Jan Štern

20. 12.

Průsečík aneb život dle zákonů kvantové mechaniky

Jan Štern Přečteno 3863 krát

Jiří Pehe vydal pozoruhodnou knihu Průsečík. Kdyby dal člověk na kritiku Petra A. Bílka, která vyšla v Respektu, tak by nad knihou mávl rukou. A udělal by chybu. Pan Bílek ve své kritice píše, že knihu zdobí výtečný nápad, což je dle něj asi tak všechno pozitivního. Dál už na knize nevidí nic dobrého. Takřka pateticky vyzývá autora: “Pane doktore, nápad úžasný, ale zkuste ty postavy vybavit životem. Vždyť pokud se nevěnují sexu, povídají si jen o politice stylem učitelů občanské výchovy….Že se příběh vyvine do více verzí, je taky pěkné, ale zkuste to zdůvodnit líp než tím, že žijeme v paralelních světech;” Nevím, co je to za novinku, že kritik žoviálně oslovuje autora a dává mu shovívavě knížecí rady jako nějakému žáčkovi, ale budiž. Horší je, že kritik nepochopil zbla, oč v té knize šlo. Píše, že to, že příběh se vyvine do více verzí, nelze zdůvodnit jen tím, že žijeme v paralelních světech. Jenže kniha je právě založená na tom, že v paralelních světech se odehrávají různé varianty našich životů. To není tak, že životy autor rozvine díky své fantazii do více příběhů, jak to mylně chápe kritik, ale paralelní životy jsou zde autorem tematizovány ontologicky jako něco jsoucího – jsou podstatnou realitou. A Pehe zkoumá, jak je to možné, co se vlastně děje, zda a jak jsou ty paralelní životy propojeny.

Hrdina knihy Tomáš je ženatý a má paralelní vztah se svou studentkou. Zatímco manželka patří do období komunistického režimu, kde mu pomohla vytvořit ochrannou ulitu a zajistit pokud možno klidný život, milenka symbolizuje prudkou proměnu poměrů i jeho života, přináší vzruch a nové perspektivy. Obojího se nemůže vzdát, a tak patovou situaci řeší odjezdem na delší stipendijní pobyt do ciziny, kam sebou bere svojí milenku, zatímco dosud nic netušící manželka zůstává doma. Cestou do Mnichova dojde z nevysvětlitelných důvodů k autonehodě, po níž jeho milenka záhadně zmizí. Autor pak přichází se čtyřmi verzemi možných příběhů, které vysvětlují, co se po nehodě odehrálo. Každý z příběhů má svého protagonistu, který jej současně vypráví.

Pehe se zjevně inspiruje kvantovou fyzikou, v níž platí, že částice se projevují různě - v závislosti na podmínkách pozorování. Pohyb a projev částice může mít nekonečně mnoho různě pravděpodobných variant a teprve aktem pozorování, kterým vstoupíme do pole částice, fixujeme částici na určité místo, jež jsme pak schopni přesně určit. Navíc částice může být na dvou místech současně, protože má jak částicovou, tak i vlnovou povahu. Podobně i v románu J.Pehe mají jeho hrdinové více variant svého příběhu - života, které se paralelně s určitou pravděpodobností odehrávají a které nám jeho účastníci vyprávějí. Dvě varianty svého života nám vypráví hlavní hrdina, další varianty k tomu přidává svědek autonehody, který do příběhu po autonehodě vstoupí. Na závěr nám jakousi výslednou syntézu všech příběhů podává záhadně zmizelá milenka.

Hrdina knihy Tomáš v jedné variantě bezvýsledně pátrá po zmizelé milence a položertem a polovážně uvažuje o tom, že možná žije v jakémsi jiném paralelním životě. Kamarád Uli mu v diskusi na toto téma odpovídá: „Když ale může profesor kvantové fyziky tvrdit, že se tentýž elektron může nacházet na dvou různých místech a přitom instantně komunikovat, tak já klidně můžu tvrdit, že tatáž osoba, když se v nějakém okamžiku rozdvojí a pokračuje ve dvou různých budoucnostech, tak spolu taky mohou ty dvě existence komunikovat. To dává smysl. Nebo ne?“ Román Průsečík je uměleckým pokusem o ontologickou analýzu lidské existence z pohledu bytí jako možnosti a skutečnosti. Jde o čtvrtý modus bytí popsaný v Aristotelově metafyzice. Jsoucno je vždy nejprve možností, která se může a nemusí stát skutečností. Člověk má vždy volbu z mnoha možností, ale může si reálně zvolit jen jedinou možnost, která se stane skutečností. Ostatní možnosti odplynou neznámo kam. Pehe se pokouší udržet neuskutečněné možnosti jako by se staly skutečností. Realita se tak štěpí do velkého množství alternativních životů.

Jak ale paralelně vedle sebe mohou existovat různé varianty života téhož člověka? Tomáš k tomu říká, že podle teorie strun, která zahrnuje jak Einsteinovu obecnou teorii relativity, tak i zákony kvantové fyziky platné pro mikrosvět, se nacházíme v jedenácti rozměrném prostoru, v němž by paralelní světy a životy mohly existovat, aniž by navzájem nějak interferovaly. Otázkou je, zda by existovaly, aniž by vůbec byla nějaká možná vazba mezi nimi, anebo zda by se nějakým záhadným způsobem vzájemně ovlivňovaly. V knize propojení mezi paralelními životy probíhá ve snu. Tomáš tak ve snu vidí místo, kde vrah z jiného života zakopal svojí oběť. Jiné životy se tak propojují v našem podvědomí.

Kniha končí snem dcery Tomášovy milenky, která v něm vidí místo nehody, onoho průsečíku světa před a po nehodě, kde se možnost její existence stala skutečností. Za hudby Sibeliova houslového koncertu sleduje postavy ve všech jejich variantách spolu s její matkou, jak “…se během koncertu jedna druhé začnou dotýkat. Jen letmo, na okamžik, poznávají se. Všichni ti čtyři muži, jeden po druhém, přistupují k mé matce a políbí ji, téměř obřadně, do jejích rudých vlasů. Pak postavy pomalu odcházejí, každá jiným směrem, až se rozplynou.” Kniha nabízí jakousi možnost syntézy paralelních životů ve vědomí a snech budoucích potomků.

Román Průsečík je navenek jakousi zvláštní krimi, která se v podobě rozvíjení paralelních příběhů svých hrdinů dostává ke kladení základních filosofických otázek a která testuje uměleckou formou lidský život jako pohyb bytí v podobě možnosti a skutečnosti. V tomto ohledu je pozoruhodným počinem.

01. 12.

Bude cenou za vládu A.Babiše ztráta demokracie?

Jan Štern Přečteno 4527 krát

Hlavní otázkou, kterou budeme řešit v příštích čtyřech letech, je, jakou cenu zaplatíme za vládu A.Babiše a hnutí ANO. Je jasné, že jejich vláda je podmíněná podporou Okamury a komunistů, z čehož plyne logický dotaz: co za to budou dotyčné strany chtít. Vzhledem k tomu, že jsou to strany bytostně nedemokratické a proti západní, tak se platit bude jednak postupnou likvidací prvků liberálně demokratického systému a jednak přesunem ze Západu na Východ, tedy odchodem z EU a z NATO. Platidlem za vládu trestně stíhaného Babiše bude naše demokracie a nyní je otázkou, kolik z té demokracie ztratíme, kolik za vládu A.Babiše zaplatíme.

To je ovšem jen jeden úhel pohledu. Samotný Babiš nákupem klíčových médií a jejich ovlivňováním, které narušuje a likviduje princip politické soutěže tedy jednoho z pilířů demokracie, ukazuje, že není žádný demokrat. K tomu přidejme autokratické poměry v hnutí ANO, které je vším jen ne demokratickou stranou. A nyní se A.Babiš spojil s principiálně nedemokratickými silami. Můžeme od toho očekávat synergický efekt, kdy se tyto politické síly spojí k počinům, které daleko přesáhnou to, co si sami uměli představit.

Zatím jsme u obsazování parlamentních pozic a vstávají nám při tom hlasy hrůzou na hlavě. A to je teprve celkem nevinný začátek. Na řadu přijde obsazení ministerstev Babišovými lidmi a samotný výkon vládní moci. Přijde personální čistka v důležitých institucích. Lze bez problémů vyměnit Nejvyššího státního zástupce a otevřít si tak cestu k vrchním státním zástupcům a k dalším pozicím. S problémy sice, ale nakonec lze vyměnit i policejního presidenta nebo ho přitlačit ke zdi a vynutit si zásahy do pro Babiše nepříjemných kriminálních kauz. Lze celkem snadno dvakrát neschválit zprávu o činnosti a hospodaření ČT a Čro, tím odvolat obě rady a posléze navolit s komunisty a SPD nové rady složené jen ze svých lidí. Pak bude cesta do obou veřejnoprávních médií otevřená.

Lze si také představit, že policie a justice nejenže přestane stíhat “citlivé” kauzy, ale dokonce může pod různými záminkami začít šikanovat a stíhat režimu nepohodlné osoby. Nepohodlné firmy se možná zase dočkají ze strany Finanční správy zajišťovacích příkazů, jistou ochutnávku nám už Finanční správa ukázala v minulém volebním období, nyní už může přijít s dokonalým systémem. V médiích se o tom nikde nedozvíme, protože rozhodující část médiích bude ve vlastnictví nebo pod politickou kontrolou vládní moci.

Lze si představit, že definitivním hřebíčkem do rakve bude přijetí zákona o obecném referendu, podle nějž bude následně možné spustit referendum o vystoupení z EU. Samozřejmě že ANO v čele s Babišem bude horovat pro setrvání v EU (stejně jako svého času ve Velké Británii Cameron), avšak obyvatelstvo pod vlivem ruské desinformační kampaně zvolí odchod. A jsme definitivně tam, kde jsme se nacházeli před listopadem 1989. Že je to šílená a absurdní představa? To si lidé před únorem 1948 říkali také, že to přeci komunisté s vyvlastněním a dalšími nesmysly nemyslí vážně, a realita pak předčila veškeré očekávání.

Povolební situaci nepomohlo ani jednání demokratických stran, které odmítaly před i po volbách vládní spolupráci s ANO. ANO bylo tímto způsobem dohnáno do spolupráce s extrémisty a komunisty, protože by jinak nedalo dohromady většinu potřebnou pro důvěru vládě. Nevíme nakolik byly pokusy ANO o spolupráci s demokratickými stranami míněny vážně a nakolik to byly jenom píárové hry pro voliče. V každém případě tyto pokusy o spolupráci nedopadly a výsledkem
povolebního vyjednávání s největší pravděpodobností bude menšinová vláda ANO s podporou komunistů a SPD.

V Listopadu 89 jsme odstraňovali totalitní režim podporováni většinou společnosti, protože v něm komunistická menšina vládla tyranským způsobem většině. Dnes nás naopak většina společnosti na základě demokratických voleb v jistém smyslu navrací zpět před listopad 89. Koalice ANO, SPD a komunistů s velkou pravděpodobností zavede režim, který bude popřením principů liberálně demokratického systému, jež přinesla sametová revoluce. Není to v historii poprvé, kdy po revoluci následuje restaurace neboli do jisté míry návrat starých poměrů. Také u nás s velkou pravděpodobností po listopadové revoluci 1989 přichází říjnová kontrarevoluce 2017.

Archiv článků: prosinec 2017

Průsečík aneb život dle zákonů kvantové mechaniky

Bude cenou za vládu A.Babiše ztráta demokracie?

Blogeři abecedně