Minulý pátek mě Lidové noviny „nominovaly“ na post prezidenta. O pár hodin později jsem četl, že jsem vyhlásil prezidentskou kandidaturu. To se nestalo a v rozhovoru s redaktorem LN nic takového nezaznělo (odkaz zde).

Je až úsměvné, nebo snad smutné, jak téma prezidentské volby jinak velmi profesionální novináře vede k tomu, že přímo v titulcích napíšou nesmysl. Má všeobecná úvaha nad tím, zda to mohou mít straničtí kandidáti v prezidentské volbě v něčem snazší než nezávislí, dokonce vyvolala odpověď předsedů politických stran a hnutí na otázku, jestli by mě chtěli nominovat jako svého kandidáta.

Důležitější části rozhovoru si média nevšimla. Měli bychom všichni mnohem více diskutovat o tom, jak je možné, že naše hlava státu vytrvale otáčí Česko směrem k Putinově Rusku. Tedy na Východ, odkud už několik desetiletí nic moc dobrého pro naši zemi nepřišlo.
Měli bychom diskutovat o tom, proč už je čas na ukončení éry politiků opoziční smlouvy, která i nyní dusí přirozený politický život v naší zemi.
Měli bychom mít velkou diskusi o tom, co se děje v sousedních zemích a proč narůstá atmosféra strachu a společnost se radikalizuje. A bývalý i současný prezident tuto radikalizaci ještě více vyhrocují svými populistickými výroky.
Měli bychom mnohem častěji a intenzivněji diskutovat o tom, jak řešit spolu s ostatními Evropany krizi leadershipu v Evropské unii a nepřipustit její rozpad.
Měli bychom mnohem více řešit, proč jsme po čtvrtstoletí stále hluboko pod průměrem EU v otázkách platů a mezd a co je toho příčinou.
A měli bychom přesvědčit občany, aby šli k volbám, jak letos ke krajským tak za rok k parlamentním a o tři měsíce později k volbám prezidenta. Jsem znepokojen především neochotou voličů v produktivním věku jít volit, což ukazují výsledky průzkumů veřejného mínění. Právě oni jsou skupina, o jejíž budoucnosti se v těchto volbách bude rozhodovat.

To vše jsou věci, které v rozhovoru s LN zazněly a nenašly u novinářů odezvu.