Do mého blogu se včera nedopatřením dostala nezredigovaná verze následujícího příspěvku. Rád bych se za to omluvil všem čtenářům a předem poděkoval za shovívavost.

Psáno pro čtenáře blogu na základě rozhovoru s profesorem Janem Švejnarem na Rádiu Česko z 23. 7. 2008



Co by Americe přineslo otevření trhu pro průmyslové zboží do Brazílie, Číny, Indie?
Pro Ameriku by to bylo velmi blahodárné, protože pro ni zemědělství představuje již velice malou část ekonomiky, zaměstnává v něm méně než dvě procenta lidí. Naopak průmysl a samozřejmě služby jsou velmi důležité a tam Amerika může prospět tím, že bude dál vyvíjet nové výrobky a tím posilovat kvalitu zboží a služeb po celém světě. Čili dělba práce, která je při jednání hlavních světových obchodních partnerů vytvářena, by byla pro nás všechny velmi blahodárná. Země, které jsou relativně lepší právě v zemědělství (hlavně rozvojové země), by se specializovaly na zemědělství a ty, které jsou lepší v průmyslu a ve službách (například Amerika), by dodávaly světu průmyslové výrobky a služby.

Evropská unie pro změnu přišla s nabídkou, že sníží svá cla na zemědělské dovozy o šedesát procent místo původně navrhovaných čtyřiapadesáti. Také unijní obchodní komisař ale dodal, že to závisí na tom, jak právě odpoví velké rozvojové země v otázce průmyslových cel. Z pohledu Evropy, co by znamenalo snížení cel na zemědělské dovozy o šedesát procent?
Pro Evropu by to byl důležity krok. Evropa je ještě více ochranářsky zaměřená než Spojené státy, čili je potřeba, aby se opravdu postavila tváří v tvář této otázce. Evropa obdobně jako Spojené státy má budoucnost více v průmyslu a ve službách než v zemědělství. Čili je to spíš ze setrvačnosti, že stále v Evropě dáváme velký důraz na zemědělskou výrobu. Kdyby v této oblasti Spojené státy, Evropa a Japonsko ustoupili, tak by z toho rozvojové země opravdu těžily a potom by se mohly samozřejmě otevřít (a měly by se otevřít) více mezinárodnímu obchodu. Tento argument je pádný, protože nejvyšší cla jsou bohužel právě v rozvojových zemích, což brzdí jejich rozvoj. Kdyby rozvojové země přistoupily ke snížení svých cel, tak by se i jejich ekonomický růst velice zrychlil.

Pokud by došlo k dohodě o liberalizaci, tak je jasné, že by zemědělské výrobky na trhu byly hlavně z rozvojových zemí, zatímco Spojené státy a Evropa by se specializovaly na výrobu, řekněme, s vyšší přidanou hodnotou, ať už jsou to nové technologie a podobně. Jsou ale Spojené státy a hlavně Evropa připraveny na takovýto zásadní zlom?
Myslím, že ano, protože jak jsem již naznačil, v rámci zaměstnanosti to pro ně nebude mít velký efekt. Jak Evropa, tak Amerika zaměstnává poměrně malé procento lidí v zemědělství, čili dopad tam nebude silný a naopak by to posílilo zaměstnanost v těch odvětvích, jak jste se zmínila, která mají vysokou přidanou hodnotu. Je to tudíž opravdu spíš otázka, jestli se dokážeme odpoutat od historických norem a jestli učiníme velký krok kupředu, který by nás a celý svět mohl posunout na vyšší úroveň životního standardu.

Když opustíme celounijní politiku a podíváme se na Českou republiku, Česká republika podle vás na takto zásadní změnu připravená je, co se týká struktury hospodářství?
Ano, oproti mnoha jiným zemím, zvláště například Polsku, máme mnohem méně lidí v zemědělství. Samozřejmě máme zemědělce a musíme se postarat o to, aby tyto strukturální změny pro ně nebyly příliš bolestné, ale je to pro nás lehčí, než například pro Poláky. Ale i v Polsku by se s tím měli vyrovnat, protože je to otázka vyššího principu. Je to otázka státnického přístupu. Je potřeba, aby si každá země v Evropě vytvořila větší vizi a šla v této oblasti v rámci unie důrazně kupředu.

Jak podle vás obecně postoj Spojených států ovlivňuje přece jenom to, že na podzim budou prezidentské volby, bude se měnit administrativa?
Hraje to roli, ale de facto myslím, že je příhodná situace v tom, že odcházející administrativa George Bushe si může nyní dovolit některé věci, které si nemohla dovolit dříve. Myslím, že oba kandidáti by byli radši, kdyby se reforma mezinárodního obchodu dohodla před tím, než by oni nastoupili do úřadu.

Právě ekonomika Spojených států obecně je to, co pro voliče bude asi hlavní při rozhodování o tom, kdo usedne po Georgi Bushovi v Bílém domě. Z tohoto pohledu má teď podle vás lepší výchozí pozici Obama nebo McCain?
Lepší pozici má Obama, protože americká ekonomika si nevede příliš dobře. Není sice v recesi díky exportu, který je stimulován slabým dolarem, ale nicméně roste mnohem pomaleji tento rok než rostla v průměru historicky, takže to samozřejmě nahrává tomu, který není součástí nynější administrativy -- čili Obama má výhodu.

Když se podíváme na krátkodobý výhled americké ekonomiky, co se dá do podzimu, do termínu těch voleb očekávat?
Moc ne. Myslím, že zůstane víceméně tam, kde je. Nejspíše bude pomalý růst. Mohlo by dojít samozřejmě k negativnímu výkyvu, kdyby se finanční krize dále prohloubila, ale myslím, že k tomu s největší pravděpodobností nedojde. Očekávám, že americká ekonomika pomalu poroste a oba kandidáti se budou dohadovat o tom, čí je to vina a co to vlastně znamená pro budoucnost.

Pane profesore, jak obecně hodnotíte roli FEDu (Americké centralní banky) při současné situaci americké ekonomiky?
Myslím že FED si vede poměrně dobře, protože americký finanční sektor nebyl v takto složité situaci víceméně od krize v třicátých letech dvacátého století. A FEDu, společně s ministerstvem financí, se zatím podařilo udržet situaci v rámci možností klidnou. Samozřejmě dochází k obrovským změnám. Nikdy v historii FED a ministerstvo financí nezasahovali do ekonomiky tak silně, jako intervenují nyní. Ale zatím se jim podařilo zamezit panice, což je to největší nebezpečí, protože při celonárodní či celosvětové panice by celý finanční systém začal kolabovat.

Americký Kongres právě dnes má hlasovat o návrhu zákona na uklidnění nestabilního trhu s nemovitostmi. Návrh má umožnit polostátním hypotečním agenturám Fannie Mae a Freddie Mac dočasný přístup k levnému kapitálu ve formě vládních úvěrů nebo přímých investic. Obě společnosti vlastní nebo garantují téměř polovinu všech hypotečních úvěrů. Už včera americký ministr financí apeloval na Kongres, aby ten plán záchrany schválil. Rozpočtový výbor Kongresu přitom odhadl, že plán záchrany by mohl daňové poplatníky stát asi dvacet pět miliard dolarů. Pokud tento návrh projde Kongresem, je šance, že se opravdu uklidní ten nestabilní trh s nemovitostmi?
Jsem toho názoru, že je potřeba tento zákon schválit a že to pomůže uklidnit trh s nemovitostmi. Je to smutné, že daňový poplatník bude muset sanovat tak velkou část hypotečního trhu, ale hypotéky v Americe jsou opravdu velkou položkou. Více než polovina americkych rodin má hypotéky a vytvořila se situace, kdy chudší rodiny, které nemohou v dané situaci hypotéky splácet, by mohly hypotéční trh opravdu velice zneklidnit. Americká vláda vlastně nemá jiné východisko a Kongresu v tomto případě nezbývá než přijmout tento návrh a samozřejmě potom se snažit změnit instituce tak, aby ke stejnému vývoji v budoucnosti znovu nedošlo.

Někteří kritici varovali, že by plán mohl poplatníky nakonec přijít na mnohem více. Podle stoupenců je ale naopak dobře, že vláda za oběma agenturami stojí, protože je to výraz důvěry. Jaký je váš názor? Je záchrana těchto dvou agentur skutečně nezbytná pro další vývoj v oblasti hypoték?
Myslím, že záchrana je nezbytná, jestliže chceme odvrátit finanční krizi. Taková finanční krize by nakonec byla mnohem nákladnější jak pro daňové poplatníky, tak potažmo celý svět, protože přiznejme si, kdyby začal kolabovat americký finanční systém, tak by se hnal obrovsky efekt, jako vlna, celým světem. Je tudíž v zájmu Spojených států a celého světa, aby k této sanaci došlo. Americký daňový poplatník to bohužel zaplatí a Amerika se s tím prostě musí vyrovnat. Myslím, že momentálně není jiné východisko.

Americký ministr financí zastává názor, že navzdory těm hlubokým problémům na realitním trhu má americký bankovní systém velmi pevné základy, souhlasíte s tímto názorem?
Souhlasím. Americký bankovní systém je silný a k otřesu, který vidíme, došlo částečně tím, že během posledního desetiletí nastal velký rozmach inovací na amerických finančních trzích. Americké finanční trhy se staly efektivnější na základě nových finančních prostředků, které byly zavedeny počátkem tohoto desetiletí. Je nutno podotknout, že tyto inovace byly v mnohém úspěšné. Ale v mnohém též finanční systém napnuly do té míry, že nebyl schopen vše v nynější podobě zvládnout. Myslím, že po překlenutí nynější krize bude americký finanční systém opět dobře fungovat.

Představují nějaké riziko pro americký finanční a bankovní trh nově nastupující silné bankovní skupiny, zejména z arabských zemí, které vydělávají samozřejmě zejména díky rostoucím cenám ropy?
Myslím, že tyto skupiny zatím nepředstavují velké nebezpečí. Ony de facto momentálně zachraňují velké finanční instituce a banky v Americe a potažmo i v západní Evropě a jinde. Představují potřebný příliv kapitálu, který samozřejmě bude určující v budoucnosti, protože se tyto skupiny stávají novými vlastníky. V tom se svět velmi mění, ale je to posílení, které je zcela normální. Prostě někdo má peníze a investuje, a tyto skupiny mají nyní peníze. Neočekával bych však, že to bude mít nějaký zvratný vývoj. Naopak myslím, že to momentálně má uklidňující efekt.

Pane profesore, překvapil vás v poslední době vývoj české koruny?
Je nadmíru silná. Je to překvapující v tom smyslu, že málokdo očekával, že by euro a dolar byly tak nízko vůči koruně. Na druhé straně samozřejmě příliv zahraničního kapitálu, který je do velké míry důvodem, proč koruna je tak silná, pokračuje. V tom smyslu je to tudíž logický vývoj, který je však do značné míry mimo naši kontrolu.

Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma včera vystoupil s razantní intervencí, když řekl, že by banka mohla už v příštím měsíci snížit sazby. To vedlo k okamžitému oslabení koruny, které pokračuje i dnes. Analytici se shodují na tom, že intervence přišla právě včas, zasáhla trh ve chvíli, kdy se po dosažení úrovně třiadvaceti korun za euro rozhodovalo o dalším směru. Přišla podle vás ta intervence včas od centrální banky?
Je vždy těžké rozhodnout, kdy je včas a kdy není včas. Samozřejmě silná koruna tak, jak je silná nyní, ohrožuje mnohé výrobce. Nejen exportně orientované výrobce, ale i ty, kteří konkurují dovozu, protože dovoz se stává levný oproti našim nákladům. V tom smyslu je určitá intervence nutná. Možná, že mohla přijít i dříve, ale je správné, že přišla nyní. Efektivní nebudou proslovy, nýbrž snížení úroků. Po světě nyní putuje spousta kapitálu, který hledá výnos a pakliže u nás ten výnos bude nižší na základě nižší úrokové míry, tak to bude znamenat, že toho kapitálu tady zakotví méně, poptávka po koruně bude nižší, a tudíž se sníží její hodnota. Přístup je tudíž správný a otázkou je, o kolik se bude muset úroková míra snížit na to, abychom korunu udrželi na nějaké přijatelné hodnotě.

Loni česká ekonomika rostla tempem šest celých šest desetin procenta. Česká národní banka na letošní rok předpovídala zpomalení na čtyři celé sedm. Nakolik může ten současný stav koruny vývoj skutečně zabrzdit?
Může jej podstatně zabrzdit. Jsme otevřená ekonomika a růst může klidně zpomalit z šesti na pět procent. To může být výsledek zvýšení úrokové míry. Jde o to samozřejmě, jaká bude souhra dalších okolností. Je zajímavé, že v posledním čtvrtletí vidíme, že se zpomaluje tempo růstu všude možně ve světě, ale střední a východní Evropa si zatím (kromě Maďarska) vede dobře. Zpomalení u nás nemusí tudíž být příliš silné, ale myslím, že k určitému zpomalení dojde.

Podle guvernéra Tůmy je reálná hodnota koruny kolem čtyřiadvaceti korun padesáti haléřů za euro. Hypoteticky co by na druhou stranu znamenalo příliš velké oslabení koruny, korekce třeba na dvacet pět, dvacet šest korun za euro, jaká inflační rizika by to mohlo mít?
Jsou zde určitá inflační rizika. Myslím však, že nejsou velká, protože hlavní riziko pochází spíš z nárůstu cen ropy a dalších nerostných zdrojů a též zemědělských výrobků. Jestli kurz koruny k euru bude dvacet pět nebo dvacet šest nebo dvacet čtyři a půl, tak to nebude hrát tak obrovskou roli. Bude zde spousta dalších faktorů, které ovlivní inflaci.

Zpomalení ekonomiky může mít samozřejmě vliv i na trh práce. Podle nedávno zveřejněných dat je nezaměstnanost v Česku stále na úrovni pět procent, přitom je ale více než sto padesát tisíc volných pracovních míst. To svědčí o velkém napětí na trhu práce. Jaký je podle vás další vývoj nezaměstnanosti?
Nezaměstnanost se nedá o moc více stlačit, jestliže se neuskuteční některé další strukturální změny, například rekvalifikace těch, kteří jsou nyní opravdu nezaměstnatelní. Trh práce bude i nadále vypjatý a to znamená, že bude těžké najít pracovníky, i kdybychom rostli pomaleji.

Když se podíváme na současný stav zaměstnanosti, na tu strukturu, tak je evidentní, že samozřejmě řada lidí v České republice pracuje stále v průmyslu. Především automobilový průmysl se stává dominantou pro Českou republiku. Považujete to současné procento, jakým se právě automobilový průmysl podílí na českém hospodářství, ještě za zdravé, nebo už je to, řekněme, množství, které je přehnané a pokud by se automobilový průmysl dostal do případné krize, tak by to mělo obrovské dopady?
Já argumentuji vždy tím, že dočasně je tento vývoj zcela v pořádku. Využijme toho, že k nám zahraniční kapitál proudí, a že si vybral toto odvětví. Vytvořme si ale rychle efektivní strategii, abychom věděli, kde chceme být za pět až deset let. Co budou odvětví a sektory s velkou přidanou hodnotou? Zaměřme se na to, aby budoucí investice, a to znamená i investice do lidského kapitálu, byly podstatné a šly tímto směrem. Abychom nezůstali u toho, že jsme připraveni být automobilkou světa. Tento typ kapitálu se bude posunovat dál na východ, protože naše pracovní náklady se zvyšují a v určité chvíli bude zajímavější pro automobilový průmysl, aby se posunul dále na východ.

Z tohoto pohledu jaký model, řekněme, reformy školství by podle vás Česká republika měla zvolit?
Musíme silně, avšak též efektivně, investovat do vyššího (terciárního) školství. V tom smysluje je Bílá kniha, připravená vládou, přínosná. Nabízí určitá řešení, která je potřeba zvážit a rozumně zrealizovat. Je potřeba se zaměřit na to, abychom měli nejenom velké množství studentů, ale též kvalitní výuku a výzkum na světové úrovni. Průměrnost a podprůměrnost se v dnešním světě nevyplácí.

Přece jenom se vrátím ještě k těm makroekonomickým údajům. Mluvili jsme o nezaměstnanosti, nezmínili jsme inflaci, která se do podzimu pravděpodobně u nás výrazně nesníží, byť při těch posledních datech došlo k mírnému snížení inflace právě ale vlivem silné koruny. Stále téměř dvojnásobně převyšuje inflační cíl České národní banky. Začne nová vlna vyjednávání o kolektivních smlouvách a platech. Tlak na růst mezd se dá očekávat i vzhledem právě k nízké nezaměstnanosti. Jak to může ovlivnit a případně zabrzdit českou ekonomiku?
To je velice důležitá otázka. Historicky se všude na světě jeví jeden fakt -- jestliže mzdy začnou plně kompenzovat externě způsobenou inflaci, tak se rozjede inflační spirála. Na druhé straně samozřejmě není férové, když jenom část společnosti absorbuje vnější inflační šok – tj. šok, který přichází zvenčí, například zvýšením ceny ropy. V této situaci je potřeba najít společenský konsensus, společenské porozumění, jak si všichni nějak utáhneme opasky, aby šok neabsorbovala jenom jedna skupina, například zaměstnanci v určitém sektoru. Ale je nutné si uvědomit, že musíme nějak tento inflační tlak absorbovat, to znamená utáhnout si opasek, protože ten tlak přichází zvnějšku a my jsme o to chudší.

My jsme mluvili samozřejmě o vlivu silné české koruny na českou ekonomiku. Samozřejmě, že světové trhy řeší především ale vztah dolaru versus eura, případně vzhledem k čínské měně. Myslíte si, že z tohoto může vzniknout hospodářský problém celosvětový, -- z toho, že dolar proti euru neustále oslabuje?
Já myslím, že v této oblasti celkem dobře funguje volný trh. Žádná intervence velkých centrálních bank, ať už FEDu v Americe či Evropské centrální banky není schopná dlouhodobě zvrátit vývoj mezi těmito měnami. Samozřejmě výkyvy směnných kurzů jsou vyšší, než bychom si přáli. Je to dáno tím, že se po světě pohybuje hodně kapitálu, který svým pohybem ovlivňuje relativní hodnoty jednotlivých měn. To, že je dolar momentálně slabý, je de facto pro celosvětové hospodářství, přínosné, protože americká ekonomika sice oslabila, ale nešla do recese. To je důležité, protože americká ekonomika je stále ještě hlavním motorem celosvětového růstu a to nejenom reálným, ale i psychologickým. To, že americká ekonomika není v recesi umožňuje i lepší konjunkturu v jiných částech světa.

Vy jste mluvil o tom, že to, že dolar je slabý, je pro Ameriku v podstatě dobře, nicméně je pro Evropu dobře, že euro je tak silné?
Pro Evropu to samozřejmě představuje velké problémy. Evropští exportéři si zatím vedou poměrně dobře, ale myslím, že dlouhodobě bude potřeba, aby dolar vůči euru posílil, a našla se hodnota, která vyjadřuje lépe obchodní relace a nejenom kapitálové toky.

Jak hodnotíte z tohoto pohledu fungování Evropské centrální banky? Překvapivě včera například francouzský prezident Sarkozy vystoupil s tím, že by se kompetence Evropské centrální banky měly svým způsobem revidovat.
Já bych pro to nebyl. Evropská centrální banka je ještě mladá instituce a zatím si vede poměrně dobře. Má i trochu jiné poslání než Americká centrální banka, která má jako poslání nejenom udržení cenové stability, ale též konjunkturální aspekty -- aby nebyla příliš vysoká nezaměstnanost a aby ekonomika rostla. Je tudíž možné uvažovat o tom, jestli by Evropská centrální banka též neměla mít za cíl nejenom cenovou stabilitu, ale též například konjunkturu. Neubíral bych ji však její pravomoce a nenechal bych ji být více ovlivnitelnou jednotlivými státy.

Původní rozhovor vedla 23. 7. 2008 v Rádiu Česko šéfredaktorka Rádia Česko Hana Hikelová