Co napsat k prohře Slávie s Hradcem? Jen to, že tým okolo trenéra Trpišovského opustil svojí koncepci fotbalu založeného na atletických, fyzicky a psychicky odolných typech, mentálně silných hráčích, kteří na každého soupeře nastoupí s presingem a odjezdí zápas na zadku tak, že tráva hoří.
Kde jsou ty časy. Dnes tam nastoupí fotbaloví pohodáři, kteří si přijeli zahrát fotbálek, pobavit se a v pohodě bez ohledu na výsledek zápasem proklouznout, aby to nebolelo. To je samozřejmě konec vítězné Slávie, takové mužstvo si zahraje o střed tabulky a Panathinaikos si ho dá ke snídani.
Současně se ukazuje, jak strašně chybí hráč jako Stanciu, který dokázal většinou něco vymyslet na týmy hrající beton. V kádru Slávie takový hráč, natož hráči není. Takže se tupě centruje do zaplněného vápna a spoléhá se na náhodu. Tohle může dělat Plzeň se svými věžemi vepředu, pro Slávii je to potupný ústup do průměrné hry. Ťukes až do vápna tak typický pro předchozí éru už téměř nevidíme. Rád se nechám překvapit, ale v nějakou podstatnou změnu nyní u Slávie nevěřím.
A není mi útěchou tragedie, která se děje ve Spartě, z níž si miliardář udělal osobní hobby a od stolu řídí hru a sestavu Sparty, takže ta jde úplně do kelu. Slávie bez Sparty a naopak Sparta bez Slávie nejsou celé. Potřebujeme se, potřebujeme rivalitu, potřebujeme bojovat vzájemně o titul až do závěrečných ligových kol.