Evžen Neustupný († 14. ledna 2021) celoživotně naplňoval adjektivum svého příjmení. Celý svůj profesionální život skutečně vedl s příslovečnou cílevědomostí, pevností názorů a obdivuhodně systematickým myšlením. Snad právě proto se tak výjimečným způsobem zapsal do vývoje světové archeologie.



Jeho vědecký přínos spočívá nejen v hlubokých zkušenostech a metodě práce, ale především v jeho intuici při rozpoznání a řešení klíčových témat oboru. Celá řada jím objevených zákonitostí a vztahů byla dále rozvíjena v jeho vlastím výzkumu, ale i v práci řady českých i světových badatelů, které svým dílem inspiroval. Profesor Neustupný tak zásadním způsobem ovlivnil vývoj archeologického výzkumu, a to jak po stránce metodologické, tak především teoretické.

Již na počátku své kariéry promluvil významným způsobem do syntetického pojetí československé archeologie, když společně se svým otcem Jiřím Neustupným představil zcela novou koncepci pravěkého vývoje v Nástinu pravěku Československa (Neustupný & Neustupný 1960). Již tato kniha, která vyšla i ve světové edici Ancient Peoples and Places (Neustupný & Neustupný 1961) naznačila jeho odklon od, v té době zcela převládajícího, kulturně-historického paradigmatu. Utváření zcela nového přístupu k práci s archeologickými prameny a výkladu společenských vztahů lze spatřovat v jeho studii K počátkům patriarchátu ve střední Evropě (Neustupný 1967). Neustupný se zde oprostil od tradičních kulturně historických schémat středoevropské archeologie a použil marxistických (komunistickou ideologií nezatížených) kategorií rekonstrukce společenských vztahů. Vyzdvihl zde význam zavedení orného a přílohového systému zemědělství a využití druhotných mléčných produktů pro společnost evropského eneolitu, tedy téma, kterým se později zabývali i archeologové v západní Evropě (např. Sherratt 1981).

Podle Evžena Neustupného směřovala v 60. – 80. letech 20. století progresívní část československých archeologů k čemusi paradigmaticky srovnatelnému s procesualismem, „apolitické“ kulturně historické paradigma však nadále zcela převládalo (Neustupný 2017, 160). Neustupný se procesualismem v mnohém inspiroval, ale sám se přímo nepřiklonil ani k Nové archeologii, ani později k postprocesualismu, hledal cestu k vlastnímu paradigmatu.

S invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byly přerušeny naděje na demokratický vývoj československé společnosti a pro Evžena Neustupného, podobně jako pro mnoho dalších vědců, nastaly těžké časy komunistické normalizace. Ačkoliv Neustupný sám nevěřil v pokusy reformních komunistů o vytvoření socialismu s „lidskou tváří“, bylo pro něj násilné ukončení Pražského jara velkou deziluzí a těžkým životním zlomem. Nová realita sice nebyla návratem do tuhého stalinismu let padesátých, ale ani o pluralitě politických názorů a vědecké diskuse nemohlo být řeči.

Archeologové z východního bloku nejen že nebyli vysíláni na konference a stáže na západě, ale bylo jim politickým dozorem Komunistické strany doporučováno zdržet se osobní komunikace s badateli ze západu, kteří pracovně přicestovali do „tábora míru“ (Neustupný 2017, 161–162 ). Ideovému a paradigmatickému vlivu ze západu bylo vedle omezení pohybu bráněno také faktickou cenzurou poštovní korespondence (Turek 2019).

Neustupný, v té době již světově známý vědec, obdržel nabídky rozvíjet svobodně svůj výzkum ve Spojených státech, rozhodl se však nenásledovat svého bratra Jiřího a do emigrace neodešel. Sám říkal: „Někdo tady musel zůstat“. Pro českou archeologii to bylo velmi šťastné rozhodnutí, méně však pro něj samotného. Dobu normalizace v 70. a 80. prožil v neustálé nejistotě uchování svého pracovního místa v pražském Archeologickém ústavu. Neustupný zde byl vystaven značné izolaci a velmi omezeným možnostem výzkumu. Izolaci však přijal jako příležitost k uplatnění svých myšlenek a fakticky k vybudování vlastního paradigmatu.

Zabýval se metodami seriace archeologických dat a později i programováním vlastních analytických nástrojů. Světově se prosadil metodologií kalibrace a zpracování radiokarbonových dat (Neustupný 1970). Jak při příležitosti udělení ceny nadace Neuron Evženu Neustupnému řekl Sir Collin Renfrew v laudatiu: „Neustupný nás naučil, jak pracovat s radiokarbonovými daty“.

Neustupný se dále věnoval otázkám demografie pravěkých populací (Neustupný 1983) a rekonstrukci výživy v pravěku (Neustupný - Dvořák 1983), ale především zformoval teorii sídelních areálů pravěkých zemědělců (Neustupný 1986; 1991). Tento mezinárodně uznávaný koncept prostorového členění krajiny podle areálů aktivit se stal základnou mnoha prostorových analytických studií existence dávných komunit v krajině (Neustupný 1998).

Zásadním způsobem promluvil Neustupný i do diskuse o významu a náplni pojmu pravěkých kultur (Neustupný 1976, Paradigm lost), procesů migrace (Neustupný 1982) a pochopení chronologicko-formálních proměn artefaktů v rámci širších symbolických systémů (Significance of Facts, Neustupný 1995 – koncept Eneoliticko-bronzového keramického komplexu).

Nástup demokracie ve střední a východní Evropě po listopadu 1989 zcela změnil i pozici Evžena Neustupného v české archeologické komunitě. Hned v roce 1990 se stal ředitelem Archeologického ústavu Československé akademie věd. Zde se projevily i jeho organizačně koncepční schopnosti a vize. Díky Neustupnému vznikla v České republice síť regionálních ústavů archeologické památkové péče a s jeho posvěcením i první nestátní archeologické jednotky.

Neustupný, jako významný evropský myslitel ovlivnil metodologii a myšlení celé řady archeologů, kteří si mnohdy i podvědomě osvojili jeho terminologii a teorii.

Za Československo se podílel na vzniku Maltské konvence (Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy) v La Vallettě 16. ledna 1992. Stál také u vzniku Evropské asociace archeologů (Lublaň 1994). Neustupný sám měl poměrně euroskeptický pohled na politickou budoucnost EU, i tak je třeba zdůraznit jeho faktické zásluhy o kulturní a intelektuální znovusjednocení Evropy. Jeho celoživotní přínos se odráží i v mezinárodních oceněních, jako byla Europa Prize, výroční cena Prehistoric Society za rok 1999 nebo v roce 2014 cena nadace Neuron za přínos světové vědě.

Zdálo by se, že na jeden lidský život je to víc než dost. Neustupný ale i nadále pracoval na zúročení svých zkušeností a myšlenek a tak v době, kdy mnozí odcházejí do důchodu, otevřel další kapitolu svého života. V roce 1998 založil na Západočeské univerzitě v Plzni Katedru archeologie, kterou do roku 2005 vedl a vytvořil z ní špičkovou akademickou instituci. V rámci budování své vlastní školy archeologie napsal významné teoretické a metodologické monografie (Neustupný 2007: Metoda archeologie a Neustupný 2010: Teorie archeologie). I později jako emeritus odborně vedl doktorské práce mnoha studentů a přímo tak ovlivnil celou generaci mladých archeologů.

Evžen Neustupný zásadním způsobem ovlivnil archeologické myšlení a jeho paradigmatický odkaz i nadále formuje teorii archeologie. Za to mu patří naše díky.

Čest jeho památce!


Literatura
Neustupný, E. 1967: K počátkům patriarchátu ve střední Evropě. On the beginning of patriarchy in central Europe, (Rozpravy Československé akademie věd), Academia, Praha.
Neustupný, E. 1970: A New Epoch in Radiocarbon Dating, Antiquity , Volume 44 , Issue 173 , March 1970, 38 – 45.
Neustupný, E. 1976: Paradigm lost. Glockenbechersymposion, Oberried 1974, Haarlem-Bossum, 241-248.
Neustupný, E. 1982: Prehistoric migrations by infiltration. Archeologické rozhledy 34, 278-293.
Neustupný, E. 1983: The demography of prehistoric cemeteries. Demografie pravěkých pohřebišť. Památky Archeologické 74, 7-34.
Neustupný, E. 1986: Sídelní areály pravěkých zemědělců. Památky archeologické 77, 226-234.
Neustupný, E. 1991: Community areas of prehistoric farmers in Bohemia. Antiquity, 65, 326-331.
Neustupný, E. 1995: The significance of facts, Journal of European Archaeology 3 (1), pp. 189-212.
Neustupný, E. 1998 (ed.): Space in Prehistoric Bohemia, Archeologický ústav v Praze
Neustupný E. 2017: Czech Archaeology Under Communism, in: Ludomir R. Lozny (ed.): Archaeology of the Com-munist Era. A Political History of Archaeology of the 20th Century, Springer, London, 151–166.
Neustupný, E. – Dvořák, Z. 1983: Výživa pravěkých zemědělců: model, Památky archeologické 74, 224-257.
Neustupný, J. & Neustupný, E. 1960: Nástin pravěku Československa, Sborník Národního musea v Praze.
Neustupný, J. & Neustupný, E. 1961: Czechoslovakia before Slavs. Ancient Peoples and Places: Czechoslovakia. Thames & Hudson, London.
Sherratt, A. G. 1981: Plough and pastoralism: aspects of the Secondary Products Revolution. In: Hodder, I., Isaac, G. and Hammond, N. (Eds.) Pattern of the Past: Studies in Honour of David Clark, Cambridge, Cambridge University Press, pp. 261-305.
Turek, J. 2019: Propaganda a politické angažmá středoevropské archeologie – Propaganda and political engagement of Central European Archaeology, In: Mellnerová-Šuteková, J. – Bača, M. & Pavúk, P (eds): SALVE EDVARDE!, Studia Archeologica et Medievalia Tomus XII, Bratislava, 203 – 221.