„V životě jsem vyhrál i prohrál již mnohokrát. Nikdy jsem ale nezažil tak dobrou atmosféru po prohře“ – tak komentoval jeden z mých hostů atmosféru na neformálním pátečním povolebním přípitku se senátorkami, poslankyněmi, senátory a poslanci ještě na Hradě. Musím říct, že jsem v pátek večer měl a doteď mám radost i já, jakkoli to může znít po nevyhrané volbě překvapivě.

Mám radost z toho, že se sešli v jedné místnosti lidé, kteří přes své politické a názorové rozdíly dokázali spolu diskutovat i příjemně se pobavit, ať to byli sociální demokraté, lidovci, zelení, či nezávislí senátoři. Vím, že v mnoha tématech spolu jinak politicky soupeří, a že pro některé nebylo úplně lehké hlasovat společně. Mám radost z toho, že dokázali spojit síly ve společném projektu, a že jsem v tom projektu mohl být jejich kandidátem, který je dokázal v určitý moment spojit. Mám radost, že se nenechali vystrašit ani lavírováním komunistů ani nátlakem ODS jakéhokoliv typu.

Jsem rád, že jsme se dokázali jako kandidáti ve Španělském sále k sobě chovat slušně, gentlemansky. Mám radost i z toho, že navzdory vyhrocené atmosféře a silným výrokům, které bohužel také padly, jsem si na chodbě podal ruku a prohodil pár přátelských slov s panem Kalouskem či panem Topolánkem. Mám radost, že jsem si mohl financovat svoji kampaň sám, průhledně, a udržel si tak svou nezávislost. Považuji za normální, že finální vyúčtování kampaně dám brzy na své webové stránky.

Jsem rád, že se mi podařilo jasně definovat a nabídnout volitelům a občanům vizi toho, v co věřím, a program toho, jakým budu prezidentem. Mám radost z návštěv řady měst a setkání s tamními politiky i tisícovkami občanů zajímajících se o věci veřejné. Jsem rád za setkání s desítkami novinářů, kterým jsem mohl nejen představit své vize, ale též naslouchat jejich názorům. Mám radost, že v mém širokém týmu spolupracovalo nespočetně expertů na nejrůznější témata, a že jsme spolu mohli otevřeně diskutovat o budoucnosti republiky.

Jsem rád, že Václav Klaus považoval za potřebné do svých prezidentských plánů na druhé období převzít důležité téma mého programu „jakým budu prezidentem“ – potřebu dialogu mezi stranami, kde by prezident „nementoroval“, protože existují takové „problémy, o kterých se nemá rozhodovat poměrem 101:99“. Přeji mu z celého srdce, aby v tom byl úspěšný.

Sečteno a podtrženo – mám radost, že politické klání, do kterého jsem se zapojil, mě nesvedlo od mých základních hodnot – dialogu, otevřenosti a slušnosti. Vnímali to tak mnozí volitelé i občané, což dokládají i stovky podpůrných dopisů a mailů, které v posledních týdnech dostávám. Přemýšlím v současné době o nejlepší cestě, jak tento příslib dále naplnit.

P.S. Momentů, ze kterých jsem osobně neměl radost, bylo několik. Přišel jsem na poslanecký i senátní klub ODS v dobré víře, že volitelé se mnou budou svobodně diskutovat. Někteří však přede mnou utekli zadním vchodem a nikdo z těch co zůstali neměl ani jedinou otázku. Nejsem urážlivý (to bych se do politiky vůbec nepouštěl), ale byl to kontrast. Do senátního klubu ODS jsem přijel z Brna a Jihlavy, kde jsme diskutovali u jednoho stolu společně s ČSSD, Zelenými, KDU-ČSL a nezávislými senátory. „Přijetí“ na klubu ODS bylo ukázkou úplně jiného politického stylu.

Byl jsem velice zklamán, když premiér této země týden před první volbou veřejnosti naznačoval, že se pohybuji v „prokorupčním prostředí“. Dodnes neměl potřebu přinést ani jediný důkaz nebo se mi alespoň omluvit.

Netěšil mě průběh první volby a následujícího týdne. Na rozdíl od Václava Klause si nemyslím, že jsem byl „objektem a nikoliv subjektem“ volby. Tím bych se vyhýbal spoluodpovědnosti za její průběh. To říkám za sebe, a myslím, že to v několikanásobně větší míře platí pro současného prezidenta – důstojnost volebního klání po 5 letech jeho prezidentování je prostě také jeho vizitkou.

Neměl jsem radost z toho, jak si různí straničtí šéfové fotili průběh hlasování, ani z toho jak volitele přímo ve Španělském sále bezostyšně obcházeli náměstci ministrů a známé lobistické firmy, ani z toho, jak byla na některé „nerozhodnuté“ volitele nasazena osobní ochrana, někdy až směšným způsobem (viz blog pana senátora Zlatušky).

Jsem zklamán, že z postojů poslance Snítilého není a možná již nikdy nebude jasné, co bylo příčinou jeho podivného hlasování, které činil pod obrovským tlakem vyvíjeným na něj a další volitele. Chtěl bych, aby příští volba byla od těchto věcí oproštěna a udělám pro to vše, co bude v mých silách.

Jsem zklamán přístupem volitelů KSČM. Nejde o to, že mě nakonec nepodpořili - je jasné, že se zásadním způsobem ideově rozcházíme. Jsem zklamán tím, že svým lavírováním umožnili znovuzvolení Václava Klause, což bylo v přímém rozporu se slibem jejich voličům, že jejich prioritou bude nezvolení Václava Klause.