Poslední události okolo lustračního osvědčení Andreje Babiše a zejména diskuse k tomu ukázaly, jaké je v této společnosti povědomí o vládě zákona.

Jedna věc je, zda někdo souhlasí nebo nesouhlasí s platností lustračního zákona téměř čtvrtstoletí od komunistického režimu. Voliči A.Babiše (téměř milion občanů) dali jasně najevo, že jim jsou nějaké lustrace celkem jedno. Novináři časopisu Respekt se v mé oblíbené rubrice Přestřelka v newsroomu podivovali nad tím, že taková předpotopní záležitost, jakou jsou lustrace, by ještě měla hrát roli v dnešní politice. Místopředsedkyně ANO řekla v interview Daniely Drtinové, že lustrační zákon je přežitek. S tím bude asi řada lidí souhlasit a má to svojí logiku. Většina lidí se dnes shodne na tom, že nás rozhodně víc ohrožují kmotři než bývalí estébáci nebo agenti. Povolební politická situace si navíc žádá rychlé sestavení vlády, které je bez účasti ANO téměř vyloučené. Zádrhel s lustračním osvědčením A.Babiše je něco, co v této chvíli potřebujeme nejméně. Politický realismus velí tento zádrhel rychle a efektivně odstranit nebo se mu elegantně vyhnout. Těžko si představit jakoukoli budoucí stabilní vládu bez účasti A.Babiše přímo v ní.

Druhá věc je ovšem to, že zde máme zákon, který platí a který nikdo nezrušil, a ten celkem jasně říká, že na všech vysokých státních postech nesmí být člověk, který má pozitivní lustrační osvědčení. Teze, že v případě ministra jde jen o ústavní zvyklost (a sice že president požaduje od ministrů negativní lustrační osvědčení), je zcela lichá. Ministr stojí na vrcholu pomyslné pyramidy státních funkcí, a tedy na něj se lustrační zákon vztahuje v prvé řadě. Nejde o ústavní zvyklost, ale o naplnění zákona. Ministr s pozitivní lustrací je nejen porušením ústavní zvyklosti, ale porušením zákona a každý soud by na základě žaloby musel jmenování takového ministra zrušit. To není politická věc, to věc práva, věc vlády zákona. Proto zejména ty politické subjekty, které šly do voleb s tvrdou protikorupční rétorikou, nemohou, když se jim to nehodí, obcházet zákony.

Třetí věc s tím související je otázka, jaké předpoklady jsou pro výkon zmíněných funkcí ve státním aparátu dle lustračního zákona nezbytné. Zákon praví, že občan nesměl být v období od 25.února 1948 do 17.listopadu 1989 :
a) příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti,
b) evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti,
c) vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti,
atd.
Všimněte si slůvka evidován. To je klíčový pojem celého lustračního zákona. Jako poslanec Federálního shromáždění jsem byl přímým účastníkem tvorby a projednávání lustračního zákona (zákon se vytvářel přímo v parlamentu, protože vláda ho sabotovala), a tak jsem měl možnost nahlédnout do filosofie tohoto zákona. Lustrační zákon se vztahuje na osoby, které byly evidovány v matriálech STB jako agenti. Jinými slovy, kdo byl evidován jako agent, byl dle znění zákona agentem. A proto se na něj vztahovaly sankce stanovené zákonem. Bylo jasné, že určitá velice nepatrná část lidí byla vedena v evidenci STB jako agenti chybně nebo omylem. Tito lidé se mohli domoci u soudu nápravy s tím, že důkazní břemeno bylo na jejich straně. Taková je i situace A.Babiše, který se nápravy domáhá u slovenského soudu. Otázkou je, zda rozsudek slovenského soudu bude závazný i pro české ministerstvo vnitra, které osvědčení o lustraci vydává.

Pokud chceme vládu zákona nejen jako nástroj boje s korupcí, ale i jako základní princip fungování demokratické společnosti, tak je třeba lustrační zákon respektovat. Pokud hnutí ANO považuje lustrační zákon za přežitek (jak říká jeho místopředsedkyně), ať jeho zrušení navrhne v poslanecké sněmovně. Nebo ať se postará o urychlené přijetí zákona o státní službě, který by lustrační zákon nahradil. Bude to trochu překvapivé, protože ve volebním programu hnutí ANO zrušení lustračního zákona nemělo, ale pokud chce mít svého lídra ve vládě, pak jiné cesty zřejmě není. Na slovenský soud bych příliš nespoléhal. Tedy pokud chceme dodržovat platné zákony.