Tradiční demokratické strany prohrály díky své programové impotenci
Uvedené strany nevyslaly k voličům žádnou jasnou, srozumitelnou a racionálně podloženou informaci o tom, co s naší zemí hodlají dělat, jak si představují rozvoj naší země, jaké recepty mají na výzvy dnešního globálního světa, jak si představují podporu ekonomického rozvoje apod. Alespoň já jsem žádný takový signál nezaznamenal. Místo toho velkou část energie a předvolební agitace věnovaly boji s hnutím ANO, až z toho měl člověk pocit, že občané nežijí ničím jiným než tím, zda s Babišem spolupracovat či ne.
A ne že by těch politických a ekonomických problémů, které nás tíží, bylo málo. Žijeme v době stále více se globalizujícího světa, v době, kdy řada našich spoluobčanů pociťuje velký strach a nejistotu z toho, co jim globální svět naservíruje. Je pravdou, že dlouhodobě ekonomicky rosteme, máme rekordně nízkou nezaměstnanost, ale většina obyvatelstva z toho zase takový benefit nemá nebo ho prostě necítí. Naše prosperita je založena na nízké ceně relativně kvalifikované práce našich lidí, kterou využívají převážně nadnárodní firmy. Tedy za naší prosperitu děkujeme nízko placeným pracovníkům, kteří ale na našem ekonomickém růstu nikterak neprofitují. A těchto lidí je v naší společnosti většina a této většině prostě došla trpělivost. Dosud volila zprvu ODS, pak ČSSD, ale jejich situace to nijak nezlepšovalo. A tak to dnes hodili Babišovi a ti naštvanější Okamurovi.
Žádná politická strana se touto situací seriosně a do hloubky nezabývá, zejména pak ty strany (napravo od středu), od nichž by se to dalo očekávat. Naše země se v polistopadovém období stala montovnou nadnárodních zahraničních firem. Nevyrostl u nás jediný výrobní podnik, který by aspiroval na to stát se globálním hráčem ať už rozsahem výroby nebo technologickou inovací. Když Volkswagen oznámí přesun výroby Superbu do Německa, tak se naše ekonomika zakymácí v základech. Ukazuje se, že naprosto nemáme pod kontrolou klíčové pohyby v naší ekonomice. Jsme vydáni na milost rozhodování nadnárodních korporací vlastnících klíčové segmenty naší ekonomiky.
V globálním měřítku je takových zemí, jako jsme my, s relativně kvalifikovanou a levnou pracovní silou více a je jen otázka času a náhody, kdy se globální hráči rozhodnou využít jiný region a naší zemi opustí. Nejsme ani náhodou pány vlastního ekonomického osudu a nejlépe to vědí právě ti, na jejichž bedrech naše prosperita leží. A jaké recepty přinesly naše demokratické strany k řešení této situace? Žádné.
Ale kousek od propasti nestojíme jen v ekonomické a výrobní oblasti. Kritická situace je v oblasti důchodového zabezpečení. Populace stárne, obrovským tempem roste počet důchodců na jednoho výdělečného člověka a je jasné, že lidé v aktivním věku tolik důchodců s dnešní úrovní důchodů neuživí. O tom se dlouhodobě ví, mluví, ale skutek utek.
Stejný problém je ve zdravotnictví. Roste jak kvalita zdravotní péče, tak i potřeba jejího většího objemu pro stárnoucí obyvatelstvo, na což evidentně stávající zdroje nestačí a situace se bude do budoucna jenom zhoršovat. Kde jsou recepty na tuto kritickou situaci? Ve volební kampani jsem o tom kromě obecných frází a klišé neslyšel ani slovo.
Zcela neřešená je otázka tzv. vyloučených komunit a lidí na okraji, jejichž počet bez ohledu na velké částky věnované na řešení této problematiky, stále narůstá. Narůstá i propast mezi společností a vyloučenými občany, což se projevuje nárůstem xenofobie a extrémismu.
Rozšířil se takový názor, že hnutí ANO dostalo tolik hlasů díky tomu, že je protestní antisystémovou stranou. I když rétorika A.Babiše byla stále v duchu onoho všetci kradnú, tak si nemyslím, že by zrovna toto mu zajistilo takový úspěch. Podle sociologických dat hnutí ANO považují lidé za velmi kompetentní, rozhodně za kompetentnější než ostatní strany. Skutečnost, že A.Babiš je mimořádně úspěšný podnikatel, spojená s perfektní marketingovou prezentací založenou na jednoduchých, ale účinných heslech typu “nežvaníme, makáme”, “prostě to zařídíme”, “řídit stát jako firmu” vytvořila ve velké části občanů přesvědčení, že A.Babiš a jeho hnutí jsou dostatečně schopní k tomu, aby úspěšně řídili stát. Toto přesvědčení občanů o kompetentnosti Babiše stojí za úspěchem ANO daleko víc než dnes už poněkud anachronická protikorupční rétorika. Je smutné, že k přesvědčení občanů o Babišové kompetentnosti stačilo tak málo, ale ostatní strany proti tomu nepostavily nic, co by stálo za řeč. Takže mu to nakonec k úspěchu bohatě stačilo.
Babiše porazí jedině taková strana, která bude schopná zformulovat racionální a přesvědčivý program obsahující konkrétní recepty na řešení zmíněných problémů. Buďto na to přijdou stávající strany a přijdou s něčím kloudným, nebo s tím bude muset přijít nová politická formace. Pokud se tak nestane, tak tu Babiše máme natrvalo.