Reformy je třeba provádět cílevědomě, ale s ohledem na obyčejné lidi, které je pocítí nejvíce. Nepromyšlené škrtání v rozpočtu by se nám mohlo vymstít.

* LN Jak hodnotíte současnou politiku rozpočtové odpovědnosti? Předpokládám, že šetřit je stále potřeba. Nebo se pletu?

Já bych to rozdělil do dvou fází. První fáze je krátkodobá, tedy okamžité škrty, druhá fáze jsou hlubší reformy jako důchodová reforma, reforma zdravotnictví a podobně. Ty okamžité kroky, které byly uskutečněny, jsou na jedné straně potřebné a vysílají určitý signál odpovědnosti k finančním trhům, na druhé straně je to nešťastný krok ve smyslu, že dochází k plošnému omezení. Je tedy nutné co nejdříve připravit druhou fázi, tedy restrukturalizaci, která středně- a dlouhodobě ekonomice odlehčí a bude mít za následek růst zaměstnanosti.

* LN Samozřejmě, samotné škrty nic neřeší.

Ten první krok, tedy okamžité škrty, je regresivní, demotivují dobré zaměstnance, omezí poptávku, tudíž i konjunkturu ekonomiky, a bude mít negativní, utlumující efekt. Výsledkem je i sociální znepokojení, k němuž dochází následkem kroků, které nebyly dostatečně diskutovány se sociálními partnery.

* LN Takže podle vás byly dosavadní vládní škrty příliš plošné a neuvážené?

Přesně tak. Když se podíváte po světě na různé reformy státní správy, tak plošné škrty jsou vnímány většinou velmi negativně a jen jako dočasné opatření. Jestliže plošně snížíte platy, tak nejlepší zaměstnanci odejdou. Čili tím de facto snižujete kvalitu státní správy. Je mnohem lepší zmenšit některé státní útvary, zvýšit platy špičkovým zaměstnancům a přilákat vzdělané lidi, tak aby mohla správa dobře fungovat.

* LN Jak vnímáte škrty v investicích?

Během období recese by bylo žádoucí investovat do oblastí, které jsou ve středně- a dlouhodobém horizontu velmi důležité pro rozvoj české ekonomiky. Těmi jsou dopravní infrastruktura a lidský kapitál, tedy investice do kvalitního vzdělání a do vědy a vývoje.

* LN Ale to jsou přesně oblasti, kde se teď nejvíc škrtalo.

Investice do těchto oblastí by měly pozitivní efekt v tom, že by zvýšily poptávku, a tím i růst ekonomiky. Když se podíváme třeba na Čínu, která si vedla v období recese poměrně dobře, vidíme tam zvýšení investic do dopravní infrastruktury, do vzdělávání, kvality univerzit a celkově systematický přístup, kdy vláda uvolňuje dostatek prostředků a předchází tím recesi. U nás by se daly zkombinovat ty věci tak, že by vláda dočasně měla určité výdaje v oblasti kvality infrastruktury, kvality vzdělávání a zároveň by měla středně a dlouhodobě rozpočet, který by snižoval deficit a stabilizoval výšku zadlužení.

* LN Jaký by podle Vás měl být stabilní poměr státního dluhu vůči HDP?

Optimální by bylo, aby se dluh postupně stabilizoval na 50 procentech HDP. Je tu určitá setrvačná dynamika růstu dluhu v poměru k HDP, které se nedá předejít. Očekáváme, že z nynějších 38 procent by se šlo na 50, ale je potřeba podstoupit už nyní strategické kroky, aby ke zvolnění růstu a stabilizování dluhu došlo.

* LN K jakému nárůstu by nakonec mohlo dojít, pokud tyto kroky nebudou rychle učiněny?

Odhadujeme, že v roce 2020 by ekonomika došla do neúnosného zadlužení 70 procent HDP, což je deset procent nad maastrichtským kritériem. To je příliš vysoko.

* LN Zásadní reformy by tedy měly být uskutečněny na začátku příštího roku?

Ano. Vláda měla řekněme půlrok na to, aby udělala podstatnou přípravu. Navíc v oblasti penzijní reformy byly dělány propočty a přípravy už během minulých vlád. Přípravy na hlubší reformy by neměly trvat déle než osm měsíců čili na začátku příštího roku už bychom měli vidět nastartování patřičných kroků.

* LN Co vidíte na dosavadních opatřeních pozitivního?

Pozitivní vidím to, že vláda dává signál, že je odhodlaná něco dělat. Finanční trhy i zahraniční investoři to vidí tak, že vláda je seriózní a má sílu v parlamentu. Ale je to jen první krok. Teď se očekávají další kroky v oblasti strukturálních změn. Jestliže k nim nedojde, finanční trhy zareagují negativně.

* LN V rozpočtu na příští rok spatřují někteří ekonomové nerovnováhu. Klade se v něm důraz na redukci výdajů, ale na příjmové straně se neuvažuje o zvýšení složené daňové kvóty (poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP), která je několik procent pod průměrem EU.

Já myslím, že by opravdu bylo žádoucí, aby se udělala podstatná změna celkově v systému daní a výdajů. Tedy zjednodušit daňovou soustavu a zaměřit se na daně, které nejméně snižují výkonnost ekonomiky. To znamená eliminovat zdanění pracovní síly, převést tyto daně a odvody daní na jinou platformu - ať už je to spotřební daň, daň z přidané hodnoty nebo realitní daně. Konkrétně daně z realit jsou u nás oproti zbytku světa velmi nízké. Jsou to daně, které jsou lehce vyběratelné a nezpůsobují negativní podněty pro práci, naopak mají pozitivní podnět v tom, že se reality začnou využívat jako investice.

* LN Nesníží to poptávku po realitách?

Sníží to poptávku po realitách jako po spotřebě, ale zvýší to nabídku realit na trhu, a tudíž sníží ceny nájemného bytů a domů. Když vlastníte vilu, ve které se dají pronajímat dvě patra, tak to najednou uděláte. Začnete ji využívat jako kapitál, a ne pouze jako spotřebu.
* LN Přibližně za rok má vláda v plánu zvýšit spodní hranici DPH. Jaké zvýšení by bylo adekvátní?
Já se na to dívám tak, že je výhodné mít sjednocenou míru DPH a eliminovat výjimky. Na druhé straně je zde důležitý sociální aspekt. Je třeba si uvědomit, že musíme mít i silná doprovodná opatření, která pomohou nižším a středním vrstvám. Tím, že se jim převede jednoduchým způsobem určitá dotace, aby si mohly dovolit věci, které potřebují a které se kvůli harmonizaci daňové soustavy zdraží. Tyto dva kroky zvýší společenský blahobyt a je možné i snížit celkovou daňovou zátěž.

* LN Uvedl byste příklad, kde tento model funguje dobře?

Například severské země i západní Evropa čím dál více zjednodušují a sjednocují daňovou soustavu.

* LN Řada západoevropských zemí má progresivní zdanění fyzických osob. Bylo by to v našich podmínkách přínosné?

Jsem pro mírnou progresi, a to z následujícího důvodu. Když se podíváte na vývoj ve všech západních demokraciích, používají desítky let tržní hospodářství. Během nich dospěly k názoru, že je optimální mít určitou progresi v daňové soustavě. Konkurenční trh funguje velmi dobře ve smyslu, že vytváří velké hodnoty, na druhé straně též způsobuje náhodné velké nerovnosti. Někdo uspěje, někdo ne, i když má stejné předpoklady a píli. Většina západních společností si uvědomila, že je žádoucí tyto náhodně vyvolané nerovnosti trochu umazávat. Jinak se budou prohlubovat majetkové rozdíly a ohrozí to sociální smír. A může pak docházet k ekonomickým a sociálním nepokojům, v extrému pak k revoluci.

* LN Jenže jakmile někdo sáhne na majetek bohatších ve prospěch chudších lidí, prakticky okamžitě dostane nepopulární nálepku „levičáka“, aniž by chápal tyto důvody.
Proto vždy zdůrazňuji, že to tak nemusí být. Jsem pravděpodobně nejvíce tržně orientovaný ekonom v Česku, ale to neznamená, že to není slučitelné se sociálním cítěním.

* LN Jak byste tedy k reformám přistupoval vy?

Je potřeba k jednotlivým krokům přistupovat cílevědomě a s propracovanou strategií. Jednotlivé škrty ad hoc jsou kontraproduktivní a nekoncepční. Může se nám to vrátit jako bumerang. Je nutné, aby byly ihned následovány reformami. Musíme si vypracovat plán, jak by měla vypadat státní správa, jak by mělo vypadat ohodnocování klíčových profesí a pracovníků. Jelikož jsme malá a otevřená ekonomika, musíme se přizpůsobit zbytku světa. Když nebudeme stejně výkonní a nepřizpůsobíme se i v parametrech ohodnocování, tak na to doplatíme. Nemáme nerostné bohatství, takže budeme stoupat a klesat s kvalitou lidského kapitálu, který si vytvoříme.

* LN Zatím jsou školství, zdravotnictví i další sektory podfinancované. Co si o tom myslíte?

Ano, pořád nemáme dlouhodobou strategii. My jsme docílili toho, že jsme za posledních dvacet let zvýšili procento lidí, kteří studují na univerzitách, což je dobré, ale nezaměřili jsme se na zvýšení kvality. Naše terciární vzdělávání momentálně není na světové úrovni.

* LN Jenže školství je v prioritách dosavadních vlád až na poslední koleji.

Tady je velká zodpovědnost pro současnou vládu. Má velkou sílu v parlamentu, aby uskutečnila reformy, které jsou dlouhodobého rázu. A je důležité, aby to udělali příští rok. Později to z politických důvodů bude těžko uskutečnitelné.

* LN Lze odhadnout, kolik by se uspořilo ve státním rozpočtu, kdyby se razantně bojovalo s korupcí? Podle odhadů by to mohlo být 40 až 60 miliard korun ročně.

Nikdo není schopen korupci přesně měřit. Ale ten odhad nepovažuji za přehnaný. Korupce je jedním z hlavních problémů, se kterým se musíme vyrovnat. Potom budou velké nejenom přímé úspory, ale jakmile se změní očekávání všech aktérů na ekonomické scéně, zvýší se efektivita. Mohlo by se pak uspořit mnohem více než 60 miliard ročně.

* LN Myslíte, že bylo nutné teď tak razantně snižovat schodek rozpočtu i za cenu plošných škrtů? V porovnání s ostatními zeměmi ho nemáme tak velký.

Poměr zadlužení k HDP máme šestý nejnižší v Evropě. Takže nejsme v situaci, která je urgentní jako v Řecku nebo v Irsku. Ale je to situace vážná, vzhledem k tomu, že jsme v roce 1990 začali se zadlužením 22 procent a během dvaceti let jsme ho téměř zdvojnásobili.

* LN Pokud neuděláme v příštím roce reformy, není možné, že nakonec budeme v podobné situaci jako Argentina?

Zatím ty škrty nemají dalekosáhlý dopad na chod státu. Ale jestliže by se staly signálem pro špičkové lidi v tom, že ve státem regulované části národního hospodářství nebude důraz na kvalitu a hodnocení, bude to mít silně negativní dopad, dobří zaměstnanci budou odcházet, bude se bortit struktura veřejného sektoru.

* LN Jaká podoba penzijní reformy by byla nejvhodnější pro Česko?

Myslím, že návrh Bezděkovy komise je dobrý základní přístup. Nemáme na výběr, obyvatelstvo rychle stárne a systém, jak je nastaven teď, je neudržitelný. Čím déle se bude otálet, tím to bude bolestivější.

* LN Vláda chce, aby si lidé spořili povinně do soukromých fondů. Kde mají záruku, že se tyto fondy dožijí jejich stáří?

Vláda jim ji může poskytnout. Třeba ve Švédsku mohli lidé spořit, v jakém fondu chtěli, ale vždy zde existoval fond, který byl státem zajištěn a diverzifikován.

Rozhovor s redaktorkou Kamilou Juškovou pro Lidové noviny byl zveřejněn 11.12.2010.