Rozhovor

Růst ekonomiky může být znovu rychlý


Praha – Před rokem patřil podle průzkumů k horkým favoritům v historicky první přímé prezidentské volbě. Nakonec ale nekandidoval. Dnes je ekonom Jan Švejnar tam, kde to má nejraději – na akademické půdě. Jako profesor přednáší na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a v Praze v rámci Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání – Národohospodářského ústavu (CERGE-EI), které založil a které společně provozují Univerzita Karlova a Akademie věd ČR. V rozhovoru pro Deník glosuje prezidentství Miloše Zemana či novou vládu.

Nelitujete zpětně, že jste před rokem nekandidoval na prezidenta?

Nelituji toho, mé rozhodnutí bylo správné, důvody jsem už dříve naznačil. Získal jsem značnou míru financování, ale ne dostatečnou na to, abych mohl uskutečnit kampaň tak, jak by bylo potřebné. Stále však říkám, že první přímá volba prezidenta byla v historii naší republiky unikátní akce. Všichni občané mohli volit, a ať už jsou nyní spokojeni, nebo nikoliv, tak přechod k přímé demokracii byl po předchozích zkušenostech s nepřímou volbou správný krok a volby byly, aspoň co do účasti lidí, velmi úspěšné.

Když jste oznamoval, že kandidovat nebudete, řekl jste, že je těžké sehnat lidi, kteří za sponzorování kandidáta nebudou chtít něco na oplátku. Chápete to jako častý jev v naší politice?

Přesnější je formulace, že jsem tehdy ani nekontaktoval lidi, u nichž jsem očekával, že by k tomu mohlo z jejich strany dojít. Tím pádem jsem omezil okruh zámožných spoluobčanů na ty, u kterých jsem si byl celkem jist, že by podporovali moji kandidaturu z hlediska principu a myšlenek. To rozhodnutí podle mě bylo správné.

Takže je u nás málo zámožných, kteří nečekají protislužbu?

Myslím, že spíš někteří podcenili, kolik bude úspěšná kampaň pro přímou prezidentskou volbu stát. Setkával jsem se tehdy s podporou, kdy mi lidé říkali, ano podpoříme vás, ale potřebujete méně peněz, než očekáváte. Nakonec se ukázalo, že můj odhad, že dobrá kampaň bude stát mezi 30 až 60 miliony korun, byl správný.

Česko má už rok prvního přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Jaký dojem z jeho působení zatím máte?
Je to chytrý, zkušený a kontroverzní člověk, to všichni víme a sledujeme. Jeho postup při výběru vlády takzvaných expertů svědčí o tom, že uplatňuje úplně jinou interpretaci ústavy, než existovala doposud. Tím, že ústava je dostatečně široká a nemá v rozhodování časová omezení, dává prezidentovi možnost mít mnohem větší vliv na fungování státu, než bylo před tím považováno za možné. Tím, že Miloš Zeman ustanovil vládu expertů, kteří nepocházeli ze zvolených zástupců, učinil krok, který nás posunul ve výkladu ústavy dál směrem k prezidentskému systému. Už Václav Klaus učinil krok tímto směrem, když umožnil první Topolánkově vládě, aby vládla po určitou dobu bez důvěry parlamentu. Nicméně to byla vláda, jejíž premiér a mnozí členové pocházeli ze zvolené politické strany. Miloš Zeman prosadil, že ve vládě vůbec nemusí být zvolení zástupci či lidé z koaličních politických stran. Tímto krokem, ale i způsobem, jak prověřoval jednotlivé kandidáty na ministry současné vlády, zakládá prezidentský systém, který je však slučitelný s tím, jak široce je ústava koncipována. Pokud bude Miloš Zeman prezidentem delší dobu, budeme mít dva výklady ústavy, ovšem ten jeho bude ten poslední a více v paměti.

Jaké by v tom případě bylo vaše osobní pojetí prezidentské funkce?

Škála prezidentských pravomocí je celosvětově široká. Jeden extrém představuje americký prezident, který je hlavní částí exekutivy, pak máme třeba francouzského prezidenta, který má skoro obdobně velké pravomoci. Pak jsou v žebříčku pravomoci polského prezidenta, pak jsme byli doposud my a za námi Německo, kde pravomoci prezidenta jsou ještě formálnější a menší než u nás. Miloš Zeman nás přibližuje k polskému, či dokonce francouzskému modelu, zvyšuje pravomoci novým výkladem ústavy. Nicméně ve všech systémech je první důležitou rolí prezidenta inspirovat, vést, dávat vizi národu a aktivovat lidi, aby viděli vyšší cíl a směřování společnosti. V tom třeba Joachim Gauck v Německu, ačkoliv má malé pravomoci, tuto roli sehrává.

A u nás?

U nás a pro okolní svět tuto roli sehrával Václav Havel, který se stal symbolem pro celou střední Evropu a potažmo i celý svět. Zviditelnil Česko a zajistil, že jsme byli po nějakou dobu chápáni jako země, která funguje v rámci vyšších etických principů. Taková by měla být prezidentská role. Velká část kritiky Miloše Zemana pramení z toho, že přes svou inteligenci a schopnost vidět věci v širším kontextu svým neomaleným vystupováním často způsobuje opak. Nedávno jsem hovořil s některými diplomaty při OSN. Diplomaticky se vyjadřovali i vůči Česku a říkali mi, proč vy Češi máte dlouhodobě „Bad Luck" neboli špatné štěstí? Naznačovali, že jsme země, od níž se očekává, že budeme avantgardou i v té inspiraci, vizi a etické normě, které by měl prezident dávat své zemi. Václav Havel v tomto nasadil laťku vskutku vysoko.

To samo o sobě asi nestačí, ne?

Nestačí. Další důležitou rolí prezidenta je, aby byl dobrým inspirátorem a partnerem, spoluhráčem pro vládu, parlament a justici. Aby zásadně přispíval k tomu, že celý systém funguje co nejlépe. Když to funguje, tak se země posunuje rychle dopředu. Když ne, země uvázne na mrtvém bodě. A to si v nynější celosvětové konkurenci prostě nemůžeme dovolit. Hodně zemí je toho schopno a postupují razantně dopředu. Dobrým příkladem je Jižní Korea. Když jsem tam poprvé byl před třiceti lety, tak to byla v podstatě rozvojová země, která byla proti Československu stále ještě zaostalá. Ale byla velice cílevědomá a vnitřní problémy byla vcelku schopna vyřešit. Její představitelé měli vizi, kterou byli schopni uskutečnit a uskutečňují ji dál. Je to dobrý příklad země, která je stejně jako my poměrně chudá na přírodní zdroje, avšak investuje do lidí, chytře využívá lidský kapitál a nakonec prorazí i v globálním měřítku.

Když to vztáhnu k Miloši Zemanovi. Je schopen k výkonu funkce přidat vizionářský přesah? Z konkrétních projektů je mu teď bližší spíše betonový kanál Dunaj-Odra-Labe než třeba zacílení na technologie.

Myslím, že by toho byl schopen, ale je otázkou, zda to bude jeho prioritou. Zrovna průplav Dunaj-Odra-Labe představuje typ vizionářského přesahu. Byla by to velká investice a my potřebujeme jak zlepšit dopravní infrastrukturu, tak i zvýšit vládní poptávku, abychom se dostali z recese, obnovili konjunkturu a snížili nezaměstnanost. Ovšem jde o to, které projekty jsou nejperspektivnější. Jestli spíše nevytvořit efektivní systém dálnic a rychloželeznic, než stavět průplav. Neznám technické podklady, které by ozřejmily, že průplav dává smysl. Je potřeba zvážit všechny projekty, vybrat ty nejperspektivnější a naopak zavrhnout ty, které by byly ztrátové.

Po předčasných volbách se politická scéna znovu otřásla. Český volič opět vsadil na změnu, do popředí se dostala nová hnutí ANO či Úsvit. Budou pro něho znamenat kýženou změnu?

Lidé celkem přirozeně hledají lepší řešení než to, co doposud zažili. Samozřejmě je to trochu idealismus, ale je tam i praktický aspekt. Mnozí cítí, že bychom ekonomicky měli být mnohem dál, než jsme, že by naše životní úroveň mohla být lepší, a správně poukazují na to, že ti, kteří řídí stát a národní hospodářství, nepostupují tak efektivně, jak by měli. Vidíme to na korupčních aférách, na veřejných zakázkách i na vyšším tempu růstu sousedních zemí.

Problém je, že domácnosti ani firmy u nás neutrácejí. Co pro odbourání takového strachu může dělat nová vláda?

Lidé nyní zvolili do vlády na první pohled nesourodou kombinaci stran. Dejme jim ale šanci. Uvidíme, do jaké míry se tam budou pozitivně projevovat finanční a byznysové znalosti Andreje Babiše, jak v tom bude obsažena politická zkušenost a sociální orientace ČSSD a do jaké míry tam bude vyváženost středu reprezentovaného KDU-ČSL. Optimálně by mělo dojít k využití a propojení komparativních výhod jednotlivých členů koalice. To je ten optimistický scénář. Negativní scénář by se naplnil, kdyby se koaliční partneři začali vzájemně blokovat, protože představují příliš nesourodé programy. Uvidíme, zda naleznou funkční kompromis.

Otázkou je, zda směsice tří rozdílných stran bude mít společné priority.

Jsem mírný optimista, vláda bude mít velkou příležitost. Jsou tam jednak zkušení politici, jednak lidé zkušení z byznysu, a pokud se dohodnou politicky a najdou kompromis, tak mají šanci. Naše národní hospodářství je dnes tak hluboko pod svým potenciálem, že by měli být schopni navodit poměrně rychlé tempo růstu a zlepšit ekonomickou situaci.

Je tu ale fenomén Andreje Babiše. Jedni ho vidí jako neúplatného miliardáře, pro další je to člověk, který si na nejvyšší vládní úroveň přišel pohlídat, aby mu jiní politici neškodili, třeba zvýšením daní. Jak ho hodnotíte vy?

Musíme vyčkat. Nejsem zastáncem spikleneckých teorií a myslím si, že člověk v jeho situaci bude mít zájem, aby stát prosperoval, protože jeho byznys bude prosperovat, když bude prosperovat stát. Neočekával bych, že se zaměří na něco, co bude nějak úzce napojeno na jeho byznys, byť tam samozřejmě může být pnutí. Jako ministr financí si musí dát pozor na konflikt zájmů, který se tam může vynořit, neb jeho byznys je všude ve světě spojen s vládní dotační politikou.

Vám je letos 61 let. Co by se muselo stát, abyste za čtyři roky znovu uvažoval o účasti v prezidentských volbách, případně jiné funkci v exekutivě?

Já svoji angažovanost ve veřejném životě v České republice beru jako dlouhodobou roli, kterou jsem si vytyčil během revoluce v roce 1989. Spolu s kolegy jsme založili na moderních principech Národohospodářský ústav Akademie věd a pracoviště CERGE Univerzity Karlovy, kde se stále angažuji. Vychovali jsme stovky špičkových ekonomů, kteří již působí na klíčových místech po republice i v zahraničí. To je důležitá role, ve které chci pokračovat, protože vím, že to má a bude mít obrovský pozitivní efekt. Co se týče kandidatury, angažuji se v ní tehdy, když mám pocit, že to může být společensky prospěšné. Když bych opravdu viděl, ať už v exekutivě nebo případně v kampani na prezidenta, že to dává smysl a prospělo by to republice, jsem ochoten o tom uvažovat. Kandidoval jsem před šesti lety a vážně jsem o tom uvažoval i loni. Hlavní cíl je pro mě prosperita České republiky.

Rozhovor s redaktorem Janem Kličkou pro Pražský deník byl zveřejněn 1.2.2014.