Krize hodnot.
Velká část naší společnosti je rozčarovaná polistopadovým vývojem, je znechucená prorůstáním ekonomiky do politiky, systémovou korupcí ústící v klientelistickou demokracii a vůbec odcizením politiky občanům. Tyto neblahé zkušenosti s českou cestou ke kapitalismu vedou řadu lidí k tomu, že začínají zpochybňovat hodnoty polistopadového vývoje. Uprchlická krize se stala katalyzátorem, který urychlil tento proces znechucení. Ačkoliv tu nejsou téměř žádní uprchlíci a nikdo k nám ani prchat nechce, tak přesto uprchlická krize vyvolala vlnu nevole, nenávisti a nebývalé sprostoty ve veřejném prostoru. Přitom zažíváme ideální ekonomické období, máme nejlepší ekonomické parametry v Evropě, nejnižší nezaměstnanost a největší ekonomický růst. Čili vlna nevole valící se naší zemí není sociální bouří, ale hodnotovou revoltou. Značná část lidí je uražena a ponížena nejen proto, že se jim nevede nejlépe, ale také protože nenašli pro sebe důstojné místo ve společnosti.

Populističtí vůdci.
Lidé zklamaní polistopadovým vývojem hledají východisko v populistických a extrémistických hnutích a vůdcích, v autoritativní vládě silné ruky, která udělá pořádek, v silném státu, který se o všechny postará. Tito lidé přestali věřit ve svobodu, v iniciativu, za úspěchem vidí jenom podvod a protekci, nevěří druhým a tedy ani sobě. President Zeman se posadil na tohoto politického koně nenávisti, xenofóbie a stal se jeho symbolickým vůdcem a ideologem. Současně legitimizoval xenofobní a extrémistická hnutí svojí účastí na jejich demonstraci. Jestliže dnes president Zeman řekne, že migranti sem přišli kvůli sociálním dávkám a ne pracovat, pak tím jenom za všechny uražené a ponížené formuluje stanovisko vycházející z nenávistné ideologie. Tím se stává ideologem celého tohoto hnutí. A je úplně jedno, že je to sprostá lež a demagogie, o pravdu zde vůbec nejde. Ideologie jako falešné vědomí společnosti slouží k racionalizaci nenávisti, strachu a tekutého hněvu v podobě demagogických generalizací, polopravd a jednoduchých řešení.

Politické elity
Politické elity v předchozím vývoji bohužel připustily rozmach korupce a klientelismu v takové míře, že začal podemílat demokratické základy státu. Veřejná moc zejména v Topolánkově éře byla formou korupce privatizována do rukou mafiánských struktur, které z pozadí začaly řídit politický provoz. Občané se velmi odcizili politice a věcem veřejným, protože ztratili důvěru ve své zastupitele. To otevřelo dveře různým populistickým hnutím a marketingovým politickým projektům, které se vyvezly na vlně nevole vůči stávajícím politickým stranám. Dnes se tyto síly spojují v úsilí podlomit demokratické základy naší společnosti, nastolit vládu oligarchů a převést naší zemi do východní sféry vlivu, kde je takovýto způsob vlády obvyklý a žádaný. Místo aby se demokracie zbavila klientelismu, tak se klientelistickou demokracii se snaží nahradit oligarchická demokracie, což je v podstatě cesta z bláta do louže.

Východ nebo Západ.
Toto všechno je doprovázeno úspěšným podrýváním našeho usazení v západních strukturách, EU a NATO. Politické elity nebyly s to vysvětlit, jak životně důležité jsou mezinárodní okolnosti pro naší vnitřní politiku. Naopak euroskepticismus a vlažný přístup k otázkám obranyschopnosti vytvořily v lidech nesmyslnou iluzi o jakési vlastní cestě. Dnes už by většina lidí hlasovala pro vystoupení z EU, aniž by vůbec tušila, jakou katastrofu by to pro nás znamenalo. Stejně tak je zpochybňováno NATO, množí se nepochopitelný antiamerikanismus, a tady už jde v podstatě o krk. Stojíme na křižovatce Západ nebo Východ, demokracie nebo autoritativní režim, prosperita nebo chudoba. Dnes nejde o nic menšího než o to, kam naše země bude směřovat, o to se vede boj. Jde o jakýsi restart hodnot, na nichž v listopadu 89 naše společnost vznikla.

Rozdělení společnosti
Společnost je dnes nebývalým způsobem rozdělená na ty, kteří stále ještě vyznávají hodnoty polistopadového vývoje a na ty, kteří polistopadový vývoj a jeho hodnoty odmítají. Neexistují statistická data, ale z mnoha náznaků vyplývá, že ten druhý tábor může být početnější. Samozřejmě že vedle toho se pohybuje daleko největší část společnosti, která tyhle věci neřeší a která se dle momentální nálady názorově přelévá tam a zpět. Důležité je, že ty dvě první aktivní části společnosti se nejsou vůbec s to dohodnout. Zkouším často vstupovat do různých debatních kruhů na sociální síti s onou druhou názorovou částí a výsledkem jsou jen odmítavé emotivní výkřiky a jednoduché floskule zacyklované v názorových sebepotvrzujících stereotypech, ale věcná diskuse je téměř vyloučená. I diskuse ve veřejném prostoru mezi těmito názorovými tábory se často proměňuje v hrubý a sprostý povyk, nálepkování a nadávání, vlastně žádný dialog neprobíhá. Pokud v budoucnu zvítězí populisticko xenofóbní proud i politicky, tak bez milosti začne likvidovat všechny demokratické vymoženosti, jak to ostatně můžeme vidět v Maďarsku nebo v Polsku.

Jak z toho ven.
Je to situace do určité míry podobná té před Únorem 48 nebo té po Mnichovu 38. Mezi lidmi se šíří jako epidemie infekce strachu, nenávisti a tekuté zloby, která se racionalizuje do ideologické podoby řešení silné ruky a autoritativní (totalitní) vlády na bázi jednoduchých řešení. Postavit se této epidemii vyžaduje z hlediska jedince odvahu. Má-li být tato snaha ubránit hodnoty demokracie úspěšná, pak to vyžaduje jednotu všech prodemokratických sil. Je nutné se spojit od Pirátů celým politickým spektrem až pod pravicové konzervativce. Je třeba dát stranou vzájemné nevraživosti a předsudky a zaměřit se na to hlavní,udržet tuto společnost na Západě, ve sféře vlády principů liberální demokracie, tedy ve sféře svobody a prosperity.