Celý svět je stále více ovlivňován hospodářským vývojem ve Spojených státech a pokračující finanční krizí. Evropská ekonomika zpomaluje, a s ní se snižuje tempo růstu i v České republice. Jak prudký pokles růstu můžeme očekávat? Další hospodářský vývoj v Česku bude záviset na třech důležitých okolnostech.

První bude hospodářská politika v USA. Tam vidíme ochotu tolerovat nižší hodnotu dolaru, která zvyšuje americký vývoz a zamezuje ekonomické recesi v USA. Zároveň FED (americká centrální banka) a americké ministerstvo financí silně intervenují na záchranu finančních ústavů v problémech a zatím se jim daří zamezit panice, která představuje největší nebezpečí, protože při celonárodní či celosvětové panice by světový finanční systém začal kolabovat. Je dobré si uvědomit, že americká vláda a FED intervenují v tržní ekonomice razantněji než kdykoli během posledních padesáti let.

Druhý faktor bude hospodářská politika Evropy. Zde vidíme pasivnější přístup ECB (Evropské centrální banky) než je přístup FEDu. ECB drží úrokovou míru poměrně stabilní a více méně přenechává intervence národním vládám uvnitř Evropské unie (EU). Vysoká hodnota eura a prozatím poměrně neintervenční fiskální politika většiny evropských vlád, spolu se zpomalením tempa růstu v USA i Asii, vede ke zpomalení růstu v EU. Jestliže nedojde k zásadní změně v hospodářské politice Evropy, můžeme očekávat podstatné zpomalení konjunktury v EU, hraničící s nebezpečím recese. Česká republika je přímo závislá na vývoji v EU – téměř tři čtvrtiny naší výroby totiž jdou na vývoz a z toho valná většina do EU. Je zde tudíž přímé propojení mezi konjunkturou v EU a u nás. Přímá závislost však není vše.

Třetí faktor bude hospodářská politika české vlády, ČNB (České národní banky) a nepřímo i parlamentu. V tomto kontextu bude klíčový vývoj kurzu české koruny, která je v posledních dvou letech nadmíru silná. Je to překvapující v tom smyslu, že málokdo očekával, že by euro a dolar mohly vůči koruně tak propadnout. Na druhé straně však musíme vidět pokračující příliv zahraničního kapitálu, který je do velké míry důvodem, proč koruna je tak silná. Příliv zahraničního kapitálu však částečně závisí na výši úrokových měr, které se odvíjí od rozhodnutí ČNB. ČNB tudíž může oslabit kurz koruny dalším snížením úrokových měr. To by byl zároveň krok, který by stimuloval ekonomický růst české ekonomiky. S tímto krokem jsou však spojena inflační rizika, protože slabší koruna povede ke zdražení zboží z dovozu. Myslím si však, že tato rizika nejsou velká. Musíme si však uvědomit, že nynější inflace přichází do velké míry zvenčí, zvýšením cen surovin a zemědělských výrobků. Jestliže by mzdy začaly plně kompenzovat tuto externě způsobenou inflaci, tak by se rozjela inflační spirála. Na druhé straně by samozřejmě nebylo férové, kdyby jenom část společnosti absorbovala vnější inflační šok. V této situaci je potřeba najít společenský konsensus, jak si všichni do určité míry utáhneme opasky, aby šok neabsorbovala jenom jedna skupina, například zaměstnanci v určitém sektoru.

Pro středně a dlouhodobou konjunkturu české ekonomiky bude důležité, aby vláda v parlamentu prosadila rozumné ekonomické reformy. Nezaměstnanost se například nedá již o moc více stlačit, jestliže se neuskuteční další strukturální změny. Musíme též výrazněji a přitom efektivněji investovat především do vysokoškolského (terciárního) vzdělání, do vědy, výzkumu a inovací.

S rostoucí globalizací a otevřeností české ekonomiky se naše hospodářská situace stává závislejší na vývoji mimo nás. Vnější vývoj samozřejmě nejsme schopni ovlivnit.Paradoxně to znamená, že o to více potřebujeme dobrou ekonomickou a sociální politiku vlády, parlamentu a ČNB. Vhodnost našich reakcí na vnější vývoj totiž do velké míry určuje, jak vysoká či nízká bude naše životní úroveň. Dostáváme se do období, kdy jako společnost musíme zajistit, že se do klíčových pozic ve vládě, parlamentu a ČNB dostanou jen ti skutečně nejlepší jedinci, který jsou schopni uvažovat dlouhodobě, a ne pouze v horizontu nejbližších voleb. Jen tak budeme mít šanci opravdu uspět.

Jan Švejnar
Článek vyšel v upravené podobě v Hospodářských novinách 5. 9. 2008