak povídá: "No, to by šlo. Tak mně zítra v deset hodin toho gentlemana přivedou!" Při rusko-ukrajinské dohodě by vyskytl ohledně záruk stejný problém: samotná smlouva totiž negarantuje nic; Putin sám žádnou záruku celistvosti „zbytkové Ukrajiny“ dát nemůže, protože mu nikdo nevěří. A žádný důvěryhodný gentleman dispozici není. Je zde reálné nebezpečí, že případné dohody jeho vojska zneužijí k načerpání sil a pak k novému útoku. Vždyť ruští vládcové se netají tím, že jim nejde jen o Donbas (jak ještě nedávno tvrdili), ale že chtějí ovládnout i Chersonskou oblast a Oděsu a probít se do Podněstří, což znamená, že reálně chtějí mít pod kontrolou celou Ukrajinu. Kdo se může divit, že na „mírovou“ dohodu, jejíž cenou by v konečném důsledku byla ve skutečnosti ztráta suverenity, odmítá Zelenskyj kývnout?
Existuje tedy nějaké řešení? Existuje, ale je třeba si ujasnit naše vlastní cíle a možná nebezpečí. Pokud nechceme, aby se Ukrajina stala ruským protektorátem po vzoru Běloruska a abychom pak měli ruská vojska na hranicích se Slovenskem a Maďarskem, pak je jen jedna schůdná cesta: dodávat bez ohledu na náklady nadále a kontinuálně Ukrajině sofistikované zbraně, dokud Rusku dojdou lidské i materiální zdroje a Ukrajina nebude moci přejít do protiútoku a nepřinutí stažení ruských vojsk minimálně z Chersonské oblasti a části tzv. Luhanské lidové republiky. Západ na podobné vojenské dodávky materiální zdroje má, a co ze zbraní zatím nemá, může vyrobit. Řešení je tedy jasné a není to žádná kvadratura kruhu.
Samozřejmě, čím více území získají Ukrajinci zpět, tím lépe; bylo by ideální, kdyby byli Rusové stáhnout vojsko v první fázi alespoň na linii z 24. února. Za takových okolností nebude moci Putin svou porážku v Rusku nijak zatajit či zamaskovat jako vítězství a bude vnitropoliticky oslaben. V delším časovém horizontu se tím objeví možnost jeho odstavení, čímž se teprve otevře prostor pro rusko-ukrajinské politické jednání. Co vše se Ukrajině podaří definitivně získat zpět, o tom je teď zbytečné spekulovat, ale důležité je, že Moskva bude muset ustoupit od vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny, které chce provádět pod trapnou záminkou "denacifikace".
Samozřejmě, že jakákoliv rusko-ukrajinská dohoda bude muset být ze strany Ukrajiny podepřena reálnou silou, tedy účinnými zbraňovým systémy, kterými se země bude moci v případě nového ruského útoku opět bránit.

(Právo, 22. 7. 2022)