Miloš Zeman nedávno využil své vystoupení na Festivalu Exportu CZ 2016 k obhajobě své „východní“ politiky. Podle jeho slov „země malého nebo středního rozsahu působí poněkud směšně, když svoji zahraniční politiku zakládá na moralistním kazatelství, zatímco ostatní země vesele obchodují“. Prezident se tak snaží obhájit svůj pragmatický přístup k zahraničnímu obchodu. Tento přístup je příliš úzce pojatý pro plnohodnotnou zemi Evropské unie.

Je určitě žádoucí otevírat pro české firmy a podniky cestu na nové trhy, je dobré poskytnout půjčky pro kvalitní projekty a je dobré zvát do doprovodu vládních a státních delegací zástupce podnikatelů. Správně pojatý přístup k obchodu však nerezignuje na skutečnost, že jsme byli, jsme a budeme významnými zástupci západní civilizace, která vyznává demokratický princip vládnutí. Hodnoty, na kterých stojí demokracie, jsou standardní součástí jednání představitelů zemí Evropské unie a Spojených států s představiteli autoritářských režimů a vlád. V jednotě je síla a náš prezident by měl mít stejný přístup k těmto vyjednáváním jako čelní představitelé ostatních zemí EU. Úzce pojatý přístup k obchodu a zahraničním investicím, který prezident a jeho okolí vydává za pragmatický, nevede nezbytně ke zlepšení obchodní výměny či zvýšení investic.

Velké čínské investice do nestrategických odvětví naší ekonomiky by samozřejmě měly pozitivní efekt – přispěly by ke konjunktuře a při současné nízké nezaměstnanosti také ke zvýšení platů a mezd. Ze slíbené čínské investiční vlny však zatím zbývají jen vlnky a prezident, který cítí potřebu veřejně obhajovat svou úzce pojatou „východní“ strategii. Analýza čínských zahraničních investic ukazuje, že tyto investice míří do zemí, kde je dobré investiční prostředí a nevyhýbají se zemím, které během obchodních návštěv též diskutují na vysoké vládní úrovni otázky spojené s dodržováním lidských práv. V této souvislosti si musíme připomenout, že naši hlavní a přirození obchodní partneři jsou a budou v Evropě a pak v dalších vysoce rozvinutých demokratických zemích světa. Svědčí o tom statistická data a ekonomické modely obchodu. Milošem Zemanem tolik propagované a protežované „východní“ země na něm nenakukují ani na okraj první desítky. Je dobré s nimi obchodní a investiční vztahy rozumně rozvíjet, ale není rozumné očekávat, že se stanou stěžejními partnery a tomuto očekávání podřizovat zahraniční politiku.

V tomto kontextu je zajímavé si připomenout, že čínský prezident Si do Prahy přijel cestou na návštěvu USA. Tam se odehrávaly debaty o politickém a ekonomickém soužití a prezident Obama neváhal hovořit se svým protějškem o lidských právech. Vzájemný obchod mezi USA a Čínou přesto roste a slovy Miloše Zemana „vesele pokračuje“ dál. Dalším argumentem proti konceptu českého prezidenta je schůzka Baracka Obamy a Dalajlamy v Bílém domě. Ano, americká administrativa si dala záležet na tom, aby bylo jasné, že jde o soukromou schůzku Obamy s tibetským duchovním vůdcem. Obama dále potvrdil, že v americké zahraniční politice je Tibet součástí Číny, a přesto americký prezident svému protějšku v Pekingu znovu zdůraznil, že USA dbají o dodržování lidských práv a náboženských svobod v Číně a nejen tam.

Náš prezident se hluboce mýlí, když svou „východní“ zahraniční politiku odlišuje od politiky ostatních evropských zemí a povyšuje ji na ideologii, ve které vyznává svůj obdiv k autoritářským režimům a vládcům. „A já“, řekl minulý týden Zeman, „někdy se závistí sleduji, jak moji zahraniční partneři mohou jediným příkazem vyřešit problémy, jejichž řešení v zemích s parlamentní demokracií trvá léta“. Je to nebezpečné uvažování pro demokratickou zemi, která je v rámci EU plnohodnotnou součástí největší ekonomické zóny světa.