Rozhovor

Ještě v dubnu ministerstvo financí odhadovalo, že v letošním roce bude tuzemská ekonomika stagnovat. O měsíc později svoji prognózu zhoršilo s tím, že bude klesat o půl procenta, nakonec by měl hrubý domácí produkt podle posledních odhadů klesnout o 1,5 procenta. Stejný vývoj ekonomiky očekává i Česká národní banka. Obě instituce se však shodují, že by mělo postupně docházet k oživování. Ekonom Jan Švejnar však tento „optimismus“ nesdílí. „K oživení zatím nevidím důvod,“ tvrdí profesor ekonomie a neúspěšný kandidát na prezidenta z roku 2008.

* Podle posledních statistik klesla maloobchodní spotřeba i průmyslová výroba. Vidíte přesto v ekonomice nějaké signály možného oživení?

Zatím je nevidíme. V rámci myšlenkové platformy IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu, který Švejnar spoluzakládal – pozn. red.) máme ekonometrický model, který jsme původně vyvinuli na michiganské univerzitě, a ten má zatím za posledních několik let přesnější odhady budoucího vývoje, než má ministerstvo financí, dokonce i než Česká národní banka. Na základě tohoto modelu odhaduji, že k oživení zatím nedochází. Bude samozřejmě záležet ještě na vnějším vývoji okolních zemí. Ale i kdybychom klesali letos jen o 1,5 procenta, tak to stejně není dobrá zpráva. Znamená to obrovské ztracené peníze. A je tam ztráta, která není lehko kvantifikovatelná ve smyslu, že máme čím dále vyšší nezaměstnanost.

* Ta je ale pořád nižší než evropský průměr...

Ano, ale to není ten správný ukazatel. My bychom se měli dívat na to, že před recesí jsme měli míru

nezaměstnanosti přibližně čtyři procenta, a teď je dvojnásobná. Ta situace buduje obrovskou nedůvěru lidí, což ekonomiku ještě více vrhá do recese ve smyslu, že se méně spotřebuje, méně investuje.

* Jaký vývoj ekonomiky odhadujete pro letošní rok?

Já myslím, že minus jeden a půl, dvě procenta jsou reálná. Doufám, že to nebude více. Bude to záviset do velké míry právě na tom, co se stane v Evropě, zvláště v Německu, v druhé polovině roku.

* Dá se už nyní odhadnout vývoj v Evropě?

Zatím to vidím v průměru na stagnaci. Některé země mírně porostou, ale řada jich bude dále v recesi.

* A kdy tedy čekat oživení? Mohla by se pro Česko zlepšit situace v roce 2014?

Mohla, ale bude to též záležet na tom, jaký rozpočet sestaví a bude realizovat česká vláda. Pokud to bude vláda v demisi, bude muset vycházet z rozpočtu z minulého roku, který byl dost restriktivní. Takže nebude mít manévrovací prostor na to, aby uskutečnila silnou prorůstovou politiku. Jestliže to bude nová vláda, která získá podporu v parlamentu, tak je možný obrat k lepšímu.

* I pokud bude vláda moci zahájit prorůstová opatření, například investice do infrastruktury nebo vědy a výzkumu, tak se ale efekt projeví až za delší dobu...

To je správný postřeh, efekt investičních výdajů bude především středně- a dlouhodobého charakteru. Je však třeba zdůrazňovat, že tam bude i okamžitý efekt. V oblastech, jako je dopravní infrastruktura nebo věda a výzkum, je nutné veřejné peníze skutečně dobře investovat, a to tam, kde budou mít produktivní rys.

* Někteří pravicoví politici už vyjádřili své obavy z toho, že ministr Rusnok rozhází to, co Nečasova vláda za tři roky ušetřila.

* Není podle vás plánování větších výdajů od premiéra nezodpovědnost a populismus?

Je třeba najít správnou míru. Vláda by měla mít proticyklickou fiskální politiku tak jako ve všech vyspělých zemích, ale nemělo by jít o bezdůvodné vyhazování peněz. Na druhou stranu jsem vždy kritický k vládním opatřením, jež byla tak restriktivní, že nás přivedla do recese. Ve chvíli, kdy soukromý sektor, ať už to jsou jednotlivci, rodiny nebo podniky, méně vydává a investuje, by měl stát vydávat více. A naopak by měl akumulovat přebytky v době silné konjunktury.

* Podle vás nebylo nutné snižovat rozpočtový schodek?

Je třeba ho snižovat ve středně- a dlouhodobém horizontu, a především mít rozpočtový přebytek v

období, kdy ekonomika roste. Snižovat dramaticky schodek během posledních let bylo trochu přehnané. Jsme zemí, která je stále ještě jednou z nejméně zadlužených v Evropě. Krátkodobé zvýšení zadluženosti proticyklickou fiskální politikou, která bude dočasně expanzivní, s tím, že potom se následně budou vytvářet rezervy a dluh se bude umořovat, je rozumnější přístup.

* Když jsme spolu o tom hovořili krátce po nástupu Nečasovy vlády, varoval jste, že se přehnané škrty vrátí české ekonomice jako bumerang. Už se tak stalo?

Ano, stalo. Když se podíváme na vývoj během posledních dvou let, jsme jediná země v regionu, která nerostla. Všichni naši sousedé, Polsko, Slovensko, Německo, Rakousko, rostli. Někteří jen mírně, někteří více, ale my jediní jsme šli do recese. Takže se nedá říci, že by šlo jen o vnější šok, který způsobil krizi v celém regionu, ale naše recese nastala na základě vnitřní hospodářské politiky, kde restriktivní opatření byla přílišná v tom smyslu, že nás to stálo jedno až dvě procenta HDP ročně. Celkově po dobu dvou až tří let je to něco, co nás posunulo o čtyři až šest procent zpět.

* Dá se to srovnat se situací v 2. polovině 90. let, kdy jsme také jako jediná země v regionu šli do recese?

Podařilo se nám pak ostatní státy dostihnout? Bohužel ne, nikdy jsme je už nedostihli. Tedy ve smyslu, že bychom potom měl i rychlejší tempo růstu než například Poláci nebo Slováci. Měsíc co měsíc, rok co rok tudíž naši lidé dostávají mzdy a platy, které jsou v průměru o 10 až 20 procent nižší, než by byly, kdyby té recese v 90. letech nebylo.

* Ta ale měla jiné kořeny a jiný průběh než ta současná...

Tehdy hodně pramenila z toho, že vláda nezajistila fungující právní rámec, že se začaly poskytovat úvěry bez zajištění, nesplácely se půjčky, banky pak měly obrovské ztráty a přestaly půjčovat.

* Dá se očekávat, že se s námi poveze několik dalších let i tato recese?

Nebyl bych překvapen, kdybychom po jejím překonání nabrali tempo růstu obdobné jako sousední země, třeba jako Slovensko nebo Polsko, ale tu ztrátu čtyř až šesti procent HDP, kterou jsme během této recese nabrali, už nedoženeme. S těmi dvěma recesemi, které nás postihly a sousedy ne, budeme v našich příjmech o 15 až 25 procent každý měsíc níže, než bychom byli, kdybychom během těchto recesí rostli jako třeba Slovensko nebo Polsko.

* Jak jste došel k tomu, že se to přesně takto podepsalo na nižších platech?

Když to všechno propočítáte, tak to pramení právě ze snížení HDP, protože mzdy, platy a penze jsou dlouhodobě závislé na vývoji HDP na hlavu.

* Na čem teď bude záviset důvěra investorů?

Naší výhodou je, že jsme stále zemí, kde se dá rozumně investovat ze soukromých i veřejných zdrojů s možností vysoké návratnosti. Místní i zahraniční investoři budou brát v potaz, jak stabilní je politická a potažmo ekonomická situace. Je též třeba zajistit pozitivní prostředí pro investice – jít tvrdě po korupci a snížit neefektivní zásahy do ekonomiky. Vláda by měla udělat inventuru všech velkých výdajů a poté vytyčit priority v oblastech, kde bude vysoká míra návratnosti.

* A to jsou například jaké oblasti?

Kromě již zmíněné infrastruktury, a po reformě též vědy a školství, má velký multiplikační efekt například místní potravinářský průmysl.

* Myslíte tím, že by měli lokální zemědělci dostávat dotace?

Každý sektor volá po pomoci ve formě dotací, a je to přirozené. Na druhé straně férový a z ekonomického hlediska nejefektivnější přístup je, že by neměly být žádné dotace, a pokud, tak jen dočasně – například když se zakládá nějaká nová aktivita a je třeba čas na to, aby se stala konkurenceschopná. Jinak ale není důvod, aby byl jeden sektor podporován více než jiný sektor.

* I v rámci Evropské unie, kdy ztrácíme soběstačnost právě v zemědělství a potravinářství, jsou dotace podle vás nesmyslným zvýhodňováním?

Naše politika vůči unii by se měla zaměřit na to, aby nebyly neférové dotace v jiných členských zemích, aby naše situace v EU byla vůči nim symetrická.

* My ale přece nemůžeme donutit Polsko, aby nepodporovalo své zemědělce, stejně tak jako nemáme příliš velký vliv na férové rozdělení dotací v rámci unie.

Sami to nedokážeme, ale ve spojenectví s dalšími státy to můžeme dokázat. To je základní princip schopné hospodářské diplomacie.

* Jak zpětně celkově hodnotíte reformy vlády Petra Nečase?

Všichni jsme do této vlády vkládali obrovskou naději v tom smyslu, že měla velmi silný mandát, nemusela záviset na přeběhlících. Takže se očekávalo, že její ekonomická opatření budou připravená a uskutečněná. Oproti těmto očekáváním však vláda dosáhla málo. Snad dochází ke zlepšení výběrových řízení a k některým další m změnám

* Co s důchodovou reformou? Úplně ji zrušit a začít znovu, nebo by postačily kosmetické úpravy, které navrhoval exministr Miroslav Kalousek?

Za prvé musím zdůraznit, že důchodová reforma je opravdu velmi důležitá. První pilíř bude vystaven obrovskému tlaku ve smyslu, že bude čím dále tím více lidí v důchodovém věku. Druhý pilíř je dobrým doplněním. Ale jsem proti tomu, jak byl uskutečňován. Hlavní problém vidím v tom, že tak, jak byl připraven v rámci fondů, které jsou nabízeny, a nákladů s nimi spojenými, druhý pilíř není dostatečně výhodný pro spořitele. Hodně potenciálních střadatelů si to spočítalo a nešli do toho.

* Za jakých okolností může být tedy druhý pilíř pro lidi zajímavý?

Teorie a například ve Švédsku i praxe ukazují, že se dá uskutečnit zajímavý systém. Navíc k soukromým fondům tam existuje státem organizovaný fond indexového typu, to znamená, že má velmi nízké poplatky, protože pasivně drží různé akcie a dluhopisy, které jsou navíc z celého světa.

* Takže je relativně bezpečný.

Ano, je bezpečný tím, že rozkládá riziko, tím, že není vše investováno v jedné zemi, v našem případě v České republice. Musíme si uvědomit, že celý první pilíř je vlastně dluhopis českého státu, to jest jeho slib, že z toho, co bude v budoucnosti mít, zajistí do nejlepší míry občany, kteří se o sebe již nemohou postarat. Potom by bylo dobré, aby se druhý pilíř nespoléhal na ten samý slib, ale na to nejlepší, co může nabídnout svět, to znamená rozložení rizik. Pokud by si Česká republika náhodou nevedla dobře, aby na to lidé v penzi tolik nedopláceli.

* Navrhované drobné změny na stávající úpravě tedy nevidíte jako řešení?

Přesně tak, to nebude mít velký efekt. V rámci myšlenkového centra IDEA jsme vypracovali několik studií a ukazuje se, že druhý pilíř je momentálně výhodný pro mladší, vysokopříjmové, profesionální skupiny lidí. Ale to jsou právě ti lidé, kteří jsou schopni najít si vhodné investiční příležitosti kdekoli na světě a nemusejí se spoléhat na nějaký místní fond s poměrně vysokými poplatky. A pak je tam řada zcela arbitrárních opatření, třeba to, že lidé nad 35 let nemohou v tomto systému spořit. Ale co je magické na věku 35 let? Někteří lidé půjdou do důchodu v 65 a jiní v 80 letech. Zlomová byrokratická opatření typu 35 let jako limit pro vstup by neměla mít v dobrém designu penzijního systému co dělat.

* Když trochu odbočíme, proč jste se nakonec neúčastnil přímé prezidentské volby?

Vážně jsem o tom uvažoval, sestavil jsem výborný tým a všechno jsme pečlivě připravili. Pak se ale ukázalo, že někteří potenciální sponzoři podcenili, kolik by celá kampaň stála. Moje odhady, které se nakonec ukázaly poměrně přesné, se jim zdály příliš vysoké. Sehnal jsem podstatné fondy, ale ne zcela dostatečné, tak jsem se nakonec rozhodl, že v dané situaci nemá význam kandidovat. Řekl jsem si, že buď do toho půjdu s plným „vyzbrojením“ jako ostatní, nebo to nedává smysl.

* Litujete tohoto rozhodnutí?

Nelituji z toho důvodu, že můj odhad byl správný. Asi bych litoval, kdybych udělal špatný odhad, a pak se ukázal o, že vlastně tolik peněz nebylo zapotřebí. Ale hlavní kandidáti utratili opravdu velké sumy.

Rozhovor s redaktorkou Kamilou Juškovou pro Ekonom byl zveřejněn 15.8.2013.