14. 11. 2014

Včera se nám vůbec nedařilo připojit se na internet, dokonce i mobilní operátoři nefungovali. Na výzkumu jsme otevřeli čtvrtou sondu v prostoru chrámu. Kromě keramiky související pravděpodobně s novoříšským až napadským obdobím a tedy s dobou existence chrámu se ve svrchních vrstvách nad chrámem hojně objevuje, sem ze spodních vrstev přemístěná keramika kultury Kerma, která zahrnuje 3. a větší část 2. tisíciletí před Kristem. Kolkovaná výzdoba kermské keramik někdy velmi nápadně připomíná techniku výzdoby evropských zvoncovitých pohárů, jejichž dekor je obecně odvozován z pozdně neolitické západosaharské/maghrebské keramiky (viz moje studie z roku 2012)



Zdá se, že oba výzdobné styly mohou mít společného předka. V jedné z právě zkoumaných sond se nám vyskytl menší problém. Náš asistent Hátim nalezl malý úlomek zlaté folie. Naštěstí jsme nevzbudili žádný povyk a většina dělníků si toho asi ani nevšimla. Bez velkého vysvětlování jsem se pustil do prosívání vrstvy, kterou bychom za normálních okolností asi neprosívali. A našel jsem další dva úlomky zlata. Na jednu stranu je to důležité zjištění, protože to potvrzuje velký význam kultovní stavby, kterou zkoumáme, jde totiž s největší pravděpodobností o plátování dřevěné sochy božstva, nebo jiného prestižního předmětu, ale současně to přináší mnohá rizika a komplikace. Nález zlata bývá na archeologických výzkumech po celém světě spíše prokletím, nežli požehnáním. Dělníci, na které je jindy naprostý spoleh se s ostatními vesničany mohou vypravit v noci na lokalitu a při svitu luceren rozkopávat zatím nezkoumaný terén, nebo může vzniknout i zlatá horečka. Obecnou představou v Súdánu a zjevně nejen zde je, že kopat v poušti může mít jen jeden cíl, najít zlato. Pracovat pak s policejní ochranou a platit hlídače není nic příjemného. Noční výpravy místních obyvatel za zlatem jsem bohužel zažil i na českých výzkumech. Je to paradox, protože množství zlata, které se na našich výzkumech výjimečně objevuje, je zpravidla v řádu gramů, někdy i méně, jako nyní v Usli. Přesto nález zlata v mnohých lidech vyvolává nekontrolované, až pudové reakce, které jsou většinou zcela neadekvátní významu takového nálezu.



Dnes světíme pátek, máme první volný den, tak rekuperujeme síly. Včera jsem pral "velké prádlo" stačily mi na to čtyři kbelíky vody. Prádlo není úplně čisté, což je patrné zvláště na světlých kusech, ale zato krásně rychle uschlo.

Dnes nás opustili Mirek Bárta a Láďa Brůna, odlétají do Káhiry, kde v Abusíru otevřou v následujících dnech poslední neporušenou pohřební šachtu v komplexu Neferovy hrobky. Jsme zvědaví, a jak to dopadlo se brzy dovíme nejen z e-mailů od abusírské expedice našeho ústavu, ale po vydání tiskové zprávy jistě i z českých médií.

Hátim, Abdu, Murtada a pár dalších súdánských archeologů mne, v dnešní sváteční den, pozvali na svatbu jednoho svého kolegy, která se konala ve vesnici na cestě do Meroe (Merowe). Vyrazili jsme krátce po poledni, cesta zabrala sotva 40 minut. V domě ženicha jsme dostali čaj a kávu a protože bylo ještě brzy, vyrazili jsme v pěti na vycházku k Nilu. Procházeli jsme záhony se zavlažovacími kanály. K mému úžasu se z nich někteří kolegové bez obav napili. Já jsem se raději přidržel své balené vody. Cestou jsme ze stromů pojídali datle a dozrávající grepy a pomeranče. Nakonec jsme se v úporném vedru vrátili do vesnice, protože k Nilu to prý bylo ještě daleko. Jak jsme se vrátili, šli jsme na hostinu.



Tabule byla opravdu bohatá: salát z pečených lilků, machší - rýží plněné papriky a lilky, molacheia - brčálově zelená vazká polévka s chutí špenátu. Z masa tu byla skopová pečeně, hovězí s fazolemi a dršťková polévka, s paprikovým základem, ale v místním provedení doplněná o plíčky. Jako příloha tu byly opečené brambory a chléb. Sladkosti byly zastoupeny různobarevným želé, které jsem s radostí vynechal.

Najedeni jsme odešli opět do domu ženicha (jedli jsme asi u nevěsty) a pili další čaj. V Súdánu je běžné, že vás, jako hosta posadí na vlastní postele i s přikrývkou a polštářem. Po jídle toho mnozí hosté využili, zuli se a bez okolků zalehli a chrupli si. Ženy a muži jedli a slavili odděleně. Kolegové ukazovali na sousední dvůr s vchodem zakrytým závěsem a říkali: "tam je harem". S ženami byly také děti, takže pro mne bylo složité rozdat jim gumové medvídky, křídy, voskovky a party balonky. Nakonec to ale klaplo, jen jsem musel dětem vyndat křídy z pusy a proškolit je, že jsou na malování. Předpokládám, že zítra bude obec barevnější, zde to ale déšť nesmyje.



Po páté hodině jsme byli všichni pozváni na svatební tanec na hlavní vesnické křižovatce. Hudby byla rytmem a stylem mnohem více africká než arabská, také taneční kroky byly spíše africké. S reproduktory to bylo ohlušující představení.



Tančili samozřejmě jen muži, ale ženy už byly přítomny, seděly opodál a přihlížely.



Ženich točil nad hlavou bičíkem a měl volenku, vyzýval jednotlivé muže z rodiny a přátel, zřejmě podle věku a váženosti a ti s ním protančili kolečko. U kapely tančila profesionální čtveřice podobně vyhlížejících vychrtlých hochů s bílými čapkami s černým vzorem. Fotografoval jsem až do chvíle, kdy jsem byl vyzván ke kolečku já, to už tančila spousta mužů. Pro novomanžele je prý čest mít na svatbě cizince.



V jednu chvíli mi někdo vtisknul bičík do ruky a já musel předtančovat. Byla to veliká taškařice. Pak se začalo střílet do vzduchu, naštěstí jen z jedné ručnice. Rytmus hudby se zrychloval, postavy v bílých galábkách se míhaly jedna přes druhou a hluk se sléval v souvislé zvonění v uších. Nakonec se soumrakem vše ustalo a oslava už pokračovala jen doma v rodině. My jsme vyrazili taxíkem do Usli a cestou viděli další tři svatební oslavy.

15. 11. 2014

Sobota je zde na expedici náročný den. Jednak je to první pracovní den po volném pátku a do dalšího odpočinku zbývá šest pracovních dnů a jednak je doma teprve začátek weekendu, v tomto případě prodlouženého svátečního.

Dnes jsme v sondě 8 objevili další zlomek zlaté fólie a další dva kousky přišly z prosívání. Dělníci si už mezi sebou šuškají něco o "dahab" (arabsky zlato), požádali jsme tedy Hátima, aby jim vysvětliĺ, že to je jen velmi malé množství a že se tady ve velkém nevyskytuje. Uvidíme co to přinese.



Dnešní odpoledne a večer byl v Usli sufijský náboženský festival. Pro nás to znamenalo nepřetržité pásmo vysílání megafony z mešity. Kázání vystřídaly dlouhé zpěvy. Teprve před 20:00 vše ustalo a vesnice se ponořila do obvyklého ticha narušovaného jen chvílemi zvuky domácích zvířat.

16. 11. 2014

Sonda č. 8 zachytila základy chrámu z pískovcových bloků, které jsou však částečně zničené pozdější těžbou kamene. Jak říkal kolega Murtada, takové bloky se hojně využívaly jako moderní náhrobní kameny, měly vhodnou velikost. Tato sonda ale nepřestává vydávat další větší kusy zlaté fólie. Nálezy už dále nelze tajit, dělníci to samozřejmě vědí, nikdo z vesnice se ale ještě nevypravil na zlatokopeckou výpravu. Také inspektor Murtada se začal více zajímat a přislíbil, že s námi zítra stráví den. Ve všech sondách se pomalu objevují malé součásti reliéfů, ale stále žádný pořádný hieroglyfický nápis, který by nás informoval o tom, který panovník nechal chrám postavit, případně jakému božstvu byl zasvěcen. Takový objev by byl "nad zlato". Ale není všem dnům a sondám konec.



Abyste si mohli představit, v čem chodíme do terénu, připojuji pár fotogtrafii. Sponzorské expediční oblečení od Bushmana se mísí s odrbanými jeans a košilí s dlouhým rukávem (půjčil mi ji Mudír Bárta) . Na hlavách se nosí klobouky, já dávám přednost šátku, který si v odpolední výhni polévám vodou. Díky sponzorské podpoře firmy Prabos Plus a.s. chodíme v perfektním pouštním obutí, které je velmi pohodlné a hlavně je 100% české výroby. Je příjemné, když se lidé ptají, odkud máme tak dobré boty a my můžeme hrdě říci: "od české firmy, která naši českou expedici obouvá". V Abusíru mají stejné.

Někteří dělníci jezdí do práce na oslíku, je to důležité, kvůli dovážce vody a nářadí. Někdy máme u sond zaparkované i dva oslíky. Dnes jsme měli i návštěvu na velbloudu. To je tak vše co se tady děje.





17. 11. 2014

Vzhledem k nadcházejícímu státnímu svátku a 25. výročí začátku listopadové revoluce dnes nebudu psát o našich výkopech v Súdánu. Ačkoliv chápu, že to je to, co vás zajímá především, ale v tento den si nemohu pomoci. Raději tedy zavzpomínám na památné dny po 17. listopadu 1989, z jejichž výdobytků žije naše společnost dodnes. Je mi trochu líto, že si letos s rodinou společně neprojdeme cestu z Albertova přes Výtoň, po nábřeží k Národnímu divadlu a po národní až k Mikulandské ulici, jako tehdy. V předvečer události, která změnila můj život (a jistě nejsem sám) jsme s kolegy studenty a archeology seděli na pravidelné čtvrteční Rotundě (stolní společnost v Hospodě u rotundy) v ulici Karoliny Světlé a diskutovali, zda má smysl jít na oficiálně povolenou demonstraci. Část studentů se rozhodla jít, část říkala: "jen běžte svazáci, máte to povolený". Když jsme se v pátek odpoledne začali scházet na Albertově, cítili jsme hned, že to není jen tak nějaká povolená akce SSM, ale něco velikého a silného. Také z projevů a hesel bylo hned jasné, že už života se soudruhy a Sovětským svazem máme všichni dost.

Když se průvod vydal na Vyšehrad, k hrobu Karla Hynka Máchy, byl jsem na chvostu průvodu. Bylo jasné, že se na Vyšehrad nemáme šanci dostat a tak jsme, jak dnes víme, pod vedením agenta Stb Zifčáka vyrazili na Václavák. Vlastně dodnes nevím, co jsme tam tehdy chtěli, ale byl to jistý symbol a to pro obě strany. Davy proudily po nábřeží a s kolegy jsme se různě ztráceli a nalézali. Když jsme procházeli kolem historické budovy Národního divadla, mával nám z okna Boris Rösner v divadelním kostýmu, jistě i mnozí jiní, ale jeho si nejlépe pamatuji. Pak už je historie neslavného konce našeho shromáždění celkem dobře známá. Zmrzlí, potlučení a vyděšení jsme unikali Mikulandskou ulicí, kde stál další kordon bílých helem, ale po jednom nás pouštěl pryč. Strach jsem ten večer měl, ale myslím, že naposledy. Výsledkem celé akce pro mne bylo, že jsem se přestal bát.



Dnes jsme na výzkumu na počest našeho státního svátku vyvěsili českou vlajku. Vzbudila pozornost dělníků, ale i kolem jdoucích či na oslech jedoucích návštěv. Inspektor Murtada s námi dnes trávil asi čtyři hodiny na výzkumu. Objevili jsme bázi jednoho sloupu v přední části chrámu.



Po práci v terénu jsme se věnovali plavení vzorků. Velikost vzorku jsme stanovili suchým prosetím v lokalitě buď sítem o velikosti ok půl milimetru nebo dva milimetry (to jde snáze a rychleji a lze použít na větší objemy zeminy, ale nezachytí nejmenší materiál). Při plavení se pak organická složka, uhlíky a zuhelnatělé zbytky rostlin či plodů, oddělí a vyplave na povrch a lze je snímat sítem. Zbytek vzorku je tak také zbaven prachové/hlinité složky a nakonec roztříděn na drobné artefakty, zvířecí kosti, keramiku a v našem případě i zlato.

Ve vsi se toho mnoho neděje, jen nás dnes někdo chce zvát na svatbu na druhém břehu Nilu.

Nedaleko návsi s mešitou je malá cihelnička na sušené cihly. Hlinitá proláklina se napustí vodou, uhněte se směs s organickým pojivem a už se sází cihly do forem (viz obrázek). Za pár dnů jsou cihly jako kámen.