„Motýle“, „včele“ a nejnověji i „lumíce“ již žijí vlastním životem. Jsou symbolem výsměchu vůči nabubřelosti dvou čelných politiků této země.

Poznámka: Blog, jak již z jeho podstaty vyplývá, vyjadřuje autorovy osobní názory, byť podepřené jistým odborným fundamentem. Autor tyto názory nemíní v žádném případě vydávat za absolutní pravdu, nýbrž přinášet možný úhel pohledu podepřený fakty.

Novinář Petr Kamberský rozpoutal před pár dny na Facebooku velmi zajímavou výměnu názorů. Tázal se, jak by facebooková (de facto pražsko-kavárnická) bublina reagovala, kdyby slovo „motýle“ použila Magda Vašáryová, Zuzana Čaputová nebo Karel Schwarzenberg (Havla jsem přidal do blogu o své vůli). Vyslovil dokonce hypotézu, že pokud by se jednalo o Karla Schwarzenberga, snažili by se ti lidé, kteří si teď dělají srandu z Andreje Babiše, hledat různá zdůvodnění, jako např. že jde o zastaralou výslovnost a je to vlastně roztomilé. A že se tedy neměří stejným metrem.

Petr Kamberský patří na Facebooku v dobrém slova smyslu k provokatérům. Často vyvolá bouřlivé reakce, což je nepochybně umocněno tím, že pracuje v Lidových novinách. Řada lidí to tedy vnímá tak, že jako součást PR-týmu Andreje Babiše vše relativizuje a hájí svého šéfa. Podle mého názoru to tak není a takovéto „šťouchy“ jsou velmi užitečné. Což nic nemění na tom, že ve velkém množství názorů se s Petrem Kamberským jistě neshodneme. Jeho aktivitu však vítám.

Nuže, zde odpověď za mou maličkost:

1. Samozřejmě, že se neměří stejným metrem. Je to logické, Andrej Babiš spoustu lidí štve, jsou na něj fakticky alergičtí a „startují“ tak říkajíc „z první“. Je to naprosto normální a vyhnout se tomu nelze. Druhá část politického spektra má ostatně stejnou reakci např. na jméno Miroslava Kalouska. Ten, jen na okraj, nikdy nebyl trestně stíhán… Nejde přece o to, měřit úplně stejně, protože to lidsky není možné (někoho máme rádi, někoho ne, na někoho jsme přísnější víc, na někoho míň). Jde o to, aby nezaznívaly vyslovené podpásovky. A opět, když jsme u toho: Kdo je ovládá mistrovsky a užívá skoro pořád? Nu ano – duo Andrej Babiš a Miloš Zeman…

2. Především ale vůbec nejde o ony „motýle“. Ono slovo je jen symbolem celé té nyní již slavné řeči (resp. jejího kusu). Ta řeč totiž, Andrej Babiš promine, prostě vůbec nedává smysl. Je úplně absurdně seskládaná, jakousi prazvláštní asociativní metodou, která zůstává všem mimo Babiše nepochopitelná. Až se zdá, jako by pan premiér rychleji myslel, než mluvil a nestihl ve svém přelétání z myšlenky na myšlenku (jako ten „motýle“) dokončovat věty, resp. sady vět. Část obyvatelstva si z toho pochopitelně vybrala „motýle“ (a dobře se u toho baví), tak jako si z absurdní řeči Jakeše vybrala „kůl v plotě“.

3. Z toho vyplývá, že kdyby Schwarzenberg použil „motýle“, zřejmě by lidé opravdu hledali, zda to může být nějaká zastaralá forma. Nebo, a to spíš, by to přešli jako přeřeknutí. Stejně tak by to však udělali u Andreje Babiše (tak jako mnohokrát při poslouchání jeho zvláštního mluveného projevu). Ovšem kdyby Schwarzenberg seskládal takhle šílený projev, klepala by si většina jeho příznivců na čelo. A zřejmě by se tázali po tom, zda si vždycky mezi větami nehodil „mikrošlofíčka“… Stejně tak nepochybně i u Václava Havla, Magdy Vašáryové či Zuzany Čaputové.

4. Teď se však dostáváme k jádru věci. Takovýto blábol (mimochodem, vzpomeňme na Babišovu kampaň „neblábolit, neblábolit, neblábolit“, to jsou ale paradoxy…) by Havel, Schwarzenberg ani Vašáryová (a mimochodem ani „ožralý Kalousek“) nikdy nevyprodukovali. Prostě ne.

5. Pokud by snad i Havel či Schwarzenberg něco takového „vyplodili“ (jako, že fakt ne), tak by si to nepochybně uvědomili a zastavili se. A i pokud ne, dokázali by si ze sebe poté udělat legraci. Protože měli/mají vnitřní sebedůvěru, nemusí si pořád dokazovat, že jsou „alfy“. Oba tím byli proslulí – viz třeba Schwarzenbergova poznámka v debatě, že je známo, že mumlá. Ne tak ovšem Andrej Babiš. To je typický „jájínek“, totální egocentrik, z každého jeho projevu je poznat, jak moc si připadá důležitý, jak moc musí znít vážně, jak moc je boss, ten, co má vše pod palcem a vše řídí. Vzpomeňme jen na jeho projev po komunálních volbách: to „on“ dal babičkám slevy na jízdné, to „jeho“ mají rádi, to „jemu píšou“, to „on“ to všechno zařídil. Pak se ale nemůže divit, že každé selhání a chybu si jeho odpůrci vychutnají.

6. A samotným závěrem. Aniž bych chtěl tyto dvě skupiny srovnávat, tak je v podstatě nabíledni, jak by reagovali Schwarzenbergovi odpůrci (zejména ze stáje voličů Miloše Zemana, SPD a KSČM): Označili by ho za Rakušáka, co neumí česky, je de facto nácek apod. (připomeňme jen výroky Livie Klausové). Podobně by Vašáryová byla za „cizinku“, „přivandrovalkyni“ apod.


Andrej Babiš se zkrátka nemůže divit, že si z něho lidé dělají srandu.
Možná, kdyby nebyl takový macho, tak by to tolik nedělali. Kdyby se nebral tak vážně, pochopil by spoustu věcí.
Teď už s „motýle“ nic moc nenadělá, a naopak se dá očekávat, že se ono slovo stane symbolem odporu vůči němu.
Ostatně, „motýlová revoluce“, to vůbec nezní špatně…