Archeologický výzkum eneolitických dlouhých mohyl pod Řípem III.
Dlouhá mohyla ve Vražkově (okr. Litoměřice)
Druhý říjnový týden jsme uskutečnili druhou mohylovou expedici na Podřipsku. Říp jsme měli opravdu jako na dlani. Počasí nám přálo, i když po ránu bývala na poli jinovatka a Říp někdy nebylo vůbec vidět. Mohyla byla menší, tedy to co z ní v poli zbylo, tak nám na výzkum stačilo pouhých devět dnů.
Mohyla u obce Vražkov ukrývala dva hroby, jeden z pozdní doby kamenné (kultura michelsberská 4100-3900 př. Kristem) a druhý o dvě tisíciletí mladší, ze starší doby bronzové (kultura únětická 2200-1800 př. Kristem).
Vražkovská mohyla byla na rozdíl od unikátně zachovalé stavby s pohřbem dítěte v Dušníkách hodně poničena erozí a orbou. Zachoval se jen obvodový příkop a dvě hrobové jámy, z nichž jedna je rovněž poškozena orbou. Mohyla byla opět objevená pomocí letecké archeologické prospekce na konci 90. let 20. století.
Kde se takové stavby v Čechách vzaly? Dlouhé mohyly se v té době stavěly v celé severozápadní Evropě, a naše země se tak tímto architektonickým projevem hlásí ke kulturnímu okruhu západní atlantické civilizační tradice. Při výzkumu se zaměřujeme též na otázky spojené s vnímáním krajiny a významem hory Říp pro rituální aktivity pravěkých lidí. Mohyla ve Vražkově nepatří v Čechách mezi největší. Je asi 31 metrů dlouhá a 11 metrů široká. V první hrobě s dřevěnou vnitřní konstrukcí byl uložen dospělý jedinec, na pravém boku, hlavou k západu, avšak zcela bez milodarů. Druhý hrob byl do mohyly zahlouben o dvě tisíciletí později a obsahoval orbou poškozené apomíchané lidské kosti a rozbitou keramickou nádobu.
Projekt počítá s řadou přírodovědných analýz, proto byly odebírány vzorky půdy z hrobu i z obvodového příkopu. Zemina bude proplavena s použitím sestavy sít, tak aby byly zachyceny fragmenty uhlíků a zuhelnatělých zbytků rostlin. To vše bude použito při rekonstrukci přírodního prostředí v okolí mohyly v době její výstavby a uctívání.
Pozoruhodné je, že ještě po dvou tisíciletích místní lidé k mohyle přicházeli, pohřbívali zde své blízké a přinášeli obětiny. I tato skutečnost podtrhuje význam posvátné krajiny v okolí mytické hory Říp.
V současné době probíhají analýzy a rekonstrukce nálezů z obou zkoumaných mohyl a některé analýzy už přinášejí své výsledky. Tak například dítě pohřbené v Dušníkách zemřelo ve věku 11 let.
V předchozích dílech jsem sliboval, že budu vyprávět, jak na expedicích žijeme. Díky podpoře Ústavu pro archeologii a Ústavu klasické archeologie Filozofické fakulty v Praze jsme se ubytovali na jejich základně v Mělníku. Dojíždění na Podřipsko nám sice každý den chvíli zabralo, měli jsme ale vynikající zázemí. Na základně jsme po večerech zpracovávali nálezy, vzorky a dokumentaci. Střídali jsme se ve vaření, tak aby bylo na večeři i na oběd následujícího dne. Profesor Michal Hejcman nám hrál na kytaru, ať jsme chtěli nebo nechtěli. V létě jsme jezdili na večerní plavání v zatopené pískovně ve Vlíněvsi nebo do hospody Na Staré kovárně.
V Dušníkách jsme měli den otevřených dveří v rámci programu Archeologické léto. Příjemně nás překvapilo, že se na výzkumu sešlo přes devadesát návštěvníků z Dušníků, Nížeboh a z různých části republiky. I ve Vražkově si nás zájemci o archeologii našli v rámci Mezinárodního dne archeologie. Na obou výzkumech u nás byla Česká televize, Český rozhlas Plus a celá řada dalších médií. Z Dušníků byl dokonce ve Zprávách z regionů vysílán přímý přenos. Přispěli jsme tak významně k naplnění okurkové sezóny.
Velmi nás potěšila návštěva paní s pekáčem povidlových buchet a pak také opakovaně s chlebem se sádlem a s dobrou náladou. Děkujeme!
O srpnové sobotě jsme se vypravili na Mělnický vinný košt a od soutoku velkých řek sledovali úžasný západ slunce na podřipském horizontu. Jsou to chvíle vzpomínek, které nás budou hřát v zimních měsících. Na mělnické základně jsme také na podzim oslavili výsledky parlamentních voleb, které nás po letech konečně zbavily hanebné přítomnosti komunistů v poslanecké sněmovně.
Výzkumy na Podřipsku ale zdaleka nekončí. V zimě budeme provádět velkoplošný geofyzikální průzkum, vyhodnocovat analýzy a psát nálezové zprávy a první publikace.
Do terénu se opět navrátíme příští rok, kdy budeme kopat další mohylu v Račiněvsi a dáme o sobě opět vědět.
Obrázky:
Vytyčování sond za rozbřesku ve Vražkově
Pohřební komora s kostrovým pohřbem pod mohylou ve Vražkově
Odkryv obvodového příkopu kolem dlouhé mohyly ve Vražkově
Kolegové z České zemědělské univerzity měří chemické vlastnosti půdy za použití mobilního fluorescenčního spektrometru XRF
Nálezy zaměřujeme pomocí GPS
Návštěva s povidlovými buchtami byla velmi příjemná
Živé vysílání České televize z Dušníků
Mělnický košt s mytickou horou na horizontu
Archeologové ochutnávají víno nad soutokem
Druhý říjnový týden jsme uskutečnili druhou mohylovou expedici na Podřipsku. Říp jsme měli opravdu jako na dlani. Počasí nám přálo, i když po ránu bývala na poli jinovatka a Říp někdy nebylo vůbec vidět. Mohyla byla menší, tedy to co z ní v poli zbylo, tak nám na výzkum stačilo pouhých devět dnů.
Mohyla u obce Vražkov ukrývala dva hroby, jeden z pozdní doby kamenné (kultura michelsberská 4100-3900 př. Kristem) a druhý o dvě tisíciletí mladší, ze starší doby bronzové (kultura únětická 2200-1800 př. Kristem).
Vražkovská mohyla byla na rozdíl od unikátně zachovalé stavby s pohřbem dítěte v Dušníkách hodně poničena erozí a orbou. Zachoval se jen obvodový příkop a dvě hrobové jámy, z nichž jedna je rovněž poškozena orbou. Mohyla byla opět objevená pomocí letecké archeologické prospekce na konci 90. let 20. století.
Kde se takové stavby v Čechách vzaly? Dlouhé mohyly se v té době stavěly v celé severozápadní Evropě, a naše země se tak tímto architektonickým projevem hlásí ke kulturnímu okruhu západní atlantické civilizační tradice. Při výzkumu se zaměřujeme též na otázky spojené s vnímáním krajiny a významem hory Říp pro rituální aktivity pravěkých lidí. Mohyla ve Vražkově nepatří v Čechách mezi největší. Je asi 31 metrů dlouhá a 11 metrů široká. V první hrobě s dřevěnou vnitřní konstrukcí byl uložen dospělý jedinec, na pravém boku, hlavou k západu, avšak zcela bez milodarů. Druhý hrob byl do mohyly zahlouben o dvě tisíciletí později a obsahoval orbou poškozené apomíchané lidské kosti a rozbitou keramickou nádobu.
Projekt počítá s řadou přírodovědných analýz, proto byly odebírány vzorky půdy z hrobu i z obvodového příkopu. Zemina bude proplavena s použitím sestavy sít, tak aby byly zachyceny fragmenty uhlíků a zuhelnatělých zbytků rostlin. To vše bude použito při rekonstrukci přírodního prostředí v okolí mohyly v době její výstavby a uctívání.
Pozoruhodné je, že ještě po dvou tisíciletích místní lidé k mohyle přicházeli, pohřbívali zde své blízké a přinášeli obětiny. I tato skutečnost podtrhuje význam posvátné krajiny v okolí mytické hory Říp.
V současné době probíhají analýzy a rekonstrukce nálezů z obou zkoumaných mohyl a některé analýzy už přinášejí své výsledky. Tak například dítě pohřbené v Dušníkách zemřelo ve věku 11 let.
V předchozích dílech jsem sliboval, že budu vyprávět, jak na expedicích žijeme. Díky podpoře Ústavu pro archeologii a Ústavu klasické archeologie Filozofické fakulty v Praze jsme se ubytovali na jejich základně v Mělníku. Dojíždění na Podřipsko nám sice každý den chvíli zabralo, měli jsme ale vynikající zázemí. Na základně jsme po večerech zpracovávali nálezy, vzorky a dokumentaci. Střídali jsme se ve vaření, tak aby bylo na večeři i na oběd následujícího dne. Profesor Michal Hejcman nám hrál na kytaru, ať jsme chtěli nebo nechtěli. V létě jsme jezdili na večerní plavání v zatopené pískovně ve Vlíněvsi nebo do hospody Na Staré kovárně.
V Dušníkách jsme měli den otevřených dveří v rámci programu Archeologické léto. Příjemně nás překvapilo, že se na výzkumu sešlo přes devadesát návštěvníků z Dušníků, Nížeboh a z různých části republiky. I ve Vražkově si nás zájemci o archeologii našli v rámci Mezinárodního dne archeologie. Na obou výzkumech u nás byla Česká televize, Český rozhlas Plus a celá řada dalších médií. Z Dušníků byl dokonce ve Zprávách z regionů vysílán přímý přenos. Přispěli jsme tak významně k naplnění okurkové sezóny.
Velmi nás potěšila návštěva paní s pekáčem povidlových buchet a pak také opakovaně s chlebem se sádlem a s dobrou náladou. Děkujeme!
O srpnové sobotě jsme se vypravili na Mělnický vinný košt a od soutoku velkých řek sledovali úžasný západ slunce na podřipském horizontu. Jsou to chvíle vzpomínek, které nás budou hřát v zimních měsících. Na mělnické základně jsme také na podzim oslavili výsledky parlamentních voleb, které nás po letech konečně zbavily hanebné přítomnosti komunistů v poslanecké sněmovně.
Výzkumy na Podřipsku ale zdaleka nekončí. V zimě budeme provádět velkoplošný geofyzikální průzkum, vyhodnocovat analýzy a psát nálezové zprávy a první publikace.
Do terénu se opět navrátíme příští rok, kdy budeme kopat další mohylu v Račiněvsi a dáme o sobě opět vědět.
Obrázky:
Vytyčování sond za rozbřesku ve Vražkově
Pohřební komora s kostrovým pohřbem pod mohylou ve Vražkově
Odkryv obvodového příkopu kolem dlouhé mohyly ve Vražkově
Kolegové z České zemědělské univerzity měří chemické vlastnosti půdy za použití mobilního fluorescenčního spektrometru XRF
Nálezy zaměřujeme pomocí GPS
Návštěva s povidlovými buchtami byla velmi příjemná
Živé vysílání České televize z Dušníků
Mělnický košt s mytickou horou na horizontu
Archeologové ochutnávají víno nad soutokem