V řadě komentářů se objevil názor, že volby jsou výsledkem snahy voličů odstranit z politiky a radnic korupčníky a kmotry. Hlavně porážka ODS ve většině velkých měst, zvláště pak v Praze, je vykládána také jako výraz nevůle ke klientelistické politice kmotrů v ODS. Občané zvolili na radnice nové lidi z jiných nebo zcela nových stran. Soudě podle některých reakcí zavládla téměř euforie, že díky volbám jsme s korupcí tak nějak pohnuli správným směrem. Osobně takovému vývoji fandím a jsem rád, když se na radnicích objeví lidé, jako je Jiří Štyler z Hnutí za Prahu 11 (kterého od boje s místními grázly neodradilo ani mlácení) nebo spolubloggerka Jana Hamplová (zvítězivší v Mohelnici, které zase vyhrožují místní mafiáni smrtí). Otázkou je, nakolik se po volbách tolik úspěšných pro nové nezkorumpované lidi situace ohledně korupce opravdu zlepší.

Tak jednak v řadě radnic ODS i přes volební porážku zůstala včetně jejích členů napojených na kmotry. Na většině radnic velkých měst zvítězila ČSSD, ale víme dobře, že ani její členové nebyli imunní vůči klientelistickým praktikám. Pravdou je, že její sjezd nikdy z přízemního baru neřídili kmotři se zlatými řetízky na krku jako v případě ODS, ale pohádkové příjmy radních za ČSSD v Praze nebo praktiky Petra Bendy v severních Čechách nedávají člověku o aktivitě ČSSD na komunální úrovni velké iluze. Vezměme si takovou Prahu. Z povolebních projevů některých volebních lídrů má člověk dost nepříjemný pocit. Není pochyb, že pilířem volebního vítězství pana Tůmy z TOP 09 byl slib, že s dosavadními zcela zkompromitovanými politiky z ODS na radnici rozhodně nepůjde. Po volbách náhle začal tvrdit, že neexistují žádné černé listiny a že hlavní je pro něj sebereflexe těchto pánů. To se přihodilo poté, co mu ODS rychle a důrazně ukázala, že to když tak dá dohromady se svými kamarády z ČSSD, kteří ne nadarmo brali desítky milionů za posezení v dozorčích radách městských podniků. Když se proti spojení s kmotry z ODS postavil volební lídr ČSSD Jiří Dienstbier ml. (a budiž mu to ke cti), tak se vzedmula taková vlna nevole z pražských organizací ČSSD, že na to rychle zapomněl. Také volební lídr ODS doc. Svoboda už asi neví, že pateticky v televizi v předvolení diskusi sliboval, že zprofanované politiky z ODS do rady města rozhodně nevezme. Ve vyjednávacím týmu má jednoho z nich, Rudolfa Blažka. Inu uvidíme, kdo bude primátorem a jaké bude nakonec složení Rady.

Ale dejme tomu, že se podařilo zvolit na radnice spíše nekorupční zastupitele. Zkusme věřit tomu, že vítězné strany a jednorázová volební uskupení v řadě měst přivedly do komunální politiky poctivé lidi. Co asi udělají všechny ty firmy zvyklé na předražené veřejné zakázky, co udělají úředníci zvyklí na životní nadstandard díky provizím z přihraných zakázek? Co udělají všichni ti šíbři, lobbisté a šmejdilové všeho druhu, kteří jsou živi z dohazování výhodných kšeftů a zakázek. Co udělá celá ta mafiánská síť rozprostřená komunální sférou jako chobotnice, zvyklá poroučet a určovat kdo, kolik, komu a za co? Nemyslím si, že tito lidé se pokorně stáhnou a nechají poctivé politiky dělat svojí práci. Věřit tomu by přece bylo strašně naivní. Naopak pokusí se vybudovat nové kanály, nová spojení, poučí se z minulých chyb, přestanou se producírovat v drahých autech, ukazovat zlaté řetízky na krku a tlusté svazky pětitisícovek a veřejně dávat najevo svou moc. Ale o to usilovněji budou podemílat zdravé základy nových radnic.

Určitě je pozitivním posunem, když se na radnicích v řadě měst objeví noví dosud nezkorumpovaní politici a také, když se ukáže, že poctivost je výhodným politickým artiklem. Jenže korupce v naší společnosti přeci není individuálním selháním, které je napravitelné volbami. Ano, ve zdravé demokracii (např. ve Skandinávii) se může stát, že se někde k moci dostane darebák, který zneužije své postavení a nechá se zkorumpovat. Voliči ho v následujícím období potrestají tím, že ho nezvolí. Jenže tady jsme v situaci, kdy korupce a klientelismus je systémovou vlastností společenského řádu. Bez drakonických systémových opatření na celostátní úrovni, bez změny zákonů a celostátních pravidel se s korupcí nepohne. Naopak poctiví politici na komunální úrovni budou bezmocně přihlížet tomu, jak korupce jede tiše dál. Nebudou mít nástroje k potlačení korupce. Jak poznají poctiví radní, že se firmy účastnící se výběrových řízení předem tajně nedohodly na tom, kdo a za kolik vyhraje? Jak mohou čelit desítkám fint a triků vypracovaným za dvacet let rozkrádání společného majetku, když v drtivé většině případů je na to i policie krátká. A když policie na něco i přijde, hned se najde „pečlivý“ státní zástupce, který nikdy není dostatečně spokojený s důkazy a k soudu to prostě nikdy nepustí?

Samotné personální změny v komunální politice ještě korupci nevyřeší. S korupcí je třeba bojovat na všech frontách, shora i zdola. Musí být zákonem zavedeny nové nástroje, které boj s korupcí teprve umožní. Znovu a znovu to (marně) opakujeme: zrušit anonymní akcie na majitele, zavést institut korunního svědka a agenta provokatéra, zavést majetková přiznání (pro všechny, ne jen pro pár politiků), uvést v účinnost platný zákon o státní správě atd. (Celý seznam čtenář najde v našem Manifestu radikálního liberalismu). Policie a státní zástupci musí dostat jasnou zelenou pro boj s korupcí padni komu padni. Teprve v součinnosti všech složek státní a komunální správy lze něčeho dosáhnout. Jenže když se člověk podívá, jak v propadlišti koaličního dohadování mizí i těch pár protikorupčních nápadů Věcí veřejných, tak je jasné, že to nikam nepovede. Noví a slušní lidé na radnicích zůstanou ve svém protikorupčním snažení sami a pak nemají téměř šanci.