Proč je Donald Trump špatný prezident
Prezident Trump štěpí americkou společnost. Řadou svých výroků je na hraně zrady národních zájmů. Vede tažení proti intelektuálním elitám. Ve skutečnosti dělá Ameriku menší…
Poznámka: Blog, jak již z jeho podstaty vyplývá, vyjadřuje autorovy osobní názory, byť podepřené jistým odborným fundamentem. Autor tyto názory nemíní v žádném případě vydávat za absolutní pravdu, nýbrž přinášet možný úhel pohledu podepřený fakty.
Na úvod nechme zaznít několik nesporných skutečností:
A. Donald Trump vyhrál demokratické volby. To je a musí zůstat zcela nezpochybnitelné. Jakékoli úvahy o změně volebního systému kvůli jeho osobě (či „někomu podobnému“) jsou zcela mimo.
B. Je nepochybné, že Trump je v řadě věcí, zejména v domácí politice, alespoň relativně úspěšný (např. daňová reforma je obecně vnímána spíše pozitivně, ačkoli její praktické dopady mohou být rozporné).
C. Je také zjevné, že část zatvrzelých odpůrců současného prezidenta je proti němu „z principu“ a ve všem, bez ohledu na to, co se mu reálně daří či nedaří (na opačné straně stojí jeho zatvrzelí příznivci – ani jedna z těchto skupin není schopna přinést cokoli konstruktivního).
Nyní k největším negativům Trumpova prezidentství:
1. Trump snad nejvíce ze všech amerických prezidentů štěpí společnost. Rokkanova teorie cleavages hovoří o řadě „štěpících linií“, které normálně dělí společnost (např. venkov x města, majitelé x pracující aj.). Současný prezident k nim přidal další, a to pro-Trump x anti-Trump (ne, že by to tak nebylo již dříve třeba u G. W. Bushe, ale nikdy v této míře). A co hůře, všechny ostatní štěpící linie se s touto poslední do velké míry slévají v jednu – a vzniká tak hluboký příkop, který prezident navíc sám cíleně dále rozšiřuje. Trump tedy rozhodně pocitově není „prezidentem všech Američanů“. A mimochodem – volby v roce 2016 nevyhrál zdaleka tak drtivě, jak sám tvrdí. Mezi prezidentskými volbami ve 20. a 21. století patří jeho vítězství k těm těsnějším a na počet hlasů voličů prohrál nejvíce ze všech prezidentů v historii (volební systém je postaven na principu volby po státech, kde „vítěz bere vše“ a proto je možné, že zvítězí kandidát s menším počtem hlasů voličů). Zdánlivá velikost jeho vítězství vyplývá spíše z toho, že ho nikdo moc nečekal.
2. Donald Trump zásadně zpochybňuje ústavní procedury a instituce. Je to součást jeho tažení proti „zkorumpované bažině“ a do jisté míry je to typický znak všech populistů. Trump to však žene na ostří nože. Útočí na soudce, kteří pozastavují platnost jeho dekretů, útočí na vyšetřovatele Muellera, útočí na k němu kritický tisk atd. To vše jsou projevy zásadní neúcty k politickému systému, které by si žádný jeho předchůdce v této míře nikdy nedovolil. Vytváří tím nebezpečné precedenty. Všem nadšeným přívržencům Trumpa, kteří nad tímto postupem jásají (protože „dělá správnou věc“) bych si dovolil položit otázku: Co když v budoucnu vyhraje volby někdo jako Bernie Sanders (který je, na rozdíl od Obamy, skutečně radikálním marxistou!) – a začne postupovat stejně?
3. V zahraniční politice se Trump chová jako obchodník, businessman, nikoli jako politik. Žene jednání na ostří nože, vyhrožuje a pak případně nabízí ústupky. Nerozlišuje ovšem, zda jedná se spojenci (např. EU, Japonsko), státy s víceméně neutrálním postojem k USA (např. členové ASEAN) či se soupeři (např. ČLR). K tomu je posedlý sebechválou, takže sám sebe oslavuje za „so much winning“, i když ještě žádné vítězství nenastalo (např. Kim něco slíbil a neudělal, krásně Trumpa převezl a udělal z něj v podstatě kašpara – což ovšem skoro všichni tušili…). Zvláště ubohá byla scéna z Helsinek, kdy Trump otevřeně zpochybnil závěry vícero amerických tajných služeb a přitakal Putinovi. Tedy prezidentovi země, kterou bezpečnostní doktrína USA klasifikuje jako „nepřátelskou mocnost“, a jejíž bezpečnostní doktrína stejně tak vnímá USA. To už není omyl a legrace, to je na hraně velezrady.
4. A konečně, ve svém populistickém tažení se Trump vyznačuje nenávistí k intelektuálním elitám (jež jsou hybnou silou rozvoje každého národa). K tomu masivně šíří dezinformace a fake news (viz např. slavné video s „napadením“ moderátorky na tiskové konferenci, které bylo zfalšováno a Bílý dům je oficiálně sdílel a postavil se za něj i po tomto odhalení!). To osobně považuji za vůbec nejhorší, protože doba „post-faktická“ je podle mého názoru naprostý nesmysl. Každý má právo na svůj názor, nicméně Trump prohlašuje, že každý může mít svá fakta…
Shrnuto: Trumpův vliv na politický systém USA je velmi toxický. Amerika po něm bude jiná. Rozhodně ale ne „znovu velká“. Spíše bych si tipl opak.
Psáno pro studentský časopis Diplomatické listy vycházející na ŠMVV Praha
Poznámka: Blog, jak již z jeho podstaty vyplývá, vyjadřuje autorovy osobní názory, byť podepřené jistým odborným fundamentem. Autor tyto názory nemíní v žádném případě vydávat za absolutní pravdu, nýbrž přinášet možný úhel pohledu podepřený fakty.
Na úvod nechme zaznít několik nesporných skutečností:
A. Donald Trump vyhrál demokratické volby. To je a musí zůstat zcela nezpochybnitelné. Jakékoli úvahy o změně volebního systému kvůli jeho osobě (či „někomu podobnému“) jsou zcela mimo.
B. Je nepochybné, že Trump je v řadě věcí, zejména v domácí politice, alespoň relativně úspěšný (např. daňová reforma je obecně vnímána spíše pozitivně, ačkoli její praktické dopady mohou být rozporné).
C. Je také zjevné, že část zatvrzelých odpůrců současného prezidenta je proti němu „z principu“ a ve všem, bez ohledu na to, co se mu reálně daří či nedaří (na opačné straně stojí jeho zatvrzelí příznivci – ani jedna z těchto skupin není schopna přinést cokoli konstruktivního).
Nyní k největším negativům Trumpova prezidentství:
1. Trump snad nejvíce ze všech amerických prezidentů štěpí společnost. Rokkanova teorie cleavages hovoří o řadě „štěpících linií“, které normálně dělí společnost (např. venkov x města, majitelé x pracující aj.). Současný prezident k nim přidal další, a to pro-Trump x anti-Trump (ne, že by to tak nebylo již dříve třeba u G. W. Bushe, ale nikdy v této míře). A co hůře, všechny ostatní štěpící linie se s touto poslední do velké míry slévají v jednu – a vzniká tak hluboký příkop, který prezident navíc sám cíleně dále rozšiřuje. Trump tedy rozhodně pocitově není „prezidentem všech Američanů“. A mimochodem – volby v roce 2016 nevyhrál zdaleka tak drtivě, jak sám tvrdí. Mezi prezidentskými volbami ve 20. a 21. století patří jeho vítězství k těm těsnějším a na počet hlasů voličů prohrál nejvíce ze všech prezidentů v historii (volební systém je postaven na principu volby po státech, kde „vítěz bere vše“ a proto je možné, že zvítězí kandidát s menším počtem hlasů voličů). Zdánlivá velikost jeho vítězství vyplývá spíše z toho, že ho nikdo moc nečekal.
2. Donald Trump zásadně zpochybňuje ústavní procedury a instituce. Je to součást jeho tažení proti „zkorumpované bažině“ a do jisté míry je to typický znak všech populistů. Trump to však žene na ostří nože. Útočí na soudce, kteří pozastavují platnost jeho dekretů, útočí na vyšetřovatele Muellera, útočí na k němu kritický tisk atd. To vše jsou projevy zásadní neúcty k politickému systému, které by si žádný jeho předchůdce v této míře nikdy nedovolil. Vytváří tím nebezpečné precedenty. Všem nadšeným přívržencům Trumpa, kteří nad tímto postupem jásají (protože „dělá správnou věc“) bych si dovolil položit otázku: Co když v budoucnu vyhraje volby někdo jako Bernie Sanders (který je, na rozdíl od Obamy, skutečně radikálním marxistou!) – a začne postupovat stejně?
3. V zahraniční politice se Trump chová jako obchodník, businessman, nikoli jako politik. Žene jednání na ostří nože, vyhrožuje a pak případně nabízí ústupky. Nerozlišuje ovšem, zda jedná se spojenci (např. EU, Japonsko), státy s víceméně neutrálním postojem k USA (např. členové ASEAN) či se soupeři (např. ČLR). K tomu je posedlý sebechválou, takže sám sebe oslavuje za „so much winning“, i když ještě žádné vítězství nenastalo (např. Kim něco slíbil a neudělal, krásně Trumpa převezl a udělal z něj v podstatě kašpara – což ovšem skoro všichni tušili…). Zvláště ubohá byla scéna z Helsinek, kdy Trump otevřeně zpochybnil závěry vícero amerických tajných služeb a přitakal Putinovi. Tedy prezidentovi země, kterou bezpečnostní doktrína USA klasifikuje jako „nepřátelskou mocnost“, a jejíž bezpečnostní doktrína stejně tak vnímá USA. To už není omyl a legrace, to je na hraně velezrady.
4. A konečně, ve svém populistickém tažení se Trump vyznačuje nenávistí k intelektuálním elitám (jež jsou hybnou silou rozvoje každého národa). K tomu masivně šíří dezinformace a fake news (viz např. slavné video s „napadením“ moderátorky na tiskové konferenci, které bylo zfalšováno a Bílý dům je oficiálně sdílel a postavil se za něj i po tomto odhalení!). To osobně považuji za vůbec nejhorší, protože doba „post-faktická“ je podle mého názoru naprostý nesmysl. Každý má právo na svůj názor, nicméně Trump prohlašuje, že každý může mít svá fakta…
Shrnuto: Trumpův vliv na politický systém USA je velmi toxický. Amerika po něm bude jiná. Rozhodně ale ne „znovu velká“. Spíše bych si tipl opak.
Psáno pro studentský časopis Diplomatické listy vycházející na ŠMVV Praha