Jaké jsou příčiny současné hospodářské krize? Proč krizi čelí Spojené státy jinak nežli Evropa? A v čem selhala Česká republika při svém předsednictví v Evropské unii?

Na tyto i další otázky odpovídal profesor ekonomie Jan Švejnar 12.5. 2009 na přednášce v rámci Amerického jara 2009 v Praze.

* Prof. Švejnar při své přednášce uvedl, že současná hospodářská krize je nejhorší od 2. světové války, a poukázal na její specifičnost:

Za posledních třicet let jsme si zvykli, že finanční krize pocházely většinou z nevyvinutých zemí, ať už to byla Argentina, Rusko, Thajsko nebo Asie všeobecně. Tato krize pochází z toho nejrozvinutějšího finančního trhu, ze Spojených států. Byla způsobena několika faktory: uvolněná monetární politika, vydávání hypoték i v oblastech, kde neměly být vydávány, stádní chování investorů a několik dalších faktorů, které potom způsobily nafouknutí takové obrovské bubliny na realitních trzích. Zároveň nové finanční nástroje, které byly vyvinuty, se začaly široce používat po celém světě, nejenom v Americe. A potom, když se zjistilo, že to vlastně do velké míry byla bublina, nastala krize.

* Podle Jana Švejnara by hlavní spojenci na světových hospodářských trzích, tedy Spojené státy a Evropa, měli postupovat při řešení krize koordinovaně. To se ale v plné míře neděje. Volí naopak odlišné způsoby, jak krizi čelit:

Spojené státy vidí tu krizi opravdu velmi reálně. Cítí, že jestliže se okamžitě nepodniknou velké kroky, tak se ta recese, to zpomalení, může prohloubit, a mohlo by trvat klidně deset let, jako ve 30. letech. To by bylo katastrofické. A tudíž Obamova administrativa je ochotna tento rok vynaložit prostředky, které převyšují deset procent celkové výroby ve Spojených státech, aby vláda stimulovala poptávku. Amerika bere tu situaci tak, že říká, že je lepší krátkodobě vytvořit vysoký schodek, a zvýšit tím zadlužení Ameriky, protože jestliže se nám podaří zvrátit tu spirálu do pozitivního růstu, tak z toho růstu vybereme na daních dostatečně, abychom splatili dluh, který máme. A tudíž během krátkého období můžeme být v situaci, kdy nejsme více zadluženi.

* Evropa je v intervencích do ekonomiky v době krize opatrnější. S tím však Jan Švejnar nesouhlasí.

V situaci, která je v Evropě ještě silnější, kdy platíme nezaměstnaným lidem podstatnou podporu, budeme stejně mít obrovský deficit. Protože z malého koláče, který vyrobíme, budeme krájet obrovské kusy pro ty, kteří jsou nezaměstnaní. A naopak se zadlužíme ještě více a bude nám dlouho trvat, než způsobíme hospodářský vzestup. Takže tady je ten filozofický rozdíl mezi Amerikou a Evropou. Evropa si říká: buďme do jisté míry konzervativní, nezadlužme se teď příliš. Je tu ale riziko, že se zadlužíme hodně. A pak nám bude dlouho trvat, než se ekonomicky vzchopíme a budeme schopni tu splátku uskutečnit.

* Na Evropu podle prof. Švejnara krize dosud nedopadla takovou vahou, jako na Ameriku.

Mnozí si úplně neuvědomují rozsah krize. Například ukazatele z minulého roku byly ještě poměrně pozitivní. Zdálo se, že dojde k velkému oslabení, že ale tempo růstu bude pokračovat. Nyní již vidíme, že celý svět bude mít tento rok pokles, zvláště Amerika a Evropa. Ten pokles bude opravdu citelný. Je to velmi viditelné na úrovni podniků, kde vidíme, že mnoho podniků má obrovský propad ve výrobě, má obrovský propad v exportu. I na úrovni jednotlivců a rodin jsou už též viditelné citelné zásahy, ale bohužel nebo bohudík si to jednotlivci ještě do určité míry neuvědomují, protože mnohé státy, zvláště v Evropě, snižují pracovní dobu. To znamená, že se pracuje méně hodin, ale nepropouštějí do té míry, jako by propouštěly, kdyby pracovní dobu nezkracovaly. A v mnoha zemích stát doplácí, takže jednotlivci vlastně mají méně práce, pracují méně hodin, ale de facto příjmy se jim tolik nekrátí.

* Dopad krize na českou ekonomiku zatím nebyl tak bolestný, jako například ve Spojených státech:

K nás se to dostává až odrazem, v druhé fázi. Naše banky se neúčastnily finančních transakcí, které to způsobily. Nicméně jakmile dojde ke zpomalení v západní Evropě, což je náš hlavní exportní trh, tak se samozřejmě nevyvarujeme té nákazy. A nyní je už poznamenána i naše ekonomika a dochází k poklesu, který se bude dále prohlubovat.

* Prof. Švejnar odmítl, že by si se současnou hospodářskou krizí poradil volný trh:

Ta neviditelná ruka trhu funguje výborně, když je konkurence. Všechno je v pořádku, když není krize. Pak stát nemusí intervenovat, žádný vůdce není potřeba. To jsme víceméně dostávali jako filozofii v 90. letech od našich hlavních politiků. To funguje poměrně dobře, když jsme v rovnováze, všechno je dobré a jedinci svým působením si vytvářejí co nejlepší blahobyt. V době krize nastává situace, kdy toto řešení není nezbytně optimální. Víme, že v době, kdy tržní hospodářství selhává nebo některé elementy hospodářství selhávají, tak na tom společnost může být lépe, jestliže lidé, kteří jsou u pák hospodářské politiky, můžou na základě toho, co udělají, dostat společnost na mnohem horší úroveň strádání, nebo lepší úroveň.

* V době tak hluboké celosvětové krize musí naopak intervenovat stát:

Jediný hráč, který může tu spirálu směrem dolů obrátit, je stát. Ta váha je nyní na bedrech veřejných institucí, to znamená, když to zjednodušíme, americké a evropské vlády. Do určité míry je zde vlastně od velké krize 30. let největší test vůdcovství. To znamená, do jaké míry mají ti lídři odpovědnost a jak si s tím poradí. Je smutné, že my, kteří jsme tu odpovědnost právě nyní měli, během těchto šesti měsíců v rámci Evropy, jsme si s tím zrovna neporadili nejlépe. Takže to byl test, který jsme bohužel v kritické době nezvládli. Je otázka, jestli zbytek Evropy to zvládne.

* Někteří ekonomové už poukazují na to, že hospodářská krize zřejmě dosáhla svého dna. Prof. Švejnar si to ale nemyslí:

Ten pokles pokračuje a já mám dojem, že ačkoliv vidíme některá zlepšení, je to de facto zpomalení poklesu, nikoliv obrat. Ta situace se bohužel ještě zhorší. A tady bude samozřejmě velmi důležité vidět, jak se k tomu Evropa a Amerika postaví, potažmo Čína a Japonsko. Je tady určitý optimismus, já bych ale varoval před tím usnout na vařínech a říkat si, že je vše zažehnáno. Když se na to podívám strukturálně, tak jsem spíše toho názoru, že možná docházíme do situace, kdy se přibližujeme dnu, ale ještě tam rozhodně nejsme. A mezitím se situace může mnohem zhoršit, protože paralela ke spirále, která se žene směrem dolů a je potřeba ji obrátit směrem nahoru, je myslím velice důležitá v této situaci.

Rozhovor Jana Švejnara s redaktorkou Milenou Štráfeldovou odvysílán na ČRo 7 dne 6. května 2009.