Současný spor EU s Maďarskem a Polskem o to, zda může EU podmiňovat vyplácení peněz z fondů EU dodržováním standardů právního státu, je první skutečně vážnou zkouškou fungování EU. Nejde ani tak o vyplácení peněz, jako o to, zda v EU mohou být státy, které zásadním způsobem porušují liberálně demokratická pravidla, která jsou esencí moderní evropské politiky.

V jiném společenství, které plní vojensko bezpečnostní funkce, tedy v NATO porušování demokratických pravidel zas tak nevadí. Mám na mysli případ Turecka, které se proměnilo v agresivní osobní diktaturu, a přesto je významným členem tohoto uskupení. I když je otázkou, jak by Turecko plnilo případné vojenské závazky, když dlouhodbě směřuje proti zájmům demokratického světa, tak to dnes nikdo neřeší, protože vojenský konflikt je zatím jen teoretickou záležitostí.

EU je ale v jiné situaci než vojenské uskupení NATO, protože je výsostně politickou organizací spojenou společně sdílenými hodnotami. Polsko a Maďarsko se z hlediska hodnot vydalo jiným směrem. Nacionální hledisko v případě Maďarska převažuje nad hlediskem občanským, Maďarsko směřuje ke stáu Maďarů a nikoli občanů. Ve jménu Maďarů a Maďarska se v dnešním Maďarsku potlačují práva občanů. V Polsku probíhá podobný proces, tentokrát ve jménu katolicko konzervativních hodnot, jejichž jménem se omezují práva občanů a porušují pravidla právního státu. Obě země se samozřejmě hájí, že žádnou demokracii neporušují a i u nás je celá řada konzervativních politiků hájí, že mají na svojí specifickou cestu právo. Ani u jedné země nelze jednoznačně říci, že jsou autoritativní, spíš mají k autoritativnímu režimu nakročeno. Soudní moc je v těchto zemích pod vlivem výkonné moci, práva opozice jsou v obou zemích okleštěná, zejména co do přístupu do médií, ale situace není dosud fatální.

Nicméně situace je vážná. Polsko a Maďarsko posílají Evropě výzvu, buďto nás přijme Evropa takové, jaké jsme, nebo tu křehkou konstrukci EU ne-li rozbijeme, tak vážně narušíme. Obě země nedávají EU šanci ani prostor ke kompromisu. Hodnoty EU budou platit jenom někde, u nás ne. S dodržováním pravidel liberální demokracie nemají problém jen Poláci a Maďaři. Latentní krize doutná v dalších zemích, mimo jiné i u nás v Česku. Pronikání ekonomické moci do politiky, klientelismus, nástup oligarchů a populismu je na pořadu dne v dalších postkomunistických státech. Není náhodou, že slovinský premiér se okamžitě postavil za Poláky a Maďary. Ani v této zemi nemají co se vlády zákona týče čisté svědomí.

EU si už podobnou krizí prošla v otázce uprchlíků. Jistá menšina zemí EU odmítla respektovat většinové rozhodnutí o přijímání uprchlíků. Jenže v tomto případě nešlo o základní hodnoty jako je právní stát nebo dodržování pravidel liberální demokracie. Tento spor se do značné míry jevil jako legitimní spor o to, zda se má dát přednost solidaritě s uprchlíky nebo bezpečnosti států. Dalo by se říct, že obě strany sporu měly svojí legitimní pravdu. EU také touto kritickou úžinou celkem bez problémů proplula.

V případě dodržování demokratických principů se úžina, kterou by měla EU proplout, jeví hodně neprůchodná. Kancléřka Merkelová se sice po kolikáté už vydala na vyjednání kompromisu mezi EU a oběma zlobivými státy, ale ani při velké fantasii si neumím budoucí kompromis představit. Jaký je kompromis mezi demokracií a autoritativním režimem. Je to buď a nebo. Nic mezi tím.

EU se potýká s několika zásadními vnitřními rozpory, kdy na jedné straně stojí vyspělé a bohatší státy a na druhé straně zlobivé méně vyspělé státy. Je tu problém s migrací, který je v podstatě sporem o to, zda má být EU do budoucna multikulturní společností, nebo zda si má hlídat absoltuní převahu domácího obyvatelstva. Zde je patrný jasný rozdíl mezi zakládajícími členy EU a nově příchozími postkomunistickými státy. Dále je tu problém odpovědné či spíše neodpovědné fiskální politiky států. Zejména jižní státy EU provozují hazardní politiku zadlužování státu nad povolené limity, na což doplácí bohatší státy, zejména Německo, které v rámci eura dotují finanční systém. A nyní vzniklý spor o dodržování pravidel právního státu a vůbec liberální demokracie.

Otázkou je, jak dlouho a zda budou bohatší členové EU trpět tyto fauly vůči základní strategii a konceptu EU. Určitě stále více přemýšlí o variantě zbavit se zlobivých států, které hodně berou a málo dávají. Na jedné straně EU profituje ze své velikosti, je největším ekonomickým celkem na světě a to jí dává velkou váhu v mezinárodní politice. Na druhé straně zlobivé státy narušují systém fungování EU, čímž EU oslabují. Navíc okolo EU krouží Rusko a Čína a číhají na příležitost, jak EU rozklížit a rozdrobit.

Zatímco problémy s migrací a zadlužováním jsou nějakým způsobem řešitelné a EU postupně nachází modus videndi v těchto problémových oblastech, tak problém s dodržováním pravidel právního státu a liberální demokracie sahá na samotné základy EU. Je velice pravděpodobné, že pokud Maďarsko a Polsko neustoupí, tak bohatší jádro EU najde způsob, jak tyto státy zbavit benefitu dotací z fondů EU.