26. 11. 2014

Vstupujeme do posledního týdne naší expedice. Priorita a postup prací je jasný. Dnes jsme udělali velký kus práce. Nejprve jsme s Lenkou očíslovali všechny stavební články v sondě 9 a to jak na plánu, tak i fyzicky na kamenech. Nakonec nejúčinnějším bylo vyrýt do pískovce malé číslo a "inkrustovat" rytinu červeným fixem.



Pak nastalo velké stěhování. První drobnější články jsem vyndal sám, pak jsem si zavolal Táhira, nejmladšího (20), ale nejsilnějšího z našich dělníků. Připojili se i Hátim a Abdu-Rau. Pod větší bloky jsme podvlékli popruhy, a ze skoro metr hluboké sondy jsme vše postupně vynesli na improvizované lapidárium u výsypky. U některých kamenů jsme profilaci objevili až při vyzvednutí. Bylo to namáhavé (největší blok měl asi 300 kg), ale vše proběhlo hladce. Nakonec jsme ještě pod kameny objevili, v místech kde jsme to předpokládali, čtvrtou kamennou nádrž, tato je ale obdélná. Sonda je najednou prázdná, zbyla podlaha, tři patky sloupů a tři nádrže. Na Lenku z toho jde "horror vacui", já mám radost z uklizené sondy a snazší dokumentace podlahy. 3D dokumentaci bloků provedeme zítra. Bude to znamenat zase trochu cvičení při zvedání a polohování bloků. Zrovna když jsme bloky tahali, přišly paní učitelky s žákyněmi, pán v uniformě s pendrekem a pár dalších přihlížejících. Konečně se zase v Usli něco dělo.




27. 11. 2014

Máme před sebou poslední tři dny v Usli, takže, ačkoliv se zde v pátek nepracuje, alespoň já s Lenkou Sukovou musíme. Zatímco já se chystám na výzkum dokončit dokumentaci několika sond, Lenka má spoustu práce s evidencí nálezů, environmentálních vzorků a přípravou carga do Prahy.

Dnes byl úspěšný den, dokončili jsme odkryv překrásné sondy 9 (ta s nádržemi a sloupy), která je teď připravena k dokumentaci. V poslední sondě č. 10 ještě stále není úplně jasno, ač se blížíme k 70 cm hloubky.

Přišla za námi dnes delegace učitelů. Ti se většinou poznají, že mají v kapse na prsou viditelně zasunutou červenou a modrou propisku. Byl mezi nimi i starší, velebně vypadající pán v galábce s bílým turbanem. Kolem krku měl stetoskop, jako odznak svého lékařského povolání a společenského postavení. Jak jsme později pochopili je současně také ředitelem školy, podobně jako celá řada učitelů jsou současně policajti. Učitelé trvali na tom, že už konečně musíme přijít na návštěvu. Polední pauzu jsme zavrhli a domluvili jsme po práci. S tím, že si ale musíme uklidit náčiní a alespoň se převléci. Nakonec jsme stihli i koupel. Bylo to třeba!

Ve škole už na nás přes hodinu všichni čekali, nejprve jsme museli do muzea, kde byly připraveny děti ve dvojicích, oblečené jako muži a ženy z různých regionů Súdánu, od Dárfúru po Nubii. Jedna dvojice po druhé pak zazpívala a s rekvizitami zatančila. Jiná děvčata předváděla tradiční řemesla a hru na hudební nástroje.









V muzeu bylo spoustu předmětů denní potřeby, některé staré sto let, jiné jen pár desítiletí.



Dnes, kdy celou Afriku zaplavují laciné čínské výrobky, se i nedávné zboží stává muzejními exponáty. Významně nám ukázali smaltovanou misku s pokličkou s arabským nápisem, na jejímž dně bylo napsáno Made in Czechoslovakia.





Dětí je ve škole 150, ve věku 14-17 let, chvílemi to ale vypadalo, že jich je dvojnásobek. Ti co se nevešli do "muzea" viseli na oknech a nahlíželi dovnitř. Nakonec jsme v ředitelně předali dárek maxi balení barevných kříd a zapsali se do knihy hostů. Slíbili jsme, že na jaře přivezeme nějaké sponzorské dárky, třeba vybavení na tělocvik a cvičebnice angličtiny.

Chlapecká a dívčí část školy jsou odděleny. Děvčata hrála volejbal se svou učitelkou angličtiny a kluci čutali merunu za zdí.



Školní kuchyně má výdejové okénko směrem do dvora dívek i chlapců. Je pozoruhodná, na dvojvařiči s bombou se denně vaří pro 150 žáků a více než 20 učitelů.



Nakonec zbývající žáci nastoupili do školního autobusu, děvčata dovnitř, kluci na střechu a jelo se domů na weekend.



Návštěva školy byl zážitek a určitě ji v budoucnu ještě navštívíme.




28. 11. 2014

Dnes proběhl polopracovní pátek. Ráno jsme si přispali a nevstávali před úsvitem. Kuchař Ahmed nám, jako každý pátek, usmažil koblížky (mumtázky). Pak byla súdánská hlavní snídaně (fatúr), která se podává po jedenácté. Byla to omeleta se salátem. Dal jsem si ji trochu dřív a vyrazil na výzkum, Lenka se doma mořila s evidencí nálezů a databází. Na place jsem za božského klidu, v tichu (bez neustálého Abdu-Daimova brebentění) a soustředění doplnil dokumentaci řezů všech zbývajících sond. Je to úleva, toto je už hotové a tři sondy se mohou kdykoliv začít zasypávat. Dokumentaci sondy 9 s bazénky dokončím zítra a pak nám na poslední pracovní dny zbývá dokopat a zdokumentovat stále hlubší sondu 10. Vrátil jsem se ve 3 a byl jsem ještě schopen další práce. Buďto se intenzita slunečního svitu přeci jen trochu snižuje, nebo jsme si už zvykli.

Stále ještě vzpomínáme na nečekaný zážitek ze včerejšího školního představení. Je pro nás ctí, že si děti a jejich učitelé dali tolik práce s přípravou folklorního pásma. Když jsme se loučili, viděli jsme paní učitelky, jak v igelitkách odnáší domů některé kroje, které pro děti zvlášť pro ten den přinesly. V kázáních z mešity, kterým vesměs nerozumíme, často slýcháme slovo cizinci. Není jasné, zda je to o nás, nebo obecně o cizincích a ani nevíme, zda je to v pozitivních souvislostech, ale je zjevné, že jsme do života komunity výrazně vstoupili a zatím se zdá, že nás všichni přijímají velmi srdečně. Balónky, voskovky i bonbónky jsme už rozdali, poslední si schováváme pro děti Abdu-Ruse, našeho dělníka ve žlutém dresu, který má dva syny.

K večeru, před západem slunce jsme ještě vyrazili na lokalitu, protože přijel Murtada a další inspektoři (inspektorky) z ENCAM a muzea. Přijela s nimi také jedna francouzská egyptoložka z Univerzity v Lille. Všichni náš výzkum chválili, což nám udělalo radost a zdá se, že i naše předběžná závěrečná zpráva bude přijata kladně.

Už jsem popisoval koblížky a omeletu, tak teď ještě k dalšímu dnešnímu stravování. Dle našeho přání Ahmed koupil a usmažil rybu. Podával ji s rýží a obvyklým salátem á la Sheraton. Jinak Ahmed vařil především z okry (něco mezi cuketou a lilkem), ale také z lilků, brambor, dýně a čehosi jako rukola.










29. 11. 2014

Máme před sebou poslední den, ale ještě spoustu práce. Současně s dokopáváním poslední sondy (Hátim dnes v hloubce 140 cm narazil konečně na dno základu čelní partie chrámu) jsme začali zasypávat sondy. S ohledem na možné pokračování a s ohledy na budoucí generace archeologů a památkářů pokrýváme dno sondy plachtou a až pak nasypáváme písek. Je tak zcela jasné, že už se zde kopalo a do jaké úrovně.

Při fotodokumentaci na výzkumu teď stále častěji lezu na štafle s důvěrou v pověřeného kolegu, který je zespodu jistí.





Na naše dělníky jsme si už zvykli a oni na nás. Víme co od nich čekat a co kdo z nich umí nejlépe. Zvláště Lenka mají dělníci rádi a to nejen proto, že je každý den na konci směny vyplácí. Snad se s většinou z nich v příštím roce na výzkumu opět shledáme.