Především je zapotřebí hned na začátku rozbít jednu nebezpečnou iluzi, a sice že demonstranti na Letné, byť v hojném počtu, reprezentovali většinu společnost a že snad jednou budou reprezentovat společnost celou (třeba 16.11. tohoto roku, kdy lze očekávat ještě větší počet demonstrujících). Tuto iluzi lze vyčíst z mnoha komentářů a reakcí v médiích a na sociálních sítích. V komentáři Respektu věnovaném Letné Marek Švehla píše: "Proti Letenské pláni stojí politická síla, která v rámci české politiky za posledních pětadvacet let nemá obdobu. Je to dvojblok prezident zřejmě porušující Ústavu a premiér s vlastní, velmi poslušnou stranou - svým majetkem, kteří se drží jeden druhého, protože se vzájemně potřebují." To je přinejmenším zavádějící, proti Letenské pláni stojí nejen prezident a premiér, ale i ti, kdo je zvolili. Bylo by totiž třeba se nejprve zeptat, kolik voličů Babiše nebo Zemana bylo na Letné. Pravděpodobně velmi málo.
"Na naši zemi se valí tří velké pohromy, aniž by to naši vládu, ale i většinovou společnost vážně zajímalo. Pokud se tím nezačneme zabývat a řešit to, tak se můžeme propadnout do stavu, z nějž nebude návratu," píšeme v prohlášení platformy Zachraňme Česko, kterou založila naše strana iČesko.
Co jsou ony tři pohromy? Klimatická změna, jejímž důsledkem je nedostatek vody, úbytek orné půdy, vymírání živočišných druhů a proměna krajiny v polopoušť, dále dramaticky narůstající zaostávání naší země za prudkým technologickým rozvojem, který přinesla stále více se globalizující světová ekonomika a konečně narůstající neschopnost našich lidí uspět na globálním trhu práce, a to hlavně kvůli zaostalému systému vzdělání.
Společnost, aspoň její aktivnější část, se zabývá konfliktem zájmů a možnými dotačními podvody premiéra Andreja Babiše. Milion chvilek pro demokracii svolává do ulic stále větší množství nespokojených občanů, kteří volají po nápravě situace a po odchodu A.Babiše z vlády. Naše platforma nijak nezpochybňuje snažení iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Bojovat proti ohrožování demokracie a premiérovi ve střetu zájmů je velmi důležité, ale ještě důležitější je mít dlouhodobou vizi, co dělat potom. Obáváme se, aby nová politická scéna nebyla opět roztříštěná a paralyzovaná jako dnes. A také bychom si přáli, aby následující vláda konečně nemyslela jen v rámci svého čtyřletého období, ale postarala se o jasnou a dlouhodobou vizi Česka na desítky let.
Nechceme, abychom tady roky řešili Čapí hnízdo a zatím se nám naše země měnila v polopoušť, aby se kdysi vyspělý průmyslový stát dále měnil v montovnu a jeho málo vzdělaní obyvatelé ještě více hloupli díky rigidnímu a neschopnému vzdělávacímu systému. My premiérovi mnohem více než Čapí hnízdo vyčítáme, že nemá vizi, a nakonec i kdyby ji měl, nemohl by ji naplňovat, neboť je zcela paralyzován svými problémy.
Půda do jisté míry patří nám všem
Naše platforma Zachraňme Česko se chce zasadit o změnu půdního zákona. Měly by zde být taxativně stanoveny povinnosti majitelů vůči své půdě - povinnost zakládat remízky, meze, stromořadí, mokřady, rybníky, omezit maximální rozlohu lánu či zavést povinnost měnit pěstované plodiny. Mělo by jít o celou řadu povinností, podobně jako v lesním zákoně, kde jsou stanoveny práva, ale i povinnosti jeho majitele.
Půda není jen soukromý majetek, má obrovské dopady na život nás všech. Pokud tu nechceme polopoušť, musíme direktivně shora donutit majitele půdy, aby se o půdu starali ve prospěch nás všech.
Změnit se musí i dotační systém. Vyplácet dotace jen na základě rozlohy půdy je absolutní tupost a nechápeme, proč se tady pořád drží. To je ostatně jeden z důvodů, proč farmáři nezakládají na poli tolik užitečné remízky, protože jim to zmenšuje výměru. V dotačních podmínkách by mělo být i řádné nakládání s půdou.
Aktuálně je česká krajina na pouhé jedné třetině retenční kapacity, což je údaj, vyjadřující její schopnost zadržovat vodu. Podle odborníků z České zemědělské univerzity chybí tuzemské krajině 70 tisíc rybníků a stovky mokřadů, které jsou považovány za nejlepší stanoviště nejen z hlediska zadržování vody, ale i kvůli biodiverzitě, tedy rozmanitosti druhů.
Ozdravení půdy bude trvat desítky let. Situaci komplikuje fakt, že většina farmářů hospodaří na celcích, které mají třeba i stovky vlastníků, kteří nemají žádnou motivaci se o půdu řádně starat. Jinak je tomu na Západě, kde si farmáři půdu běžně předávají z generace na generaci, a navíc si uvědomují, že vlastnit pole znamená mít i určitou zodpovědnost k celé společnosti.
Od biflování ke kreativitě
Tradiční české školství zamrzlo v minulém století a moc se na něm neprojevuje, že má vzdělávat generaci vyrůstající v moderní a rychle se vyvíjející době. Dnes už nejsou tolik důležité encyklopedické znalosti, které jsou k dostání na internetu během vteřin, jako spíše přístup k získávání a ověřování těchto informací. Vidíme, jaký úspěch tady zažívají proti systémová uskupení, fake news a dezinformace v kyberprostoru. Schopnost kritického myšlení českého obyvatelstva je totiž velmi nízká.
Místo abychom v žácích rozvíjeli otevřenost vůči světu a empatii, tedy schopnost vcítit se do druhých, a tím je i lépe pochopit, podporujeme je ve vzájemném soutěžení. Výsledky takového přístupu vidíme na rozdělení české společnosti do neprodyšných bublin, z nichž dotyční nenávistně útočí na lidi z jiné bubliny, místo aby se snažili najít společnou řeč.
Chybí nám i řádná výchova k občanství, kde by se studenti dozvídali nejen o občanských právech a povinnostech, ale také o tom, k čemu jsou dobré a jak snadno se o ně dá přicházet.
České školství potřebuje nejen zcela zásadní reformu, k jaké se třeba koncem 90. let odhodlalo do té doby zaostávající Finsko. To místo strojírenství a lesnictví vsadilo na vzdělání a znalostní ekonomiku a dnes patří ve většině ukazatelů ke špičce.
Jenže tato reforma se neodehraje bez řádného financování školství, aby zajímavý plat lákal špičkové učitele, a ne jen lidi, kteří vystudovali
A nejde jen o výši platů, ale i o počet učitelů na žáka, který je nutné podstatně navýšit.
Od montovny k inovacím
Třetí oblastí, ve které Češi zaostávají a na níž se chceme zaměřit, je kombinace témat: věda, technologie a inovace. Technická vyspělost každé země se z devadesáti procent odvíjí od podílu, který ekonomika dává na výzkum a vývoj soukromých firem. Vyspělé státy dávají tři procenta, raketově rychle rostoucí státy pak dokonce čtyři procenta, Česko necelá dvě procenta. Bývali jsme hrdou průmyslovou a technologicky vyspělou mocností, teď se z nás bohužel stala montovna světa.
Česko nezachytilo rychlý nástup nových technologií a masivní digitalizace a absolutně na to nezareagoval ani trh práce, ani školství. Zatímco pro vyspělé státy znamená tento trend nové šance a výzvy, pro ty méně vyspělé a méně připravené, kam spadá i Česko, může znamenat spíše hrozbu.
To, jak země dokážou využít výhod digitálního světa, závisí do značné míry na dovednostech obyvatelstva. Takže zatímco do vyspělých zemí přinese digitalizace další vyspělost, produktivitu a blahobyt, v méně vyspělých zemích, jako jsme my, bude řada méně vzdělaných a včas nerekvalifikovaných lidí přicházet o práci. A globální nerovnost tak bude ještě patrnější.
Všechny tři zmiňované problémy jsou vzájemně propojeny - pakliže nebude obyvatelstvo vzdělané, nebude umět kriticky myslet a vidět svět v souvislostech, nepochopí klimatickou krizi a další ekologické hrozby a nebude cítit potřebu něco zásadního dělat. S tím souvisí také inovace. Stát bude muset podle odborníků vyplatit třicet miliard ročně na obnovu krajiny, aby zase uměla zadržovat vodu. A kde na to vzít peníze, když se propadneme mezi zaostalé země? Jen bohatá a ekonomicky a technologicky vyspělá společnost je schopná náležitě řešit ekologické problémy.
Co by mohlo dosud nečinné politiky přimět k akci, jsou sami lidé. Stačí, až nebude mít nějaký půl milionu lidí vodu ve studních. Pak se otázky klimatu, hospodaření či inovací stanou všednodenními problémy. Půjde rázem o politikum prvního řádu. Boj o vodu se brzy stane tím nejzásadnějším problémem. Pak se lidé proberou, místo žabomyších sporů se začnou věnovat skutečným tématům budoucnosti a Česko snad konečně bude mít nějakou vizi.
Cílem našeho prohlášení je iniciovat hnutí aktivních občanů, politických stran a iniciativ, aby i široká veřejnost pochopila, co se na Česko žene, a aby se námi uvedené problémy mohly konečně začít řešit. Naší jedinou šancí na záchranu je, že se demokratické strany v následujících volbách spojí proti Babišovi, sestaví vládu a nastaví jasný a dlouhodobý kurz směrem, který jsme naznačili.
Více informací o nás najdete na:
https://www.facebook.com/Zachra%C5%88me-%C4%8Cesko-871233789893888/
Saša Uhlová napsala výborný článek "Už nebudu hodná holka" o sobě a o pravici v naší zemi. V článku přesně vyhmátla hlavní problémy, které cloumají naší zemí a které zůstávají stále neřešené. Současně jsou některá její tvrzení přehnaná, zkusím na ně zareagovat.