Jmenování Kavanaugha soudcem je špatná zpráva – ale dobrých řešení již nebylo
Aféra kolem soudce Kavanaugha měla nakonec jen dvě řešení – špatné a špatné. Dobrá řešení by vyžadovala politickou vůli k dohodě či kompromisu, které již v rozdělených USA není skoro nikdo schopen.
Hodně špatná zpráva dorazila zhruba před týdnem z USA. Brett Kavanaugh byl Senátem schválen do funkce nejvyššího soudce a následně složil přísahu. Stalo se tak po velmi ostrém politickém střetu mezi demokraty a republikány, který byl navíc velmi prohlouben tím, že čelil v posledních týdnech podezření ze sexuálního obtěžování, resp. násilí, kterého se měl dopustit jako student.
Domnívám se, že tak, jak se situace vyvinula, je to rozhodnutí špatné. Současně však dodávám, že opačné rozhodnutí by bylo špatné rovněž. Kvůli čemu a jak celá kauza nakonec dospěla do takto extrémní situace? Oněch příčin je několik:
1.) Obsazení nejvyššího soudu (SCOTUS) je v USA navýsost politickou otázkou. Soudců je devět a svou funkci vykonávají doživotně, resp. do chvíle, než rezignují. Politicky jsou neodvolatelní, aby ztratili mandát, musel by proběhnout impeachment podobný procesu odvolání prezidenta, což se v historii stalo jen jednou, a to ještě neúspěšně. Americká politika je po desetiletí (či déle) rozdělena na dva hlavní proudy, které v zásadě reprezentují obě velké strany. Demokraté jsou liberální, ovšem v americkém slova smyslu, tedy jinak, než co znamená liberální v Evropě. Jsou spíše naklonění změnám k čemuž patří i prosazování zájmů nejrůznějších menšin (ať již definovaných rasově, sexuálně či jakkoli jinak) – a mimo jiné také důsledný boj za rovnoprávnost žen. Svá témata mívají občas sklon prosazovat až příliš intenzivně. Republikáni jsou konzervativnější. I oni ve většině souhlasí a prosazují rovnoprávnost žen a minorit, ovšem v podstatně nižší intenzitě. Mívají tendenci výrazné změny spíše zpomalovat.
Uvedené dělení USA na konzervativní a liberální tábor se pochopitelně dotýká i SCOTUS, který je dlouhodobě rozdělen zhruba půl na půl mezi oběma směry – ovšem samozřejmě s tím, že jeden z nich má vždy navrch. A protože jsou soudci ve své funkci doživotně, znamená každá změna důležité posílení jednoho či druhého tábora. A to je právě jádro sporu – soudce nominuje prezident a schvaluje Senát. Prezident je jasný a rovněž v Senátu mají republikáni těsnou převahu. O tu by však mohli po volbách za pár týdnů přijít, proto se snažili Kavanaugha prosadit ještě před nimi. A přesně proto se tomu demokraté bránili. Až sem je všechno v pořádku – je naprosto normální, že ta strana, která má prezidenta a kontroluje senát, se pokouší prosadit sobě blízké lidi do nejvyššího soudu, pokud k tomu tedy má příležitost. A je stejně tak naprosto normální, že ta druhá se tomu snaží zabránit.
2.) Nyní přichází samotný problém, Brett Kavanaugh byl nařčen ze sexuálního obtěžování a pokusu o znásilnění. Mělo k tomu dojít před 36 lety, tedy v letech studií. Obvinila ho Christine Blasey Fordová, profesorka psychologie působící mj. na Stanfordově univerzitě. Následně se objevily další dvě ženy, které údajně měly být rovněž terčem sexuálního obtěžování (o pokusech o znásilnění již řeč není, což je velmi důležité). Zásadní obtíž je v tom, že vzhledem k době, která již uplynula, je prokazatelnost dotyčného jednání velmi obtížná a pravděpodobně prakticky nemožná. Kromě toho prof. Fordová nepůsobí ve svých vzpomínkách právě nejpřesvědčivěji – na něco si pamatuje zcela přesně, na jiné věci ani rámcově. To je zcela pochopitelné, protože 36 let je velmi dlouhá doba a uvedená událost, pokud se tedy stala, musela být silnou vzpomínkou přehlušující v paměti události ostatní. Současně je však pochopitelné, že to její svědectví do jisté míry zpochybňuje, ačkoli celkově se v žádném případě nejedná o nedůvěryhodnou osobu.
Vsuvka: Aby bylo jasno – naprosto věřím, že mladý Brett Kavanaugh klidně mohl být docela „kvítko“ a minimálně část popisovaného jednání se docela dobře odehrát mohla. Ostatně večírky pořádané studentskými „bratrstvy“ a „sesterstvy“ jsou do jisté míry proslulé (nechvalně). Podívejme se nyní na to, jak dotyčnou událost posuzovat. Mám na mysli onen Kavanaughův „tanec“ a otázky, o jakou formu sexuálního deliktu případně šlo. Neřeším tedy údajný pokus o znásilnění, tam je situace podle mého zcela jasná. Pokud jde o onen „tanec“, šlo o sexuální obtěžování? Podle mého názoru z dnešního úhlu pohledu ano, z tehdejšího pohledu asi spíše ne. A šlo (opět co se „tance“ týče) o pokus o znásilnění? Myslím, že podle dnešních měřítek možná částečně, podle tehdejších však rozhodně nikoli. Čímž v žádném případě netvrdím, že je to jednání v pořádku.
3.) Demokraté následně požadovali stažení nominace, což bylo pro republikány naprosto nepřijatelné. Argumentovali (a argumentují tím), že by se vytvořil nebezpečný precedent. Do jisté míry mají pravdu. Falešná obvinění ze sexuálního obtěžování nejsou v USA rozhodně výjimkou a Kavanaughova rezignace by znamenala, že proti komukoliv se může objevit takováto dávná aféra (vymyšlená či pravdivá). Co je důležité, do budoucna se to může týkat i nominovaných demokratickou stranou a klidně i žen. Republikáni tedy hodlali věc fakticky smést ze stolu s tím, že je neprůkazná a neprokazatelná, což je zase zcela nepřijatelné pro demokraty. I oni mají pravdu – vyšetřování sexuálních zločinů bývá velmi obtížné a zdlouhavé a mnoho viníků se v historii jevilo zpočátku jako velmi nepravděpodobných (Bill Cosby je ukázkovým a zcela aktuálním případem).
4.) Případem se začala zabývat FBI. Dostala ovšem pouze týdenní lhůtu, což je zcela šibeniční termín. Důvodem je bod 1 – delší lhůta by znamenala, že by se o Kavanaughovi mohlo hlasovat třeba až v novém složení Senátu. A to je přesně to, co republikáni nehodlali za žádnou cenu dopustit, a nakonec potvrzení nového soudce prohlasovali. FBI za tak krátkou dobu samozřejmě se zásadními zjištěními nepřišla – a logicky ani nemohla. Takže případ zůstane zřejmě navždy nejasný a Kavanaugh a republikáni (protože oni „na sílu“ vyhráli) si podezření ponesou dále.
Výsledkem výše uvedeného je, že případ Bretta Kavanaugha již neměl a nemá dobré řešení. Při zamítnutí by se otevírala cesta na ukončení kariéry kohokoli podobným obviněním (reálným či smyšleným), potvrzením se otevírá možnost, že byl do této funkce obsazen člověk, který se mohl dopustit sexuálního zločinu. Existují (či existovala) snad „dobrá řešení“? Ale jistě – ovšem nebyla zjevně politicky průchodná. Základním předpokladem je, že by muselo pokračovat vyšetřování FBI – a to poměrně dlouhou dobu. A buď by se Brett Kavanaugh musel zavázat k rezignaci, pokud by FBI došla k závěru, že důkazy nasvědčují tomu, že se pokus o znásilnění se stal. Nebo by se museli demokraté zavázat, že jej potvrdí do funkce, pokud by FBI došla k závěru opačnému. Ani jedno není v hluboce rozštěpených USA v tuto chvíli reálné, a proto vše dopadlo tak, jak dopadlo. Pro budoucí vnitřní vývoj USA je to další hodně špatná zpráva.
Poznámka: Blog, jak již z jeho podstaty vyplývá, vyjadřuje autorovy osobní názory, byť podepřené jistým odborným fundamentem. Autor tyto názory nemíní v žádném případě vydávat za absolutní pravdu, nýbrž přinášet možný úhel pohledu podepřený fakty.
Hodně špatná zpráva dorazila zhruba před týdnem z USA. Brett Kavanaugh byl Senátem schválen do funkce nejvyššího soudce a následně složil přísahu. Stalo se tak po velmi ostrém politickém střetu mezi demokraty a republikány, který byl navíc velmi prohlouben tím, že čelil v posledních týdnech podezření ze sexuálního obtěžování, resp. násilí, kterého se měl dopustit jako student.
Domnívám se, že tak, jak se situace vyvinula, je to rozhodnutí špatné. Současně však dodávám, že opačné rozhodnutí by bylo špatné rovněž. Kvůli čemu a jak celá kauza nakonec dospěla do takto extrémní situace? Oněch příčin je několik:
1.) Obsazení nejvyššího soudu (SCOTUS) je v USA navýsost politickou otázkou. Soudců je devět a svou funkci vykonávají doživotně, resp. do chvíle, než rezignují. Politicky jsou neodvolatelní, aby ztratili mandát, musel by proběhnout impeachment podobný procesu odvolání prezidenta, což se v historii stalo jen jednou, a to ještě neúspěšně. Americká politika je po desetiletí (či déle) rozdělena na dva hlavní proudy, které v zásadě reprezentují obě velké strany. Demokraté jsou liberální, ovšem v americkém slova smyslu, tedy jinak, než co znamená liberální v Evropě. Jsou spíše naklonění změnám k čemuž patří i prosazování zájmů nejrůznějších menšin (ať již definovaných rasově, sexuálně či jakkoli jinak) – a mimo jiné také důsledný boj za rovnoprávnost žen. Svá témata mívají občas sklon prosazovat až příliš intenzivně. Republikáni jsou konzervativnější. I oni ve většině souhlasí a prosazují rovnoprávnost žen a minorit, ovšem v podstatně nižší intenzitě. Mívají tendenci výrazné změny spíše zpomalovat.
Uvedené dělení USA na konzervativní a liberální tábor se pochopitelně dotýká i SCOTUS, který je dlouhodobě rozdělen zhruba půl na půl mezi oběma směry – ovšem samozřejmě s tím, že jeden z nich má vždy navrch. A protože jsou soudci ve své funkci doživotně, znamená každá změna důležité posílení jednoho či druhého tábora. A to je právě jádro sporu – soudce nominuje prezident a schvaluje Senát. Prezident je jasný a rovněž v Senátu mají republikáni těsnou převahu. O tu by však mohli po volbách za pár týdnů přijít, proto se snažili Kavanaugha prosadit ještě před nimi. A přesně proto se tomu demokraté bránili. Až sem je všechno v pořádku – je naprosto normální, že ta strana, která má prezidenta a kontroluje senát, se pokouší prosadit sobě blízké lidi do nejvyššího soudu, pokud k tomu tedy má příležitost. A je stejně tak naprosto normální, že ta druhá se tomu snaží zabránit.
2.) Nyní přichází samotný problém, Brett Kavanaugh byl nařčen ze sexuálního obtěžování a pokusu o znásilnění. Mělo k tomu dojít před 36 lety, tedy v letech studií. Obvinila ho Christine Blasey Fordová, profesorka psychologie působící mj. na Stanfordově univerzitě. Následně se objevily další dvě ženy, které údajně měly být rovněž terčem sexuálního obtěžování (o pokusech o znásilnění již řeč není, což je velmi důležité). Zásadní obtíž je v tom, že vzhledem k době, která již uplynula, je prokazatelnost dotyčného jednání velmi obtížná a pravděpodobně prakticky nemožná. Kromě toho prof. Fordová nepůsobí ve svých vzpomínkách právě nejpřesvědčivěji – na něco si pamatuje zcela přesně, na jiné věci ani rámcově. To je zcela pochopitelné, protože 36 let je velmi dlouhá doba a uvedená událost, pokud se tedy stala, musela být silnou vzpomínkou přehlušující v paměti události ostatní. Současně je však pochopitelné, že to její svědectví do jisté míry zpochybňuje, ačkoli celkově se v žádném případě nejedná o nedůvěryhodnou osobu.
Vsuvka: Aby bylo jasno – naprosto věřím, že mladý Brett Kavanaugh klidně mohl být docela „kvítko“ a minimálně část popisovaného jednání se docela dobře odehrát mohla. Ostatně večírky pořádané studentskými „bratrstvy“ a „sesterstvy“ jsou do jisté míry proslulé (nechvalně). Podívejme se nyní na to, jak dotyčnou událost posuzovat. Mám na mysli onen Kavanaughův „tanec“ a otázky, o jakou formu sexuálního deliktu případně šlo. Neřeším tedy údajný pokus o znásilnění, tam je situace podle mého zcela jasná. Pokud jde o onen „tanec“, šlo o sexuální obtěžování? Podle mého názoru z dnešního úhlu pohledu ano, z tehdejšího pohledu asi spíše ne. A šlo (opět co se „tance“ týče) o pokus o znásilnění? Myslím, že podle dnešních měřítek možná částečně, podle tehdejších však rozhodně nikoli. Čímž v žádném případě netvrdím, že je to jednání v pořádku.
3.) Demokraté následně požadovali stažení nominace, což bylo pro republikány naprosto nepřijatelné. Argumentovali (a argumentují tím), že by se vytvořil nebezpečný precedent. Do jisté míry mají pravdu. Falešná obvinění ze sexuálního obtěžování nejsou v USA rozhodně výjimkou a Kavanaughova rezignace by znamenala, že proti komukoliv se může objevit takováto dávná aféra (vymyšlená či pravdivá). Co je důležité, do budoucna se to může týkat i nominovaných demokratickou stranou a klidně i žen. Republikáni tedy hodlali věc fakticky smést ze stolu s tím, že je neprůkazná a neprokazatelná, což je zase zcela nepřijatelné pro demokraty. I oni mají pravdu – vyšetřování sexuálních zločinů bývá velmi obtížné a zdlouhavé a mnoho viníků se v historii jevilo zpočátku jako velmi nepravděpodobných (Bill Cosby je ukázkovým a zcela aktuálním případem).
4.) Případem se začala zabývat FBI. Dostala ovšem pouze týdenní lhůtu, což je zcela šibeniční termín. Důvodem je bod 1 – delší lhůta by znamenala, že by se o Kavanaughovi mohlo hlasovat třeba až v novém složení Senátu. A to je přesně to, co republikáni nehodlali za žádnou cenu dopustit, a nakonec potvrzení nového soudce prohlasovali. FBI za tak krátkou dobu samozřejmě se zásadními zjištěními nepřišla – a logicky ani nemohla. Takže případ zůstane zřejmě navždy nejasný a Kavanaugh a republikáni (protože oni „na sílu“ vyhráli) si podezření ponesou dále.
Výsledkem výše uvedeného je, že případ Bretta Kavanaugha již neměl a nemá dobré řešení. Při zamítnutí by se otevírala cesta na ukončení kariéry kohokoli podobným obviněním (reálným či smyšleným), potvrzením se otevírá možnost, že byl do této funkce obsazen člověk, který se mohl dopustit sexuálního zločinu. Existují (či existovala) snad „dobrá řešení“? Ale jistě – ovšem nebyla zjevně politicky průchodná. Základním předpokladem je, že by muselo pokračovat vyšetřování FBI – a to poměrně dlouhou dobu. A buď by se Brett Kavanaugh musel zavázat k rezignaci, pokud by FBI došla k závěru, že důkazy nasvědčují tomu, že se pokus o znásilnění se stal. Nebo by se museli demokraté zavázat, že jej potvrdí do funkce, pokud by FBI došla k závěru opačnému. Ani jedno není v hluboce rozštěpených USA v tuto chvíli reálné, a proto vše dopadlo tak, jak dopadlo. Pro budoucí vnitřní vývoj USA je to další hodně špatná zpráva.
Poznámka: Blog, jak již z jeho podstaty vyplývá, vyjadřuje autorovy osobní názory, byť podepřené jistým odborným fundamentem. Autor tyto názory nemíní v žádném případě vydávat za absolutní pravdu, nýbrž přinášet možný úhel pohledu podepřený fakty.